Ke sv. Terezii z Lisieux



Asi měsíc před svou smrtí řekla Terezie jedné ze svých novicek : Až budu v nebi, musíte často naplňovat mé malé ruce prosbami a oběťmi, bude mi dělat potěšení, když je budu jako déšť házet n duše. Tato výzva patří i nám. Sama církev nás učí, že přímluva svatých je jejich nejvyšší službou, jakou prokazují Božímu plánu, že je můžeme a máme prosit, aby se přimlouvali za nás i za celý svět.

I v posledním dopise svému duchovnímu bratrovi, P.Belliérovi, vysvětluje Terezie, jak ona chápe pomoc těch, kteří už vešli do radosti svého Pána, nám , kteří jme na cestě: Věřím, že blažení mají velký soucit s naší bídou. Vzpomínají si, že byli křehcí a smrtelní jako my, dopouštěli se stejných chyb, podstupovali stejné boje, a jejich braatrská láska a něha bude ještě větší, než jaká by byla na zemi. Proto nám nepřestávají pomáhat a přimlouvat se za nás.

Několikadenní pobožnost, při níž svěřujeme nějakému svědci svou prosbu o pomoc v našich hmotných i duchovních potřebách, nás učí modlit se s vytrvalostí a může se nám stát cennou pomůckou, i když nedostaneme přesně to, oč jsme Boha žádali. Předkládné texty pro každý den novény jsou vybrány z toho, o sv. Terezie sama napsala nebo řekla. Umožňují nám nahlédnout do jejího života a zamyslet se nad tím, k jakému řešení ji Bůh vedl v situacích, do nichž se můžeme dostat i my. Prosme ji především, aby nám vyprosila pravou pokoru srdce, důvěru v Boha a velikou lásku k Bohu i bližnímu a s důvěrou jí svěřme své potřeby, svou tíseň.

 

Návrh, jak pracovat s touto novénou :

1. Vžijme se do přítomnosti Boží a požehnejme se znamením kříže.Ztišme se a smiřme se s Bohem - pokorně ho poprosme o odpuštění našich vin a hříchů.

2. Následuje čtení. Každý den má své vlastní texty.

3. Několik minut rozjímejme o přečtených textech.

4. Rozjímání zakončeme modlitbou určenou pro příslušný den novény.

5.Každý den novény zakončí litanie ke cti sv. Terezie z Lisieux

Pokud by někdo chtěl nad uvedenými texty rozjímat déle, může litanie vynechat

 

 

 

1. den

Zdviž do nebe

Amen, pravím vám: Kdo nepříjme Boží království jako dítě, vůbec do něho nevejde. Bral děti do náručí, kladl na ně ruce a žehnal jim  Mk 10,15-16

Víte, že jsem vždy toužila být velkou světicí.  Ale běda ! Když jsem se srovnávala se svatými, vždycky jsem zjišťovala, že je mezi nimi a mnou stejný rozdíl jako mezi horou, jejíž vrchol se ztrácí v oblacích, a skrytým zrnkem písku, po kterém šlapou nohy chodců.

místo, abych zmalomylněla, řekla jsem si : Pán Bůh nemůže vnukat neuskutečnitelné touhy. Přes svou maličkost tedy mohu usilovat o svatost. Abych vyrostla, to je nemožné. Musím se snášet taková, jaká jsem , se všemi svými nedokonalostmi. Ale chci hledat prostředek, abych šla do nebe cestičkou hodně přímou, krátkou , cestičkou docela novou.

Jsme v století vynálezů, nyní už není třeba namáhvě vystupovat po schodech. U bohatých lidí výhodně nahrazuje schodiště zdviž. Já bych taky chtěla nalézt zdviž , která by mě vynesla k Ježíši, poněvadž jsem příliš malá, abych mohla stoupat po drsném schodišti dokonalostí.

Tehdy jsem hledala ve svatých knihách náznak zdviže, po které jsem toužila, a čtla jsem tato slova, která vyšla z úst Věčné Moudrosti : Kdo je maličký, ať příjde ke mě.

Modlitba

Ježíši, svaté Terezii jsi dal pochopit, jak toužíš, abychom k tobě přistupovali s důvěrou a láskou, dej ať jako ona pociťujeme radost při pomyšlení , že zdviží, která nás má vynést do nebe, je pouze tvá náruč.

