Jak na to

Hlavně nějak začít

Jak se pustit do vnitřního života? – Říct si: „Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“ Je to tak jednoduché. Jestliže někdo chce začít žít vnitřním životem a udělá znamení kříže, dostane se mu tohoto vnitřního života. Je to nanejvýš možné. Pokud věří, že to znamení kříže přivolá Nejsvětější Trojici do jeho života, skutečně začne být v jeho životě přítomná.  Musíme si přiznat před sebou samými i před Pánem, že jsme jen prázdné nádoby, které on může naplnit.  (podle knihy J.Badeni, Modlitba?No problem!, KNA)

Rytmus 

Bude tě stát spoustu sil nutit se znovu a znovu k modlitbě. Dodej své modlitbě pevný řád (ritus). Ten by tě neměl omezovat, ale naopak by ti měl pomáhat, abys nemusel každý den přemýšlet, jestli se vůbec budeš modlit a jak. Než se začneš modlit, uvědom si Boží přítomnost a také po modlitbě si dopřej ještě chviličku času, abys mohl Bohu poděkovat a vyprosit si jeho požehnání.

Modlitba není jen záležitostí myšlenek a slov. V modlitbě se může sjednotit s Bohem celý člověk: tvoje tělo, tvé vnitřní a vnější vnímání, tvá paměť, vůle a cit nebo sen minulé noci. Někdy ti dokonce i roztržitost poskytne cennou informaci o tom, co je pro tebe skutečně důležité, co hýbe tvým životem a co chceš Bohu výslovně přednést a složit mu k nohám. To, co máš před sebou, co tě napadá při modlitbě a na co bys nerad zapomněl, si můžeš zaznamenat na lísteček, a pak se zase klidně můžeš vrátit k modlitbě.

Objev a rozvíjej v sobě různé způsoby modlitby, které můžeš obměňovat podle doby, momentálního rozpoložení a situace. Může to být předem formulovaná ústní modlitba jiného člověka, k níž se připojím; osobní modlitba v určité záležitosti; modlitba slovy Písma svatého (například z biblických čtení liturgie daného dne); modlitba srdce (nebo takzvaná Ježíšova modlitba), při které se s každým nádechem opakuje kratičké zvolání nebo pouhé jméno Ježíš; vnitřní modlitba, během níž celý člověk navenek i uvnitř mlčí a naslouchá…

Modlit se zároveň znamená i poslouchat, co Bůh říká. Nemusí hovořit výlučně a vždy jen slovy Písma svatého, která se den po dni čtou v církvi. Promlouvá také v tradici církve a ve svědectví svatých. A rovněž mluví – často skrytě – v srdci každého člověka, například v hlasu tvého svědomí nebo ve tvé vnitřní radosti. Písmo svaté propůjčuje Božímu slovu hlas, a tak je může naše srdce slyšet. Když se modlíš, pusť Boha ke slovu. Vytvoř si k němu důvěrný vztah – takový, abys dokázal odlišit jeho hlas mezi mnoha jinými a aby ses mohl učit rozlišovat jeho vůli.  (Youcat, KNA 2012, s. 12-14)

Modlit se svými smysly 

    „Potřeba zapojit do vnitřní modlitby smysly odpovídá požadavku lidské přirozenosti. Jsme tělo a duch, proto cítíme potřebu;projevit své city navenek. Musíme se modlit celou svou bytostí, abychom dodali své prosbě co největší sílu.“ (KKC 2702)

