Ke svaté Kláře

Podivuhodná jasnost svaté Kláry! Čím pečlivěji se hledá v jednotlivých skutečnostech, tím zářivější se v každé nachází. Vpravdě zářila, když žila v tomto světě, živěji však oslnila v řeholním životě. V otcovském domě zářila jako paprsek světla, avšak v klášteře jiskřila jako blesk. V životě vydávala jiskry, po smrti paprsky. Na zemi byla jasná, v nebi je zářící. (z Kanonizační Buly)

 

1. den - obrácení

 „Slyš dcero a poslouchej. Sám král touží po tvé kráse, před ním se skloň“ Z Legendy o svaté Kláře: „K čemu mnoho slov? Na povzbuzování sv. Františka, když ji vřele jako Ženichův přítel pro něho získával, Klára neoddalovala svůj souhlas. Mocně jí otevíral pohled do věčných radostí, a když je Klára spatřila, ztratila zájem o svět. Hynula touhou po věčných radostech a z lásky toužila po nebeské svatbě. Rozplameněna nebeským ohněm tak pohrdla pozemskou marnivostí, že nic z toho, čemu se obdivuje tento svět a čemu tleská, nedotýkalo se její mysli. Ze svého těla chtěla zbudovat svatyni jen Bohu. Proto se horlivě snažila, aby se ctnostmi stala hodnou zasnoubení s velikým Králem.“ (LegKl FPII, 3165) „Je to totiž velká a chvályhodná výměna: opustit časné věci pro věčné,zasloužit si nebeské místo pozemských, obdržet stonásobně za jedno a mít blažený život na věky.“ (1ListAn 30) Svatá Kláro, obklopená krásou, oroduj za nás!

K zamyšlení: 1. Čím si Bůh získal mé srdce? 2. Od čeho a k čemu mě obrátil? 3. Jakým bohatstvím a krásou mě ozdobil?

2. den - rozhodnutí

„Pro Krista se svobodně rozhoduji, po Kristu horoucně toužím, s Kristem chci zůstat na věky.“ (antifona z Ranních chval z officia o pannách) Z Legendy o svaté Kláře: „Klára tedy opustila rodný dům, město i příbuzné a spěchala k Panně Marii v Porciunkuli. Zde drželi bratři u Božího oltáře svatou stráž a pannu Kláru přijali s hořícími pochodněmi. Rukama bratří odložila své krásné vlasy a navždy se zřekla všech šperků. Zde tedy Klára před oltářem Panny Marie přijala znamení svatého pokání a takřka před svatební komnatou této Panny se jako pokorná služebnice zasnoubila Kristu. Když se o tom dozvěděli příbuzní, krvácelo jim srdce a tvrdě odsuzovali uskutečněné rozhodnutí panny. Srotili se, spěchali na místo, kde přebývala, a snažili se dostat zpět do své moci to, co už zpět získat nemohli. Používali přitom hrubého násilí, jedovatých řečí i lichotných slibů. Klára se však zachytila oltářního plátna, odhalila ostříhanou hlavu a projevila pevné rozhodnutí ničím se nedat odtrhnout od služby Kristu. Ač boj s příbuznými trval celé dni, její odvaha jít jen za Pánem se nezhroutila a její nadšení neochablo.“ (LegKl, FP II 3173) „Ale protože jen jedno je nutné, k tomu jedinému tě zapřísahám a napomínám pro lásku toho, jemuž ses nabídla jako svatá a jemu milá oběť: abys totiž, vědoma si svého rozhodnutí vždy hleděla na to, jak jsi začala, a držela, co držíš, činila, co činíš, a neopouštěla to. Ale rychlým během, lehkým krokem, bez klopýtání, aby ani tvé kroky nenabraly prach, aby ses v bezpečí radovala a hbitě a obezřetně kráčela po stezce blahoslavenství.“ (2ListAn 10-13) Svatá Kláro, ostříhaná ovečko svého Beránka oroduj za nás! K zamyšlení: 1. Na čem zakládám a o co opírám svá rozhodnutí? 2. Dodržuji to, co jsem slíbil(a) a je na mé slovo spolehnutí?3. Co je mojí největší touhou v tomto okamžiku?

