Jak na to

Hlavně nějak začít

Jak se pustit do vnitřního života? – Říct si: „Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“ Je to tak jednoduché. Jestliže někdo chce začít žít vnitřním životem a udělá znamení kříže, dostane se mu tohoto vnitřního života. Je to nanejvýš možné. Pokud věří, že to znamení kříže přivolá Nejsvětější Trojici do jeho života, skutečně začne být v jeho životě přítomná.  Musíme si přiznat před sebou samými i před Pánem, že jsme jen prázdné nádoby, které on může naplnit.  (podle knihy J.Badeni, Modlitba?No problem!, KNA)

Rytmus 

Bude tě stát spoustu sil nutit se znovu a znovu k modlitbě. Dodej své modlitbě pevný řád (ritus). Ten by tě neměl omezovat, ale naopak by ti měl pomáhat, abys nemusel každý den přemýšlet, jestli se vůbec budeš modlit a jak. Než se začneš modlit, uvědom si Boží přítomnost a také po modlitbě si dopřej ještě chviličku času, abys mohl Bohu poděkovat a vyprosit si jeho požehnání.

Modlitba není jen záležitostí myšlenek a slov. V modlitbě se může sjednotit s Bohem celý člověk: tvoje tělo, tvé vnitřní a vnější vnímání, tvá paměť, vůle a cit nebo sen minulé noci. Někdy ti dokonce i roztržitost poskytne cennou informaci o tom, co je pro tebe skutečně důležité, co hýbe tvým životem a co chceš Bohu výslovně přednést a složit mu k nohám. To, co máš před sebou, co tě napadá při modlitbě a na co bys nerad zapomněl, si můžeš zaznamenat na lísteček, a pak se zase klidně můžeš vrátit k modlitbě.

Objev a rozvíjej v sobě různé způsoby modlitby, které můžeš obměňovat podle doby, momentálního rozpoložení a situace. Může to být předem formulovaná ústní modlitba jiného člověka, k níž se připojím; osobní modlitba v určité záležitosti; modlitba slovy Písma svatého (například z biblických čtení liturgie daného dne); modlitba srdce (nebo takzvaná Ježíšova modlitba), při které se s každým nádechem opakuje kratičké zvolání nebo pouhé jméno Ježíš; vnitřní modlitba, během níž celý člověk navenek i uvnitř mlčí a naslouchá…

Modlit se zároveň znamená i poslouchat, co Bůh říká. Nemusí hovořit výlučně a vždy jen slovy Písma svatého, která se den po dni čtou v církvi. Promlouvá také v tradici církve a ve svědectví svatých. A rovněž mluví – často skrytě – v srdci každého člověka, například v hlasu tvého svědomí nebo ve tvé vnitřní radosti. Písmo svaté propůjčuje Božímu slovu hlas, a tak je může naše srdce slyšet. Když se modlíš, pusť Boha ke slovu. Vytvoř si k němu důvěrný vztah – takový, abys dokázal odlišit jeho hlas mezi mnoha jinými a aby ses mohl učit rozlišovat jeho vůli.  (Youcat, KNA 2012, s. 12-14)

Modlit se svými smysly 

    „Potřeba zapojit do vnitřní modlitby smysly odpovídá požadavku lidské přirozenosti. Jsme tělo a duch, proto cítíme potřebu;projevit své city navenek. Musíme se modlit celou svou bytostí, abychom dodali své prosbě co největší sílu.“ (KKC 2702)