 

 

2. den

Být jako děti

Když byl Izrael ještě dítětem, zamiloval jsem si ho ... byl jsem k nim jako ti, kdo zdvihají dítě ke svým tvářím , a skláněl jsem se k němu, abych mu dal najíst. Oz 11,1. 4

Dítě , ty jsi pořád se mnou a všechno, co je moje, je i tvoje. Lk 15, 31

Zůstat před Bohem malým dítětem znamená poznat svoji nicotu, očekávat vše od Boha, jako malé dítě očekává vše od svého otce, ničím se neznepokojovat, vůbec si nezískávat jmění. I u chuďasů se dává dítěti, co potřebuje, jakmila však vyroste, už ho otec nechce živit a řekne mu : Teď pracuj, můžeš být soběstačný.

Abych toto neslyšela, nechtěla jsem růst, protože jsem se cítila neschopná, abych si sama vydělávala na živobytí, na věčný život v nebi. Zůstala jsem tedy stále malá a nezabývala jsem se ničím jiným než trháním květin, květin lásky a obětí , které jsem nabízela Bohu pro radost.

Být malý ještě znamená vůbec si nepřičítat ctnosti, které konáme, a nemyslet si, že jsme něčeho schopni, ale uznávat, že Bůh vložil tento poklad do ruky malého dítěte, aby ho používalo podle své potřeby, vždy je to však Boží poklad.

Konečně to znamená vůbec nepozbývat odvahu kvůli svým chybám, protože děti často upadnou, ale jsou příliš malé, než aby si ublížily.

Modlitba

Milosrdný Bože, svaté Terezii jsi ukázal , že musí zůstat maličká, menšit se stále víc a víc, abys ty mohl růst, na její přímluvu nám dej opravdovou pokoru srdce a hluboké přesvědčení , že bez tebe nejsme nic a nic nezmůžeme.

 

 

3. den

Radost trpět

Mým pokrmem je konat vůli Otcovu. Jan 4,34:

Ježíš se jich zeptal: Dítky , nemáte něco k jídlu? Jan 21,5

Jako novorozené děti žádejte duchovní, nefalšované mléko, abyste jím rostli ke spáse .

 1 Petr 2,2

Nacházela jsem na zemi štěstí a radost, ale jen v utrpení, vždyť jsem tady dole hodně vytrpěla, to je třeba duším říct... Od mého prvního sv. přijímání , od chvíle , kdy jsem prosila Ježíše, aby mě změnil v hořkost všechny pozemské útěchy, stále jsem toužila po utrpení.

Mučednictví, to je sen mého mládí. Tento sen se mnou rostl ve zdech Karmelu. Ale také cítím, že můj sen je bláhovost, protože se nemohu omezit na to, že bych toužila po jednom druhu mučednictví. Abych se uspokojila, musela bych je vytrpět všechny

Utrpení se mi zde stalo Nebem a je mi opravdu těžké představit si, jak si budu moci zvyknout v Zemi, kde vládne radost bez jaékoli příměi smutku. Bude třeba, aby Ježíš proměnil mou duši a dal jí schopnost radovat se , jinak bych nemohla snést věčné rozkoše.

Mou jedinou radostí je vědomí, že plním Boží vůli.

Naštěstí jsem si nepřála utrpení. Kdybych si je byla přála, bála bych se, že nebudu mít trpělivost, abych je snesla, když mi však přichází z čisté vůle Boží, pak On mi nemůže odmítnout dát potřebnou trpělivost a milost, abych je snesla.

Modlitba

Bože, svaté Terezii jsi dal takovou lásku a touhu plnit tvou vůli, že se jí i utrpení stalo radostí, protože v něm nacházela tebe, na její přímluvu nám dej, abychom jako ona utrpení podle tvé vůle přijímali jako svůj pokrm, který by se stal nástrojem spásy pro nás i pro druhé.

 

 

4. den

 Zkouška víry

Tvá prozřetelnost Otče, ji řídí, neboť tys i mořem razil cestu a vlnami bezpečnou pouť. Mdr 14,3

Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno.  Jan 1,11 - 12

Život je často těžký, jaká hořkost .. ale jaký půvab. Ano, život něco stojí. Je obtížné denně začínat pracovat. Kdyby člověk aspoň cítil Ježíšovu přítomnost. Ach, všechno by pro něho rád udělal. Ale, ne! Zdá se, že je na hony daleko. Člověk je sám se sebou. Jak nudná společnost, když tu není Ježíš! Copak ale dělá tento milý přítel? Cožpak nevidí naši úzkost, tíhu, která na nás doléhá ? Kde je? Proč nepříjde,, aby nás utěšil, když jiného přítele nemáme ? Avšak on není daleko, je tady, je nám na blízku, dívá se na nás, žebrá  o tento smutek, o tuto úzkost, potřebuje je ..