3. den - následování

 „Zde jsem, Pane, abych konal tvou vůli.“ Z Řehole sv. Kláry: „Když nejvyšší Otec nebeský uznal za vhodné skrze svou milost osvítit mé srdce, abych podle příkladu a učení našeho blaženého otce, svatého Františka, činila pokání, zanedlouho po jeho obrácení slíbila jsem mu spolu se svými sestrami dobrovolně poslušnost. Když pak blažený otec viděl, že se nebojíme žádné chudoby, práce, soužení, opovržení ani pohrdání světa, ba dokonce máme je za velké potěšení, pohnut soucitem, napsal nám způsob života, a to takto: Protože z Božího vnuknutí jste se staly dcerami a služebnicemi nejvyššího a svrchovaného Krále, nebeského Otce, a zaslíbily jste se Duchu svatému tím, že jste si zvolily život podle dokonalosti svatého Evangelia, chci a slibuji za sebe i za své bratry, že o vás vždy budu horlivě pečovat a zvláště se starat, tak jako o ně.“ (ŘehKl 6, 1-4) Z Legendy o svaté Kláře: „Pan papež Řehoř blahé paměti, muž stejně hodný papežského trůnu jako úctyhodný zásluhami, ještě vroucněji Kláru otcovsky miloval. Když jí domlouval, aby s ohledem na dobu a nebezpečí světa svolila vlastnit aspoň nějaké pozemky, které jí sám velkodušně nabízel, odmítla co nejrozhodněji a nedala se k tomu žádným způsobem pohnout. Tu jí papež odvětil: „Bojíš-li se pro slib, tak tě slibu zprošťujeme.“ Ona však řekla: „Svatý otče, na věky žádným způsobem nechci být zproštěna od následování Krista.“ (LegKl, FP II 3187) Svatá Kláro, která jsi sama sebou ve světle Boží milosti oroduj za nás!

 K zamyšlení: 1. Jak vypadají má setkání s Boží milostí? 2. Mám potřebu hledat Boží vůli i uprostřed všedních záležitostí? 3. Kým jsem před Bohem a jaké od něho přijímám poslání pro tuto konkrétní dobu?

4. den - cestou chudoby

„ Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí.“ (Flp 2,5-7) Z Řehole svaté Kláry: „Ať si sestry nic nepřivlastňují, ani dům, ani místo, ani žádnou věc. A jako poutníci a cizinci na tomto světě, kteří v chudobě a pokoře slouží Pánu, ať s důvěrou posílají pro almužnu a nemusí se za to stydět, protože Pán se stal pro nás chudým na tomto světě. To je ona výše nejvyšší chudoby, která vás, mé nejdražší sestry, ustanovila za dědičky a královny nebeského království. O věci vás sice ochudila, ale ctnostmi obohatila. Toto ať je váš úděl, který vede do země živých. K němu, milované sestry, zcela přilněte a nic jiného, pro jméno našeho Pána Ježíše Krista a jeho přesvaté Matky, na věky na tomto světě nechtějte mít.“ (ŘehKl 8,1-6) Z Listu svaté Kláry svaté Anežce české: „Ó blažená chudoba, která těm, kdo ji milují a objímají, poskytuje věčné bohatství! Ó svatá chudoba! Těm, kdo ji mají a po ní touží, je Bohem přislíbeno nebeské království a věčná sláva a blažený život jim bez pochyby bude dán! O zbožná chudoba, kterou Pán Ježíš Kristus, který vládl a vládne nebi i zemi, který také řekl a stalo se, se rozhodl nade vše ostatní si vyvolit!“ (1ListAn 15-17) Svatá Kláro, snoubenko chudoby oroduj za nás! K zamyšlení: 1. Co je mým největším bohatstvím? 2. Kolik čisté radosti umím rozdat kolem sebe. Umím se zasmát sám sobě? 3. Kde příliš rozdávám a kde naopak příliš „křečkuju“ sám pro sebe?

