Prosebná modlitba

Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši. (Fil 4,6-7)

 

Prosba k Bohu znamená už návrat k němu

Slovní zásoba vyjadřující prosbu má v Novém zákoně množství odstínů: prosit, žádat, naléhavě žádat, vzývat, volat, křičet, ba dokonce „zápasit v modlitbě“. Ale nejobvyklejším a také nejspontánnějším výrazem je slovo prosba: právě prosebnou modlitbou vyjadřujeme, že jsme si vědomi svého vztahu k Bohu; jako tvorové nejsme zdrojem své existence, ani pány nad protivenstvími, ani svým posledním cílem, jsme však také hříšníci a jako křesťané víme, že se odvracíme od Otce. Prosba je už návrat k němu. Téměř neznámy jsou v Novém zákoně modlitby nářků, zatímco jsou časté ve Starém zákoně. Ve vzkříšeném Kristu se prosba církve už opírá o naději, i když ještě čekáme a musíme každý den usilovat o obrácení. Z docela jiné hlubiny vyvěrá křesťanská prosba, kterou svatý Pavel nazývá sténání: toto stvoření, které v porodních bolestech „sténá a trpí“ (Řím 8,22), ale také naše sténání, když očekáváme „vykoupení našeho těla“, neboť „naše spása je předmětem naděje“ (Řím 8,23-24); a jsou to konečně „vzdechy, které nelze vyjádřit“, samého Ducha svatého, který „nám přichází na pomoc v naší slabosti. Vždyť ani nevíme, oč se máme vlastně modlit“ (Řím 8,26).

Prosba o odpuštění je první podnět k prosebné modlitbě. Je předpokladem spravedlivé a čisté modlitby. Důvěrná pokora nás navrací do světla společenství s Otcem a jeho Synem Ježíšem Kristem a do společenství s druhými: tehdy „dostáváme od něho všechno, zač prosíme“ (1 Jan 3,22). Prosba o odpuštění předchází jak eucharistické liturgii, tak i osobní modlitbě. Středem křesťanské prosby je touha po Božím království, které podle Ježíšova učení přichází, a jeho hledání. Prosby jsou odstupňovány: nejprve se prosí o Království, pak o to, co je nutné k jeho přijetí a k spolupráci na jeho příchodu. Tato spolupráce na poslání Krista i Ducha svatého, které je nyní posláním církve, je předmětem modlitby společenství apoštolů.

Modlitba sv. Pavla, apoštola v pravém smyslu slova, nám ukazuje, jak musí božská péče o všechny církve pronikat křesťanskou modlitbu. Prostřednictvím modlitby pracuje každý pokřtěný na příchodu Božího království. Když se člověk takto podílí na spásné Boží lásce, lze pochopit, že se všechny potřeby mohou stát předmětem prosby. Kristus, který vzal na sebe všechno, aby všechno vykoupil, je oslaven prosbami, s nimiž se v jeho jménu obracíme k Otci. Právě na základě tohoto ujištění nás apoštolové Jakub a Pavel vyzývají, abychom se modlili za všech okolností.

(KKC 2629-2633)

Štítky: prosebná modlitba, modlitba, Pavel - apoštol, způsoby, formy modlitby

Nejčtenější články za 30 dní

27.10.2017
Společenství svatých

31.10.2017
Máte dost halloweenu? Zkuste všechny svaté!

13.11.2017
Svoboda v modlitbě




Sdílet na Facebook
Sdílet na TwitterSdílet na LinkedInPoslat odkaz emailemVytisknout tuto stránku

RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

Web o křesťanské modlitbě 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.