V tak radostných dnech velikonoční doby mi dal Ježíš pochopit, že opravdu existují duše, které nemají víru, které zneužíváním milostí ztrácejí tento drahocenný poklad, pramen čistých a opravdových radostí. Dopustil, že má duše byla zachvácena nejhustší tmou a že myšlenka na nebe, pro mne byla tak sladká, je mi už jen příležitostí k boji a trýzni...

Tato zkouška neměla trvat jen několik dní několik týdnů. Měla pominout až v hodinu, určenou Bohem a tato hodina ještě nepřišla. Chtěla bych, abych dovedla vyjádřit, co cítím, ale žel, myslím, že je to nemožné. Je třeba, aby člověk prošel tímto ponurým tunelem, aby pochopil jeho temnotu.

Vím, že země, kde se nalézám, není má vlast, že existuje ještě jiná, ke které musím neustále tíhnout. Není to historka vymyšlená obyvatelem země, v které jsem, je to jistá zkušenost, něco, čemu jsem nejen věřila podle toho, co jsem slyšela od osob, učenějších než já, ale také jsem cítila v hloubi svého srdce  tužby po nějaké krásnější krajině.

Kdybyste věděla, v jakou temnotu jsem ponořena. Už nevěřím ve věčný život. Zdá se mi, že po tomto smrtelném  životě už nic není. Všechno pro mě zmizelo. Zbývá mi už jen láska.

Modlitba

Bože, mnohými zkouškami a utrpením jsi tříbil víru svaté Terezie, že se stávala stále dokonalejším zrcadlem tvé milosrdcné lásky, dej nám na její přímluvu stále více chápat, že bez víry jsme jako zblázněný kompas a loď bez lodivoda. Dej nám pochopit, že to ty nás svou čistou láskou tříbíš, když nás v těžkých dnech tohoto života necháváš procházet temnotami nocí zkoušek.

 

5.den

Hrdost být slabá

Copak může zapomenout žena na své nemluvně, není jí líto syna vlastního těla ? I kdyby ona zapoměla, já přece nezapomenu  ! Hle, vyryl jsem si tě do dlaní ...Iz 49,15-16,  Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší. Mt 18,4

 Svým sestrám svatá Terezie říká : A my bychom chtěli trpět ušlechtile, velkolepě! Celino,jaká iluze! Nechtěli bychom nikdy padnout? Co na tom, můj Ježíši, že padám každým okamžikem. Poznávám tak svou slabost a mám z toho velký užitek. Vidíš, co dokážu, a tím víc se ke mně skláníš, abys mě nesl v náručí. A jestliže to neděláš, pak je to proto, že se ti líbí, když mě vidíš na zemi.

Mýlíš se, má milá, jestli si myslíš, že tvá Terezka vždy horlivě kráčí cestou ctnosti. Ona je slabá, velmi slabá a každý den se o tom znovu přesvědčuje, ale Marie, Ježíši se líbí učit mě, jako svatého Pavla, umění chlubit se svými slabostmi. To je velká milost, a prosím Ježíše, aby tě tomu naučil, protože jen tak se najde pokoj a odpočinek srdce. Když se někdo vidí tak ubohý, nechce seuž zabývat sám sebou, a dívá se jen na svého Milovaného …

Ježíš se ćhvěje radostí nad těmi, kdo ho milují a po každé nevěrnosti příjdou, vrhnou se mu do náruče a prosí o odpušťění. Svým andělům řekne to, co řekl svým služebníkům otec marnotratného syna : Oblečte mu nové šaty, navlečte mu prsten, radujme se .. Jak málo je známá Ježíšova dobrota a jeho milosrdná láska ! Je pravda, že aby se člověk radoval z tohoto pokladu, musí se pokořit a uznat svou nicotu. A to je , co tolik duší nechce udělat.

