Darina

Darina je matka pěti dětí, přednáší na vysoké škole. K víře se dostala jako dospělá.

Co pro vás osobně znamená modlitba?

Modlitba je pro mě pobývání v Boží přítomnosti.

 

Jak a kdy jste s osobní modlitbou začínal? Jak se vaše modlitba od té doby změnila, existují nějaké zásadní mezníky v jejím vývoji?

Po svém obrácení v 22 letech, jako nadšená konvertitka, jsem si stanovila čas pro modlitbu, pro čtení z Bible, mši svatou. A užívala jsem si to. Zlom nastal, když se nám narodilo první dítě a žádný denní řád nešel dodržovat. Musela jsem si hledat nové způsoby, kdy se aspoň krátce pomodlím, třeba při kojení.

Během let se prožívání modlitby měnilo. A také formy modlitby. Bylo období, kdy jsem se každý večer modlila růženec. V jiném období jsem zase nacházela oporu v modlitbě breviáře. Jindy, když jsem se cítila neschopná modlit se, tak jsem využívala často mše svaté a brala jsem to tak, že jsem ve spojení s lidmi v kostele a oni se tam modlí i za mne.

 

Měl jste někdy s modlitbou problémy? Jaké?

Ze začátku jsem modlitbu považovala za jakýsi duchovní „výkon“,  a protože jsem byla ve škole jedničkářka, tak jsem se snažila podávat „výkony“, a byla jsem z toho otrávená.
Bylo období, kdy mě hrozně nebavilo rozjímání nad texty z Bible, protože mě nic nenapadalo a byla to nuda.
Některá období se mně zdálo, že moje modlitba k ničemu není, že se stejně modlit neumím a že je to zbytečná námaha.

 

Kdo nebo co Vás na cestě modlitby zásadně ovlivnil(o), nebo inspirovalo?

Společenství, které vycházelo z charismatické obnovy. Později jsem sama prošla obnovou v Duchu svatém, což bylo výborné „nakopnutí“. Prázdniny prožívané na chatě v přírodě. Chodím sama po lese a nahlas se modlím a zpívám. V přírodě mně modlitba jde tak nějak „sama od sebe“.

 

Co byste doporučil člověku, který se chce začít modlit, a neví jak na to?

Aby si našel svůj vlastní styl, který mu bude vyhovovat (čas, místo, forma modlitby), věrně to dodržoval, a zbytek nechal na Bohu.

 

Jaká vidíte úskalí nebo nebezpečí v modlitebním životě? Může být modlitba i špatná?

Nebezpečí izolace. Je potřeba mít věřící přátele, známé, kteří by nás udržovali v mezích, abychom nebyli „ujetí“.

 

Modlitba a normální život – jak to jde skloubit? Co si počít s biblickou výzvou: „Bez ustání se modlete“ ?

Snažím se žít v Boží přítomnosti, co nejčastěji si uvědomovat, že On je tu se mnou, že žiji pod Jeho láskyplným pohledem. Někdy říkám jen „Pane, tady jsem“, nebo „Ty to vidíš“. Jindy opakuji „Pane, smiluj se nade mnou“. Prožívám, že mě Pán bere takovou, jaká jsem, že mu můžu říct všechno, protože to stejně ví, že prostě můžu být sama sebou. Často ale mlčím, jenom zakouším, že Bůh je, že všemu dává smysl (i když já ten smysl ještě třeba nevidím), a vím, že jsem součástí tohoto tajemství.

 

Pro mnoho lidí, co se chtějí pravidelně modlit, je problém najít si na modlitbu čas. Jak to řešíte Vy a co byste doporučil ostatním?

Nacházet nové možnosti. Já jsem se například naučila modlit se cestou do práce a z práce. Nešlo to hned, protože jsem pořád musela myslet na něco jiného. Až asi po roce snažení to nějak samo přeskočilo a teď, jak vyjdu z domu, tak už mně v hlavě zní nějaká chválící písnička.




Sdílet na Facebook
Sdílet na TwitterSdílet na LinkedInPoslat odkaz emailemVytisknout tuto stránku

RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

Web o křesťanské modlitbě 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.