Když jsem byla ještě dítě, podporovali mě v tom, abych se modlila s rukama u sebe a se zavřenýma očima. Pravděpodobně proto, abych sebou nešila a nerozptylovala se. Až v dospělosti jsem se naučila modlit se s očima otevřenýma a používat u toho své smysly. K Bohu přicházíme jako celý člověk – nejen jako mozek či nohy! Starý zákon nám nařizuje, abychom Boha milovali každou svou částí:Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou! Dt 6,5Celé naše já zahrnuje zrak, sluch, čich, chuť a hmat. Můžeme Boha milovat a komunikovat s ním prostřednictvím svých smyslů. Bůh nás může také milovat a komunikovat s námi prostřednictvím našich smyslů. V několika dalších kapitolách se zaměříme na způsoby, jak v modlitbě využít své smysly. Zrak -Vizuální vnímání může prohloubit naše vnímání Boha – v kráse stvoření, v rozjímání nad určitým obrázkem nebo předmětem, ve výrazu tváře druhých. Mnoho lidí se rádo modlí při pohledu na plamínek svíčky nebo na ikonu. Sluch -Zvuk je během modlitby důležitý, stejně jako je důležité ticho. Mnoho lidí spojuje modlitbu se slovy – říkáme „vyslovit modlitbu“. (Jeden současný komik nesympaticky popsal křesťany jako „mumlající lidi ve studených budovách“!) Ale hudba a písně jsou v modlitbě také důležité. Hudba se nás může hluboce dotknout a vyvolat naše pohřbené vzpomínky či pocity. Jestliže přicházíme k Bohu celou svou bytostí, pak jsou tyto podvědomé součásti nás samotných také důležité. Čich- Naše čichové a chuťové smysly mohou být také součástí našeho modlitebního života. Mnoho křesťanských tradic (též židovských praktik) užívá jako součást společného uctívání kadidlo. Jeho silná vůně symbolizuje modlitbu, naplňuje vzduch a stoupá jako oběť k Bohu. (Upraveno podle knihy S. Mayfieldové, Objevování modlitby, KNA  2009)

Jak se dnes modlit?

Modlitba je vírou v to, že vztah s Bohem je možný, a to na způsob "Ty a já". Vždy jde o záležitost také osobní, každý má svůj způsob, jak říci "Ty". Lidé mívají potíž se dvěma věcmi: nemám čas a nemám chuť. Chuť není pouze naším problémem, jde také o Boží dar. Prosit o tuto chuť, už to je Boží dar. Na nás je na tuto chuť odpovídat. Modlit se znamená chtít se modlit; Bůh je zde vždy, aby nás přijal a naslouchal nám. To my zapomínáme na jeho přítomnost. Kdykoli na něj pomyslíme, pokusme se o malé setkání, setkání lásky (Francouzi tomu říkají rendez vous d´amour). A co čas? Ten, kdo má chuť, si už tuto otázku neklade. Je snadně si ověřit, že to, co máme chuť dělat, na to si čas najdeme. Nalezněme tedy chuť, pak nalezneme i čas.

Prosme o chuť modlit se. Okuste a vize jak je Hospodin dobrý. Všechny metody vycházejí potom z toho, že se jedná o setkání dvou přítomností, v klimatu lásky. Řada modliteb vlastně nejsou modlitbami. Proto mnoho lidí modlitbu opustilo, protože to byla již jen karikatura, bez soustředění, opak rendez vous. Známe samozřejmě modlitby společné a osobní, v nichž jde spíše o to prostě být před Bohem, v klanění a lásce, beze snahy něco produkovat, podávat výkon. To je nejsilnější setkání, dlouhá chvíle ticha: TY JSI TU A JÁ JSEM TU. (Podle Théo - L´Encyclopédie catholique pour tous, Drouget-Ardant / Fayard, Paris 1992, s. 739-740.) Jsou různé metody modliteb; pro nás je nejdůležitější prostá věc: MODLI SE TAK, JAK UMÍŠ, NE TAK, JAK NEUMÍŠ. Metody a techniky jsou pouze prostředky k cíli, totiž mají nám pomoci udržet naše srdce a mysl pozvednuté a otevřené Bohu a navíc držet stranou rušivé podněty. Kterákoli metoda, která nám osobně v tomto pomáhá, ta je pro nás ta pravá. (How to Pray. A Practical Guide, D.Torkington,
St. Paul´s, viz: Úvod do duchovního života: Modlitba)

Forma modlitby

Důležitou věcí je forma modlitby. Jistě nemá smysl Bohu deset minut recitovat nějaký ještě text, který nevyjadřuje to, co máme ve vlastním srdci. Jde přece o setkání srdce člověka se srdcem Boha – ne o mantru. Forem modlitby je v tradici křesťanské spirituality veliké množství. Nejde o to ale vyzkoušet nebo popsat všechny formy modlitby a modlitební techniky, ale bohatě stačí poznat jedinou – tu ve které se setkáme s cílem naší modlitby – s Bohem. Modlitba není cíl, je to prostředek.
Tedy jakou formu může mít můj prostředek setkání s Bohem? Dovolím si nabídnout jednu, která u mnoha lidí funguje. Dokáže oslovit lidi nezávisle na jejich spiritualitě a věku – to proto, že se v ní člověk setkává přímo s Bohem v jeho slově. Nejprve to chce – ještě před modlitbou – připravit si „materiál“. Úryvek z Písma, který pro modlitbu použiji. To je potřeba udělat PŘED modlitbou – protože modlitba není četba a hledání textu, ale četba a hledání Boha. Nejlépe se pro modlitbu s Písmem hodí Žalmy. Jednoduše proto, že už to modlitby jsou – staletími prověřené a fungující. Mně se osvědčilo, když jsem si jednou sedl nad Bibli a ze 150 žalmů jsem si vybral ty, které mi byly nějak blízké, sympatické. Rozdělil jsem si je na děkovné, prosebné, kající, hledající, posilující… A pak jsem je bral v modlitbě pěkně jeden za druhým – buď náhodně, nebo podle toho, v jaké situaci jsem se nacházel. Text žalmu pro mě nebyl cizí – už jsem je znal – a nebyla to četba – nečetl jsem si je pro sebe, ale četl jsem je Bohu a nechal jsem své srdce ztotožnit se s nimi. 