Modlitba

Všemohoucí Bože, svatou Terezii jsi pronikl radostnou důvěrou, že potřebuješ nás, malé a slabé, abys na nás ukázal svou velikost a sílu, dej, abychom ti spolu s ní ustavičně děkovali , že spásy docházíme jedině tvou milostí, a nikdy naší silou.

 

 

6.den

Malá cesta – cesta duchovního dětství

Nechte děti přicházet ke mě a nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží. Amen pravím vám, kdo nepříjme království Boží jako dítě, jistě do něho nevejde. Lk 18,15-17

Ano, můj miláčku, takto se stráví můj život .. Nemám jiný prostředek, jak ti dokázat svou lásku, než házet květy. To znamená , že si nenechám ujít žádnou malou oběť, žádný pohled, žádné slovo, že budu využívat všech nejmenších věcí a dělat je z lásky ..

Ježíši k čemu ti budou mé květy a zpěvy? Ach, dobře vím , tento voňavý déšť , tyto křehké a bezcenné lístky, tyto zpěvy lásky od nejnepatrnějšího srdce tě okouzlí, tato nic ti udělající radost.

Cítím, že moje misie brzo začne, moje poslání učit milovat Boha tak, jako já ho miluji , dávat svou cestičku duším..

Touto cestičkou duchovního dětství je cesta důvěry a naprosté odevzdanosti. Chci učit duše malým prostředkům, které se mi tolik osvědčily, říci jim, že tady na zemi jhe třeba dělat jediné : házet Ježíšovi květy malých obětí, získat ho láskou. Tak jsem to dělala já, a proto budu dobře přijata.

Modlitba

Dobrotivý Bože, ty jsi svaté Terezii odhalil nekonečné poklady, které můžeme takto snadno každý den schromažďovat a o které se připravujeme, když si pro svou touhu po velkých věcech necháváme uniknout malé oběti, dej nám na její přímluvu dojít ke svatosti cestičkou věrnosti v malých věcech

 

7. den

Touha po štěstí

Hospodine, mé srdce se nevypíná, nevyvyšují se mé oči, neženu se za velikými věcmi, pro ěm nedostižnými. Spíše jsem se uklidnil a utišil svou duši jako dítě na matčině klíně, jako dítě tak je má duše ve mně 6alm 131 (130)

Kdybyste věděla, jak chci být lhostejná k pozemským věcem ! co je pro mě všecka stvořená krása. Byla bych nešťastná, kdybych ji vlastnila, mé srdce by bylo tak prázdné! Je neuvěřitelné, jak velké se miu zdá mé srdce, když uvažuji o všech pokaldech země, neboď vidím, ža ani všechny dohromady by je nedokázaly uspokojit. Ale když myslím na Ježíše, jak se mi zdá malé!

Proč hledat štěstí na zemi ? přiznám se vám, že mě srdce prahne žízní po štěstí, ale toto ubohé srdce dobře vidí, že žádný tvor není schopen tu žízeň utišit. Ale znám jiný pramen, poznávám, že pouze On se nemění, že pouze On je schopennaplnit má nezměrná přání.

Ježíši kéž nikdy nehledám a nenalézám nic jiného než tebe. Ať tvorové nejsou pro mě ničím

A já ať nejsem ničím pro ně, ale ty Ježíši buď vším. Ať pozemské věci nikdy nerozruší mou duši. Světu dávám navěky sbohem. Povznáším se nad něj mé srdce už nemá jinou oporu kromě Boha.

Modlitba

Věčný Bože, do našich srdcí jsi vložil touhu po štěstí, lásce, životě, dej ať se od svaté Terezie učíme nikdy nevěřit tomu, že to štěstí, které tolik hledáme, lze najít ve věcech, které se jednoho dne rozpadnou, dej nám pochopit, že tento světje příliš malý na to, aby naplnil naši nekonečnou touhu po štěstí, a´t už nehledáme nic než tebe

 

8.  den

Skrytost

Hleďte jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme ! proto nás svět nezná, že nepoznal jeho.  1Jan 3,1-2

 Jednou mě ůpo obláčce viděla sestra Vincenta u naší matky a zvolala : ach jaká blahobytná tvář! Jak silné je toto děvče! Jak tlusté ! odešla jsem velmi pokořená touto poklonou. Tu mě před kuchyní zastavila s. Magdaléna a řekla mi : ale copak je to s vámi , má ubohá sestřičko ! vůčihledně hubnete! Budete-li tak pokračovat s tou tváří , která budí obavy, nebudete dlouho žít v řeholi! Nemohla jsem se z toho vzpamatovat, že slyším hned za sebou hodnocení tak protichůdná! Od této chvíle jsem už vůbec nepřikládala důležitost mínění tvorů a tento dojem se ve mně tak rozvinul , že v součastné době výtky i poklony, všechno po mě klouže bez nejmenší stopy.