 5. den - ve službě lásky

„A ukážu vám ještě vzácnější cestu...“ (1Kor 13,1) Z Řehole svaté Kláry: „Napomínám pak a vybízím v Pánu Ježíši Kristu, aby se sestry vyvarovaly jakékoli pýchy, prázdné slávy, závisti, lakomství, péče a starostlivosti o věci tohoto světa, pomlouvání a reptání, rozbrojů a rozdělení. Ať však vždy starostlivě zachovávají mezi sebou jednotu vzájemné lásky, která je poutem dokonalosti. A ať se zaměří na to, po čem mají nade všechno toužit, totiž aby měly Ducha Páně a jeho svaté jednání, aby se vždy k němu modlily s čistým srdcem, měly pokoru a trpělivost v soužení i v nemoci a milovaly ty, kdo nás pronásledují, kárají a obviňují, jak říká Pán: Blahoslavení ti, kdo trpí pronásledování pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské. Kdo však vytrvá až do konce, bude spasen.“ (ŘehKl 10, 6-11) Z Požehnání svaté Kláry: „Buďte vždy milovnicemi Boha, svých duší a všech svých sester; a vždy horlivě zachovávejte, co jste Pánu slíbily. Pán ať je vždy s vámi a vy ať jste stejně tak vždy s ním.“ (Požehnání sv. Kláry) Svatá Kláro, služebnice lásky oroduj za nás!

K zamyšlení: 1. O co opírám svou víru, že Bůh je láska a miluje mě svou osobní a jedinečnou láskou? Jak velkou roli v tom hrají mé pocity či výkony? 2. Jakou službu lásky Pán svěřil právě mně? 3. Čím živím svou lásku, aby se dobře rozvíjela a nestagnovala?

6. den - v ustavičné modlitbě

„Tvé slovo se mi stalo radostí, neboť mám tvé jméno, Hospodine zástupů.“ Z Legendy o svaté Kláře: „Jak se upevňovala ve žhavé výhni vroucí modlitby, jak velice jí pak sládla Boží dobrota, dokazují spolehlivá svědectví. Když se totiž Klára vracela od svaté modlitby, přinášela s sebou z ohně na oltáři Páně tak žhavá slova, že rozplameňovala i srdce sester. Divily se, že z její tváře vyzyřovala jakási sladkost a že její obličej zářil více než jindy. Bůh se jistě postaral ve své dobrotě o svou chudou a způsobil, že se její duše, v modlitbě zaplavená světlem, zrcadlila v jejím těle. Tak v proměnlivém světě byla neproměnlivě spojena se svým Snoubencem a stále se radovala nebeskými věcmi.“ (LegKl FP II, 3199) Z Listu svaté Kláry svaté Anežce české: „Protože on je odlesk věčné slávy, záře věčného světla a zrcadlo bez poskvrny, do tohoto zrcadla se každý den dívej, královno, snoubenko Ježíše Krista, a v něm svou tvář neustále pozoruj, abys tak sebe celou, zevnitř i uvnitř, ozdobila pestrými šaty, abys byla ozdobena oděvem a květy všech ctností, jak to přísluší dceři a nejdražší snoubence nejvyššího Krále. V tomto zrcadle však září blažená chudoba, svatá pokora a nevýslovná láska, jak na to budeš moci v celém zrcadle s milostí Boží nazírat.“ (4ListAn 14-18) Svatá Kláro, v Kristu se zrcadlící oroduj za nás!

 K zamyšlení: 1. S čím obvykle za Pánem do modlitby přicházím a s čím přichází On? Myslím, že má modlitba Pána těší a kolik útěchy přijímám od Něho? 2. Co od modlitby očekávám? 3. Je pro mě modlitba zdrojem inspirace k tomu, co mám v běžném životě dělat?