Možné schéma modlitby:

1. Prosba o modlitbu, o Ducha Svatého, který se modlí v nás.

2. Modlitba Božího slova – např. žalmu – možno 2x – 3x

3. Vybrat z žalmu to, co v mém srdci „rezonovalo“, s chvilkou ticha

4. Modlitba chvály a díků

5. Modlitba proseb

6. Modlitba Páně

7. Poděkování za setkání

Teď tedy blíže k jednotlivým částem modlitby. Modlitba je dar – a o dar je potřeba prosit. Na setkání musí být dva – člověk a Bůh. Boží přítomnost poznáváme svou vírou a prosba o modlitbu je projev naší víry, že Bůh naše modlitby slyší – že i když se nám to bude v lidské slabosti zdát, tak naše slova putují dál a výš, než jen do nejbližší zdi.  

Poté je možno přečíst Bohu ten žalm. Ano, Bůh ten žalm patrně zná – už jen proto, že inspiroval svatopisce, aby jej do Písma zanesl. Myslím, že jsem už někde psal krásnou zásadu, že v modlitbě nejde o to, změnit srdce Boha, ale srdce člověka. Žalm (nebo Písmo obecně) je výborným zrcadlem pro pohled do našeho srdce – abychom jej před Bohem dokázali otevřít.  

Třetí bod je také důležitý. Jako bychom chtěli najít propojení mezi naším srdcem a slovem žalmu. Kde Bůh promlouvá ke mně, kde se Boží a lidské slovo potkávají. Tyto verše je možné zopakovat, klidně i několikrát, podtrhnout si je, nechat je doznít. Zde je také možno nechat chvíli ticha. Nechat Boží slovo znít a doznívat v srdci.  

Modlitba chvály? Proč? Zjednodušeně proto, že právě modlitba chvály přesouvá náš pohled z nás na Boha, který nás obdarovává. Říká se, že modlitba chvály je nejméně sobecká forma modlitby. V této části poodstupujeme od nás a díváme se na Boha. Nedíváme se na to, co kdo pro koho může nebo nemůže dělat, ale obdivujeme to, jaký Bůh je.  

Následují prosby. Prosby není ta nejdůležitější část modlitby, i když by se to mnohým mohlo znát. Prosby nejsou seznamem toho, co by pro nás Bůh měl udělat, ale vědomé otevření srdce před Bohem – před tím, kdo dovnitř dobře vidí.  

Modlitba Páně je shrnutím toho podstatného, o co v modlitbě jde. A na závěr, jako slušně vychovaní lidé poděkujeme – modlitba není jen naše úsilí, ale Boží dar – a když člověk dostane dar, tak za něj má poděkovat.

Je to jedno z mnoha možných schémat modlitby – pokud někomu přinese větší plody Eucharistická adorace – ať adoruje. Pokud někomu naprosté přebývání s Bohem v tichu, ať je v tichu. Jen o jedno jde – aby se srdce člověka setkalo se srdcem Boha.

(R.Bergman, viz Zanedbával jsem modlitbu)

Štítky: jak se modlit?, modlitba, čas, způsoby, formy modlitby, osobní modlitba, touha

Nejčtenější články za 30 dní

27.10.2017
Společenství svatých

31.10.2017
Máte dost halloweenu? Zkuste všechny svaté!

13.11.2017
Svoboda v modlitbě




Sdílet na Facebook
Sdílet na TwitterSdílet na LinkedInPoslat odkaz emailemVytisknout tuto stránku

RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

Web o křesťanské modlitbě 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.