Velikonoční zpěv, tzv. sekvence (= druh středověké liturgické poezie, zpívané před čtením evangelia při mši na chorální nápěv), který zazníval po celý velikonoční oktáv (= týden po velikonočních svátcích). Vznikl zřejmě v 11. století na dvoře císaře Konráda II. Sálského, autorem je údajně kronikář a kaplan Wip Burgundský.

 

 

 

Victimae paschali laudes immolent christiani.
(Velikonoční oběti ať vzdají křesťané chválu.)
Agnus reddemit oves Christus innocens Patri reconciliavit peccatores.
(Beránek spasil své ovce, nevinný Kristus smířil s Otcem hříšníky.)
Mors et vita duello conflixere mirando.
(Život a smrt bojovaly v podivuhodném zápase.)
Dux vitae mortuus regnat vivus.
(Zabitý vůdce života kraluje živý.)
Dic nobis, Maria quid vidisti in via?
(Řekni nám, Maria, co jsi na cestě viděla?)
Sepulchrum Christi viventis et gloriam vidi resurgentis.
(Hrob živého Krista a slávu Vzkříšeného.)
Angelicos testes sudarium et vestes.
(Anděly jako svědky, roušku a plátna.)
Surrexit Christus, spes mea praecedet suos in Galilaeam.
(Vstal  Kristus, má naděje, své předejde do Galileje.)
Scimus Christum surrexisset a mortuis vere.
(Víme, že Kristus vstal vpravdě z mrtvých.)
Tu nobis victor, rex, miserere. 
(Smiluj se nad námi, vítězi, králi.)
Amen. Aleluja.

Text převzat z: Collegium Strahoviense