Marie Sára od Ducha svatého

Sestra Marie Sára od Ducha svatého je členkou řádu bosých karmelitek, narodila se v roce 1975.

Co pro vás osobně znamená modlitba?

Modlitba pro mě znamená časté setkávání s milujícím Ty. S Někým, kdo mě nekonečně přesahuje a zároveň je v té nejintimnější blízkosti. S Někým, kdo po mně touží a na setkání se velmi těší. S Někým, kdo žije ve mně a dává mému životu smysl a vnitřní jednotu. Upřímně řečeno, už si svůj život bez takového setkávání moc nedovedu představit.

Jak a kdy jste s osobní modlitbou začínala? Jak se vaše modlitba od té doby změnila, existují nějaké zásadní mezníky v jejím vývoji?

I když jsem nebyla ve víře vychovávaná, své první pokusy o osobní modlitbu jsem podnikala asi ve věku sedmi let. Nevím, v jaké fázi by se tyto každodenní pokusy daly nazývat křesťanskou modlitbou; až do svých patnácti let jsem byla nejen v modlitbě, ale v celém křesťanském životě naprostý samouk. Velký přerod v  životě s Pánem nastal v mých dvaceti letech v důsledku jedné těžké životní zkušenosti; od té doby jsem se také snažila věnovat denně modlitbě jistý vyhrazený čas.  Mezníky, které modlitbu posouvají někam dál, pořád existují. Někdy to je konkrétní moment a  pamatuji si jeho konkrétní datum, jindy je to pozvolný vývoj, který můžu zaznamenat až s odstupem času.

A jak se má modlitba od té doby změnila? No, to sedmileté dítě se stalo čtyřicetiletou ženou. A podobně, jako rostou a zrají vztahy s druhými lidmi, tak, jak doufám,  nějak roste a zraje můj nejdůležitější životní vztah - vztah s Pánem.

Měla jste někdy s modlitbou problémy? Jaké?

Problémy jsem měla, a často. A pořád je mívám. Mezi ty časté patří nechuť, lenost odtrhnout svůj pohled od sebe a zaměřit ho na Někoho, koho nevidím, nezakouším a nemohu nahmatat. Výmluvy, že něco jiného je určitě důležitější a to "něco" musím udělat zrovna teď (tj. v čase, který jsem se rozhodla Pánu věnovat). Vnitřní brebentění, diskuze a emoční připoutanosti. V modlitbě mi brání například vztahové konflikty, ve kterých jsem ještě doopravdy neodpustila. A brání mi v ní také moje potřeba řídit sama sebe, která nedovoluje Pánu, aby modlitbu řídil On.

Kdo nebo co Vás na cestě modlitby zásadně ovlivnil(o), nebo inspiroval(o)?

Jak jsem se již zmínila, na cestě modlitby mě ovlivnila jedna tragická  událost, která ale s sebou v důsledku přinesla hlubší obrácení, proměnu vztahu s Pánem a určitý Boží průlom do mého života. Ovlivnily mě i některé další životní události, a protože jsem vždy byla vášnivá čtenářka, velký vliv na mě měly knihy. V těch dvaceti to byla "Kontemplativní modlitba" od Thomase Mertona, pak knihy Jana od Kříže a Terezie od Ježíše (ty jsou stále na vrcholu mých preferencí) a pak i spousta dalších knih především z karmelitánské spirituality.

Hodně mě také inspiruje a povzbuzuje pohled na někoho, kdo se modlí; v tomhle jsou pro mě velkou pomocí moje sestry z komunity.

Co byste doporučil(a) člověku, který se chce začít modlit, a neví jak na to?

Doporučila bych mu, aby prostě nějak začal. Aby svou touhu po modlitbě proměnil v čin; aby dal Pánu šanci. Doporučila bych mu, aby byl autentický, pravdivý před Bohem i před sebou samým. A doporučila bych mu, aby byl vytrvalý a nevzdával se při prvních potížích.

Jaká vidíte úskalí nebo nebezpečí v modlitebním životě? Může být  modlitba i špatná?

Podle mě je modlitba špatná tehdy, když jí schází pokora. Je to modlitba farizeů, "těch, kteří si na sobě zakládají, že jsou spravedliví a ostatními pohrdají"; modlitba, která se sice formálně obrací k Bohu, ale ve skutečnosti adoruje sebe samého, své ego. Taková modlitba může kolem člověka vybudovat docela pořádný obranný val a zatvrdit a oslepit jeho srdce tak, že nebude schopné nechat se Pánem oslovovat a přetvářet.

Modlitba a normální život – jak to jde skloubit? Co si počít s biblickou výzvou: „Bez ustání se modlete“ ?

Přijde mi, že mezi modlitbou a normálním životem není rozpor, nebo alespoň nemusí být. Napětí mezi těmito dvěma skutečnostmi je plodné a postupně mizí  ve chvíli, kdy se člověk  naučí vstupovat do Boží přítomnosti a  trvale v ní žít. Modlitba dává "normálnímu životu" duši a konkrétní život je zase prověrkou pravosti modlitby. Možná to jsou dva protikladné póly, ale protiklady se, jak známo, přitahují...

Pro mnoho lidí, co se chtějí pravidelně modlit, je problém najít si na modlitbu čas. Jak to řešíte Vy a co byste  doporučila ostatním?

Posledních čtrnáct let života mám ten luxus, že kromě mše, liturgické modlitby a duchovní četby mám pro vnitřní modlitbu v našem řádu denně vyhrazené dvě hodiny. Přišlo by mi tedy poněkud drzé jakkoli radit zaměstnaným tátům a mámám od rodin. Můžu jen říct, že se za takové lidi modlím, držím jim palce a moc jim přeji, aby se nechali okouzlit krásou, dobrem a sílou, které prostřednictvím modlitby přicházejí a prošlapali si v životě modlitby tu cestu, která jim bude šitá na míru.

Štítky: jak se modlit?, modlitba, modlitba- co to je?, rozhovory o modlitbě

Nejčtenější články za 30 dní

10.6.2017
Bůh v trojici jediný

27.5.2017
Kdo jsi, Světlo?

4.6.2017
Přijď ó Duchu přesvatý




Sdílet na Facebook
Sdílet na TwitterSdílet na LinkedInPoslat odkaz emailemVytisknout tuto stránku

RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

Web o křesťanské modlitbě 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.