Jak může být naučený text modlitbou?! Několik poznámek o modlitbě Otčenáš...

Hlavní stránka / Ke komu se modlíš? / Trojice / Otec / Jak může být naučený text modlitbou?! Několik poznámek o modlitbě Otčenáš...

11.5.2017

Jak může být naučený text modlitbou?! Několik poznámek o modlitbě Otčenáš... Na prosbu apoštolů v Lukášově evangeliu „nauč nás se modlit“ Ježíš odpovídá překvapivě: „Když se modlíte, říkejte: Otče...“ (Lk 11,2). Nedává tedy spirituální rady či pastorační návody, ale říká: Modlete se touto naučenou modlitbou. Jak ale může naučený text splňovat očekávání modlitby?

Často slýcháváme, že modlitba je centrem duchovního života, že je duší života křesťana, jeho vztahu s Bohem. Modlitba je nám doporučována jako nutnost a základní potřeba duchovního růstu. Je komunikací a setkáním, ale i odevzdáním se v Boží přítomnosti. Modlitbě se učíme a máme s ní problémy, modlíme se málo či špatně. Čím byla modlitba pro Ježíše? Jak se v Ježíšově modlitbě odráží židovská tradice jeho doby?

Na prosbu apoštolů v Lukášově evangeliu „nauč nás se modlit“ Ježíš odpovídá překvapivě: „Když se modlíte, říkejte: Otče...“ (Lk 11,2). Nedává tedy spirituální rady či pastorační návody, ale říká: Modlete se touto naučenou modlitbou. Jak ale může naučený text splňovat očekávání modlitby? V Matoušově evangeliu je pasáž o Otčenáši (v celku duchovních a mravních rad, srov. Mt 5 – 7) uvedena zdánlivě opačným tvrzením: „Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov.“ (Mt 6,7). Jak je to tedy s Ježíšovým pojetím modlitby? A  jak s přeříkáváním naučeného textu?

Modlitba Otčenáš byla v nějaké podobě učedníkům známá, Ježíš nevymyslel něco zcela nového a neznámého. Tematika Otčenáše se objevuje v židovských modlitbách, jak je v různých obměnách nacházíme v modlitebních knihách židů dodnes. Je to v podstatě zkrácená verze židovských modliteb, užívaných už v Ježíšově době. Této modlitbě jsou typologicky příbuzné modlitební texty k Novému roku, například modlitba Alejnu, ale charakter Otčenáše nacházíme i v různých kadiších a žalmech. Oslovení Boha jako Otce se objevuje v modlitbě Avinu Malkenu, kde je spojení „Otče náš a Králi náš“, tedy motivy otcovství a kralování. Ježíš tento druh modlitebních textů dobře znal a znali je i jeho učedníci.

Otčenáš je textem, který odpovídá na to, jak a proč se modlit, a je v něm něco, co samo o sobě stojí proti pouze namemorovanému textu. Modlitba Otčenáš vyjadřuje jádro, smysl a cíl duchovního života žida i křesťana, charakterizuje vztah k Bohu jako takový. Jak tomu lze ovšem v kontextu zmiňovaných evangelních ukázek rozumět? Co je vlastně Otčenáš, že se stal možná nejpopulárnějším duchovním textem vůbec? Jak se v této modlitbě odkrývají židovské kořeny nového náboženství?

Pro porozumění smyslu textu je potřeba rozumět hebrejským výrazům, které jsou v modlitbě užity. Židovský pohled na Otčenáš bude pro nás značně překvapivý, možná dokonce provokativní, ale odpoví nám na otázky, které klademe. Texty Otčenáše v evangeliu podle Matouše a podle Lukáše se trochu liší. Modlitba je zřetelně rozdělena do dvou částí. První se jeví jako duchovnější, obrací se k Bohu, oslovuje Boha. Druhá se zdá být praktičtější, směřuje více k našemu všednímu životu.

Rozdíl v obou „strofách“ je zřejmý, druhá však z první vychází, je její aplikací, obě části spolu hluboce souvisí. Nyní, při vlastním výkladu, se budeme držet především Matoušova textu, který se stal předlohou i pro liturgickou formu této modlitby.

Boží otcovství, první zkušenost víry – „Otče náš, jenž jsi v nebesích“ (Mt 6,9)

Začátek modlitby dobře známe. Je příjemné a dobré slyšet zvěst, že Bůh je náš otec. Bůh se hlásí ke svému otcovství a my jsme jeho děti. Na hloubku tohoto vztahu odkazuje nejen lidská zkušenost rodičovství, ale i sama Bible. Prorok Izaiáš připodobňuje tento hluboký vztah lásky k mateřství: „… jako když někoho utěšuje matka, tak vás budu těšit“ (Iz 66,13). Pojem „abba“, který nacházíme v novozákonních textech, je aramejským výrazem pro otce v osobním vztahu. Bůh je nám tatínkem, tím nejbližším, který je nám svou láskou vždy k dispozici. V Duchu Svatém voláme a prožíváme tuto jedinečnou zkušenost (Řím 8,15; Gal 4,6).

Obraz Božího otcovství je první zprávou Ježíšovy modlitby. Ježíš sám se modlí „abba“ i ve chvíli nejkritičtější, v Getsemanské zahradě (Mk 14,36). První a základní, co máme slyšet v našem životě, je informace o Božím otcovství. Slovo „informace“ je nutné v tomto smyslu chápat doslova: jako zvnitřnělou (= in) formu. Boží otcovství je naší první a nejzákladnější formací, vnitřním tvarem a zkušeností. Toto otcovství se však netýká jen nás samotných.

Bůh není jen otec můj, ale otec náš. Sociální dimenze naší náboženské zkušenosti nás vede k druhým lidem, k těm, kteří jsou nám blízko (bližním). Právě svým bližním máme otevírat svůj prostor lásky na prvním místě. Často se nám to ale daří spíše u těch vzdálenějších. Druhý člověk, který má stejnou zkušenost s Božím otcovstvím, nám může být pomocí a povzbuzením. Nesmíme ovšem zapomenout, je-li Bůh „otec náš“, znamená to, že je i „otec můj“. Osobní a individuální rovina židovsko-křesťanské víry je stejně důležitá jako ta společenská.

 

 

Se svolením zpracováno podle knihy:

Židovské inspirace křesťanství

Štítek: Otčenáš  |   Sekce: Články | Otec   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Nejčtenější články za 30 dní

25.7.2017
Odříkávat modlitby nestačí

8.8.2017
Modlitba důvěry

15.8.2017
Kdo je maličký, ať přijde ke mně




Sdílet na Facebook
Sdílet na TwitterSdílet na LinkedInPoslat odkaz emailemVytisknout tuto stránku

RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

Web o křesťanské modlitbě 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.