Když jsem byla ještě dítě, podporovali mě v tom, abych se modlila s rukama u sebe a se zavřenýma očima. Pravděpodobně proto, abych sebou nešila a nerozptylovala se. Až v dospělosti jsem se naučila modlit se s očima otevřenýma a používat u toho své smysly. K Bohu přicházíme jako celý člověk – nejen jako mozek či nohy! Starý zákon nám nařizuje, abychom Boha milovali každou svou částí:Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou! Dt 6,5Celé naše já zahrnuje zrak, sluch, čich, chuť a hmat. Můžeme Boha milovat a komunikovat s ním prostřednictvím svých smyslů. Bůh nás může také milovat a komunikovat s námi prostřednictvím našich smyslů. V několika dalších kapitolách se zaměříme na způsoby, jak v modlitbě využít své smysly. Zrak -Vizuální vnímání může prohloubit naše vnímání Boha – v kráse stvoření, v rozjímání nad určitým obrázkem nebo předmětem, ve výrazu tváře druhých. Mnoho lidí se rádo modlí při pohledu na plamínek svíčky nebo na ikonu. Sluch -Zvuk je během modlitby důležitý, stejně jako je důležité ticho. Mnoho lidí spojuje modlitbu se slovy – říkáme „vyslovit modlitbu“. (Jeden současný komik nesympaticky popsal křesťany jako „mumlající lidi ve studených budovách“!) Ale hudba a písně jsou v modlitbě také důležité. Hudba se nás může hluboce dotknout a vyvolat naše pohřbené vzpomínky či pocity. Jestliže přicházíme k Bohu celou svou bytostí, pak jsou tyto podvědomé součásti nás samotných také důležité. Čich- Naše čichové a chuťové smysly mohou být také součástí našeho modlitebního života. Mnoho křesťanských tradic (též židovských praktik) užívá jako součást společného uctívání kadidlo. Jeho silná vůně symbolizuje modlitbu, naplňuje vzduch a stoupá jako oběť k Bohu. (Upraveno podle knihy S. Mayfieldové, Objevování modlitby, KNA  2009)

Jak se dnes modlit?

Modlitba je vírou v to, že vztah s Bohem je možný, a to na způsob "Ty a já". Vždy jde o záležitost také osobní, každý má svůj způsob, jak říci "Ty". Lidé mívají potíž se dvěma věcmi: nemám čas a nemám chuť. Chuť není pouze naším problémem, jde také o Boží dar. Prosit o tuto chuť, už to je Boží dar. Na nás je na tuto chuť odpovídat. Modlit se znamená chtít se modlit; Bůh je zde vždy, aby nás přijal a naslouchal nám. To my zapomínáme na jeho přítomnost. Kdykoli na něj pomyslíme, pokusme se o malé setkání, setkání lásky (Francouzi tomu říkají rendez vous d´amour). A co čas? Ten, kdo má chuť, si už tuto otázku neklade. Je snadně si ověřit, že to, co máme chuť dělat, na to si čas najdeme. Nalezněme tedy chuť, pak nalezneme i čas.

Prosme o chuť modlit se. Okuste a vize jak je Hospodin dobrý. Všechny metody vycházejí potom z toho, že se jedná o setkání dvou přítomností, v klimatu lásky. Řada modliteb vlastně nejsou modlitbami. Proto mnoho lidí modlitbu opustilo, protože to byla již jen karikatura, bez soustředění, opak rendez vous. Známe samozřejmě modlitby společné a osobní, v nichž jde spíše o to prostě být před Bohem, v klanění a lásce, beze snahy něco produkovat, podávat výkon. To je nejsilnější setkání, dlouhá chvíle ticha: TY JSI TU A JÁ JSEM TU. (Podle Théo - L´Encyclopédie catholique pour tous, Drouget-Ardant / Fayard, Paris 1992, s. 739-740.) Jsou různé metody modliteb; pro nás je nejdůležitější prostá věc: MODLI SE TAK, JAK UMÍŠ, NE TAK, JAK NEUMÍŠ. Metody a techniky jsou pouze prostředky k cíli, totiž mají nám pomoci udržet naše srdce a mysl pozvednuté a otevřené Bohu a navíc držet stranou rušivé podněty. Kterákoli metoda, která nám osobně v tomto pomáhá, ta je pro nás ta pravá. (How to Pray. A Practical Guide, D.Torkington,
St. Paul´s, viz: Úvod do duchovního života: Modlitba)

Forma modlitby

Důležitou věcí je forma modlitby. Jistě nemá smysl Bohu deset minut recitovat nějaký ještě text, který nevyjadřuje to, co máme ve vlastním srdci. Jde přece o setkání srdce člověka se srdcem Boha – ne o mantru. Forem modlitby je v tradici křesťanské spirituality veliké množství. Nejde o to ale vyzkoušet nebo popsat všechny formy modlitby a modlitební techniky, ale bohatě stačí poznat jedinou – tu ve které se setkáme s cílem naší modlitby – s Bohem. Modlitba není cíl, je to prostředek.
Tedy jakou formu může mít můj prostředek setkání s Bohem? Dovolím si nabídnout jednu, která u mnoha lidí funguje. Dokáže oslovit lidi nezávisle na jejich spiritualitě a věku – to proto, že se v ní člověk setkává přímo s Bohem v jeho slově. Nejprve to chce – ještě před modlitbou – připravit si „materiál“. Úryvek z Písma, který pro modlitbu použiji. To je potřeba udělat PŘED modlitbou – protože modlitba není četba a hledání textu, ale četba a hledání Boha. Nejlépe se pro modlitbu s Písmem hodí Žalmy. Jednoduše proto, že už to modlitby jsou – staletími prověřené a fungující. Mně se osvědčilo, když jsem si jednou sedl nad Bibli a ze 150 žalmů jsem si vybral ty, které mi byly nějak blízké, sympatické. Rozdělil jsem si je na děkovné, prosebné, kající, hledající, posilující… A pak jsem je bral v modlitbě pěkně jeden za druhým – buď náhodně, nebo podle toho, v jaké situaci jsem se nacházel. Text žalmu pro mě nebyl cizí – už jsem je znal – a nebyla to četba – nečetl jsem si je pro sebe, ale četl jsem je Bohu a nechal jsem své srdce ztotožnit se s nimi. 