7. den - v kluzuře důvěry

„Pevně mě drží Tvá ruka.“ Z Legendy o svaté Kláře: „V oněch bouřlivých dobách, které církev musela v různých částech světa za císaře Fridricha přestát, dostávalo spoletské údolí často pít z kalicha jeho hněvu. Na císařský rozkaz tam tábořily houfy válečníků a saracénských lučištníků, podobné včelím rojům, aby ničily pevnosti a dobývaly města. Když se jednou nepřátelé ve své divokosti vrhli na Assisi, město, které Pán zvlášť miloval, vtrhli u sv. Damiána až na jeho území, ba do samého kláštera panen. Panny zmíraly úzkostí, jejich hlasy se třásly strachem a donesly jejich nářky až k Matce. Ta ležela nemocná, nepodlehla však strachu, nechala se donést ke dveřím a postavit před nepřátele. Před sebou nechala nést stříbrnou skříňku, uvnitř vykládanou slonovinou, v níž bylo s největší zbožností uchováváno tělo Svatého svatých. Když se v modlitbě zcela odevzdala Kristu, svému Pánu, a v slzách mu řekla: Chceš, Pane, vydat do rukou pohanů své bezbranné služebnice, které jsem vychovala v tvé lásce? Chraň, prosím tě, Pane, tyto své služebnice, které teď sama nemohu ochránit!“ Brzy zazněl v jejích uších jakoby hlas chlapečka od nového stánku milosti: „Vždy vás budu chránit!“ „Můj Pane,“ mluvila dále, „chraň, prosím, i toto město, které nás pro tvou lásku živí.“ A ihned byla opovážlivost útočníků zkrocena a zachváceni hrůzou, uprchli přes zdi, na které vylezli. Byli poraženi silou modlitby.“ (LegKl, FP II 3201 – 3202) Z Listu svaté Kláry: „Neboj se, dcero, Bůh je věrný ve všech svých slovech a svatý ve všech svých činech, vylije na tebe a na tvé dcery své požehnání; a bude vaším pomocníkem a nejlepším utěšitelem; on je náš vykupitel a naše věčná odměna. Prosme Boha za sebe navzájem, tak totiž jedna druhé břemeno lásky poneseme a snadno naplníme Kristův zákon.“ (List sv. Kláry Ermentrudě 15-17) Svatá Kláro, v důvěře bezpečně skrytá oroduj za nás!

K zamyšlení: 1. Jak obvykle přistupuji k řešení svých problémů a náročných situací? 2. Co jsou má „zadní vrátka“ v těžkostech?

3. Jak se dokážu vyrovnat s negací, kritikou (spravedlivou či nespravedlivou), nespokojeností a podobnými „vhozenými rukavicemi“? A co je mou rukavicí, kterou nejčastěji předhazuji druhým?

8. den - v tajemství kříže

„Pravím vám, jestliže zrno nepadne do země a neodumře, zůstane bez užitku.“ Z Legendy o svaté Kláře: „Strom kříže byl hluboko zasazen v srdci panny Kláry. Zatímco jeho plod občerstvoval uvnitř její duši, navenek vyrážel listy, které působily jako lék. Milovaný Ukřižovaný opětuje lásku milující, té, která pro tajemství kříže plane takovou láskou. Slzy nad trpícím Kristem jí opájely a v duchu si často představovala toho, kterého jí láska vtiskla hluboko do srdce.“ (LegKl, FPII 3226) Z Listu svaté Kláry svaté Anežce české: „Chudá panno, obejmi Krista chudého. Pohleď, jak se stal opovrhovaným kvůli tobě, a následuj ho, staň se pro něho opovrhovanou na tomto světě. Velmi urozená královno, když toužíš následovat svého Snoubence, krásnějšího nad všechny lidské syny, který se pro tvou spásu stal nejbídnějším z lidí, opovrženým, zbitým a po celém těle mnohokrát bičovaným, a umíral v mukách kříže, pohleď na něj, uvažuj o něm a nazírej na něj. Budeš-li trpět spolu s ním, budeš s ním i kralovat, budeš-li s ním cítit bolest, budeš se s ním i radovat, budeš-li s ním umírat na kříži utrpení, budeš s ním v záři svatých vlastnit nebeský příbytek a tvé jméno bude zapsáno v knize života a bude slavné mezi lidmi.“ Svatá Kláro, z bohatství ukřižované Lásky rozdávající oroduj za nás!