Vyslovila jsem přání, že by lidé měli ocenit mou snahu a všimnout si mých pokroků. Terezie spontálně odpověděla: Jednat takto znamená napodobovat slepici, která – jakmile snese vajíčko – upozorní na to všechny, kdo jdou kolem. Právě tak chcete vy, sotva uděláte něco dobrého nebo jednáte z nějaké nesobecké pohnutky, aby to celý svět věděl a všiml si vás.

Tvorové nevidí námahu, jakou mě všecko stojí. Zůstane skryta v mém srdci. Snažím se o to, aby se na mě zapomělo, a chtěla bych , aby mě nikdo neviděl, jenom Ježíš. Co na tom záleží , jestli druhým připadám ubohá, hloupá, bez ducha a bez talentu.

Jedna sestra jí vyprávěla, jakou úvahu slyšela v rekreaci: Pročpak se o sestře a Terezii mluví jako o světici?! Pěstovala ctnost, to je pravda, nebyla to však ctnost získaná pokořováním a utrpením.

K tomu mi pak řekla : a já jsem tolik vytrpěla od nejútlejšího dětství! Ach , jak je to pro mě dobré, že ve chvíli své smrti poznávám mínění tvorů!

Modlitba

Spravedlivý Bože,těm, kdo zůstávají v tobě, dáváš milost, že nepodléhají lidskému soudu, na přímluvu svaté Terezie dej i nám milost, abychom byli nezávislí na mínění druhých, a tak mohli vždy svobodně kráčet v pravdě, otevřeni pro tvou vůli a věrni cestě, kterou nás chceš vést ty.

 

9.  den

Povolání lásky

Napodobujte Boha jako jeho milované děti a žijte v lásce, jako Kristus miloval nás a zcela vydal sebe za nás v oběť , Bohu velmi příjemnou Ef. 5,1-2

Apoštol vykládá, jak všechny nejdokonalejší dary nejsou nic bez lásky. Že láska je znamenitá cesta, která vede bezpečně k Bohu. Konečně jsem nalezla klid. Když jsem uvažovala o tajemném těle církve, nepoznávala jsem se v žádném z údů, jak je popisuje svatý Pavel, anebo spíš chtěla jsem být ve všech. Láska mi dala klíč k mému povolání. Pochopila, že má-li církev tělo, složené z různých údů, nechybí jí ten nejpotřebnější, nejušlechtilejší. Pochopila jsem, že církev má srdce a že toto srdce hoří láskou. Pochopila jsem, že jenom láska udržuje údy církve v činnosti. Kdyby láska pohasla, přestali by apoštolové hlásat evangelium, mučedníci by se zdráhali prolít svou krev. Pochopila jsem , že láska v sobě obsahuje všechna povolání, že láska je všechno, že objímá všechny doby a všechna místa jedním slovem, že je věčná. Tu jsem zvolala v přemíře své blouznivé radosti: Ježíši má lásko, konečně jsem nalezla své povolání! Mým povoláním je láska! Ano, nalezla jsem své místo v církvi, a toto místo jsi mi dal ty můj Bože! V srdci své Matky církve budu láskou. Tak budu vším. Takto se splní můj sen !

 

Modlitba

Ty Bože jsi láska sama, dej ať nás svědectví naší svaté Terezie povzbudí, abychom v lásce k tobě našli klíč k našemu povolání, dej nám poznat svou lásku a uvěřit v ní, abychom ti před světem vydávali svědectví svou odevzdaností a bezvýhradnou důvěrou v tebe.

 

Zdroj: farnost Orlová

Štítky: novéna, sv. Terezie z Lisieux

Nejčtenější články za 30 dní

25.7.2017
Odříkávat modlitby nestačí

8.8.2017
Modlitba důvěry

15.8.2017
Kdo je maličký, ať přijde ke mně




Sdílet na Facebook
Sdílet na TwitterSdílet na LinkedInPoslat odkaz emailemVytisknout tuto stránku

RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

Web o křesťanské modlitbě 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.