Možné schéma modlitby:

1. Prosba o modlitbu, o Ducha Svatého, který se modlí v nás.

2. Modlitba Božího slova – např. žalmu – možno 2x – 3x

3. Vybrat z žalmu to, co v mém srdci „rezonovalo“, s chvilkou ticha

4. Modlitba chvály a díků

5. Modlitba proseb

6. Modlitba Páně

7. Poděkování za setkání

Teď tedy blíže k jednotlivým částem modlitby. Modlitba je dar – a o dar je potřeba prosit. Na setkání musí být dva – člověk a Bůh. Boží přítomnost poznáváme svou vírou a prosba o modlitbu je projev naší víry, že Bůh naše modlitby slyší – že i když se nám to bude v lidské slabosti zdát, tak naše slova putují dál a výš, než jen do nejbližší zdi.  

Poté je možno přečíst Bohu ten žalm. Ano, Bůh ten žalm patrně zná – už jen proto, že inspiroval svatopisce, aby jej do Písma zanesl. Myslím, že jsem už někde psal krásnou zásadu, že v modlitbě nejde o to, změnit srdce Boha, ale srdce člověka. Žalm (nebo Písmo obecně) je výborným zrcadlem pro pohled do našeho srdce – abychom jej před Bohem dokázali otevřít.  

Třetí bod je také důležitý. Jako bychom chtěli najít propojení mezi naším srdcem a slovem žalmu. Kde Bůh promlouvá ke mně, kde se Boží a lidské slovo potkávají. Tyto verše je možné zopakovat, klidně i několikrát, podtrhnout si je, nechat je doznít. Zde je také možno nechat chvíli ticha. Nechat Boží slovo znít a doznívat v srdci.  

Modlitba chvály? Proč? Zjednodušeně proto, že právě modlitba chvály přesouvá náš pohled z nás na Boha, který nás obdarovává. Říká se, že modlitba chvály je nejméně sobecká forma modlitby. V této části poodstupujeme od nás a díváme se na Boha. Nedíváme se na to, co kdo pro koho může nebo nemůže dělat, ale obdivujeme to, jaký Bůh je.  

Následují prosby. Prosby není ta nejdůležitější část modlitby, i když by se to mnohým mohlo znát. Prosby nejsou seznamem toho, co by pro nás Bůh měl udělat, ale vědomé otevření srdce před Bohem – před tím, kdo dovnitř dobře vidí.  

Modlitba Páně je shrnutím toho podstatného, o co v modlitbě jde. A na závěr, jako slušně vychovaní lidé poděkujeme – modlitba není jen naše úsilí, ale Boží dar – a když člověk dostane dar, tak za něj má poděkovat.

Je to jedno z mnoha možných schémat modlitby – pokud někomu přinese větší plody Eucharistická adorace – ať adoruje. Pokud někomu naprosté přebývání s Bohem v tichu, ať je v tichu. Jen o jedno jde – aby se srdce člověka setkalo se srdcem Boha.

(R.Bergman, viz Zanedbával jsem modlitbu)

Štítky: jak se modlit?, modlitba, čas, způsoby, formy modlitby, osobní modlitba, touha

Nejčtenější články za 30 dní

25.7.2017
Odříkávat modlitby nestačí

8.8.2017
Modlitba důvěry

15.8.2017
Kdo je maličký, ať přijde ke mně




Sdílet na Facebook
Sdílet na TwitterSdílet na LinkedInPoslat odkaz emailemVytisknout tuto stránku

RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

Web o křesťanské modlitbě 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.