K zamyšlení: 1. Jak důvěrně znám svůj kříž a jak moc jsme spolu srostlí do slávy Kristova kříže? 2. Co je mým nejstabilnějším pokušením a jakými prostředky mu unikám? 3. Nad čím nejčastěji pláču a jaký smutek mě dokáže položit na lopatky?

9. den - k plnosti života

„Velebím Tě, Pane nebe a země, že když jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými, odhalil jsi je maličkým. Ano, Otče, tak se ti zalíbilo.“ Z Legendy o svaté Kláře: „Poněvadž už byl Pán velmi blízko a stál takřka na prahu, chtěla mít Klára kolem sebe kněze a své duchovní bratry. Stáli tam oba požehnaní druhové blaženého Františka, z nichž jeden, Angelus, sám hluboce zarmoucen, zarmoucené těšil, a druhý, Lev, líbal lůžko umírající. Opuštěné dcery oplakávaly odchod své zbožné Matky a provázely v slzách umírající, kterou už neměly vídat. Svatá panna však byla obrácena k sobě a takto mluvila ke své duši: „Jdi v pokoji, neboť máš na cestu dobrý doprovod. Vždyť ten, který tě stvořil, také tě posvětil; jako matka své dítě neustále tě chránil a miloval něžnou láskou.“ Potom připojila: „A ty, Pane, buď veleben, že jsi mě stvořil.“ Když se jedna sestra tázala, s kým mluví, řekla: „Mluvím se svou požehnanou duší.“ Tu však už nebyl daleko onen skvělý doprovod na cestu. Obrátila se totiž k jedné sestře a řekla: „Vidíš, dcero, Krále slávy, jehož já vidím?“ (LegKl, FP II 3252) Z Listu svaté Kláry svaté Anežce české: „Šťastná je zajisté ta, jíž je dáno dosáhnout této svaté hostiny, aby celým srdcem i nitrem přilnula k tomu, jehož krásu všechny blažené šiky nebešťanů bez ustání obdivují, jeho cit uchvacuje, na něho nazírat občerstvuje, jeho dobrotivost nasycuje, jeho příjemnost naplňuje, vzpomínka na něho příjemně září, jeho vůní ožívají mrtví, slavné patření na něho učiní blaženými všechny obyvatele nebeského Jeruzaléma.“ (4ListAn 9-13) Svatá Kláro, radostí zahrnutá oroduj za nás!

 K zamyšlení: 1. Jak často druhé chválím a projevuji jim uznání, vděčnost a dík za to, co dělají. 2. Co je mým současným cílem, po kterém toužím? 3. Za co jsem Pánu v tuto chvíli nejvíce vděčný?

Jak živá byla síla Klářina světla a jak silné je světlo tohoto zdroje jasnosti! I když se toto světlo uzavřelo do klášterní skrytosti, přece z ní vyzařovalo do světa! V těsném klášteře se soustřeďovalo, aby se pak rozlévalo v šíř i dál. Střežila je uvnitř, a přece vyzařovalo ven. Ano, Klára se skrývala, a přece byl její život zjevný všem. Klára mlčela, její sláva však křičela. Vůní její svatosti se naplnila celá budova církve. (z Kanonizační Buly)

 

Zdroj: Kapucínky 

Nejčtenější články za 30 dní

10.6.2017
Bůh v trojici jediný

27.5.2017
Kdo jsi, Světlo?

4.6.2017
Přijď ó Duchu přesvatý




Sdílet na Facebook
Sdílet na TwitterSdílet na LinkedInPoslat odkaz emailemVytisknout tuto stránku

RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

Web o křesťanské modlitbě 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.