Kdy?


Čas vzkříšeného Krista

Je vždy možné modlit se; křesťanův čas je časem vzkříšeného Krista, který je s námi „po všechny dny“ (Mt 28,20), ať jsou jakkoli bouřlivé. Náš čas je v Božích rukou. „Modlit se často a horlivě je možné i na tržišti nebo během procházky o samotě. Je to možné i ve vašem obchodu, ať už kupujete, nebo prodáváte, nebo také při vaření.“ /Sv. Jan Zlatoústý/  (KKC 2743)
 

Využít všech příležitostí

Můžeš také využít příležitostí, které se samy nabízejí, a modlit se průběžně (použít např. střelné modlitby, prosby, stručné díkůvzdání nebo chvály); k tomu je vhodná doba v čekárně, jízda autobusem, vlakem nebo autem (nemusíme okamžitě po nastartování pouštět rádio), přestávka mezi vyučovacími hodinami, návštěva kaple nebo kostela při každodenní pěší cestě z práce. Využij příležitostí k modlitbě, aby se staly pozváním k opakovanému navázání kontaktu s Bohem. (G. von Lengerke a D.Schrömges,Youcat -modlitební knížka pro mladé, KNA)

 

Nepotřebuješ žádat o audienci

Modlit se znamená bděle vnímat Boží náklonnost k sobě. U Boha nepotřebuješ žádat o audienci. Na čas k modlitbě se nevztahují žádná zvláštní kritéria. Urči si pravidelný čas (dobrý návyk pomáhá) – čas klidu (což v praxi často bývá časné ráno nebo večer), čas hodnotný, který máš rád, ale o který se také můžeš podělit (tedy žádný „vycpávkový“ čas). (Georg von Lengerke a Dörte Schrömges,Youcat -Modlitební knížka pro mladé, KNA )

 

Kdy se modlit? 

Kdy se modlit? Tady bývá většinou kámen úrazu. Nejsme řeholníci, máme nepravidelný životní rytmus – každý den probíhá jinak. Ráno se nechce dřív vstávat, přes den není čas a večer už jsou lidé tak unavení, že se modlit opravdu nemůžou. Trochu to někdy může připomínat písničku „Osmý den schází nám“. Kdy se modlit? I zde platí: „Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.“ Hledejme způsoby – hledejme čas pro Boha – ale pozor – ne zbytkový volný čas. Bůh není pes, který by byl vděčný za jinak nepoužitelné zbytky našeho drahocenného času. Někdo se lépe soustředí na modlitbu ráno, někdo večer. Jak jsem už napsal – důležitá je pravidelnost. Duchovní autoři se přiklánějí k časové pravidelnosti – spojit s modlitbou konkrétní čas. Ano, funguje to – i když to může někomu připadat těžké. (R. Bergman, viz Zanedbával jsem modlitbu)

 

Bez ustání se modlete

Když se řekne Modlitba Ježíšova, mnozí si možná představí Otčenáš. Jedná se ale o východní způsob modlitby, který spočívá v opakování věty: Ježíši, Synu Boha živého, smiluj se nade mnou hříšným. Neustálým opakováním této věty se někteří východní křesťané snaží naplnit Pánovu výzvu: bez ustání se modlete. Následující text pochází od karmelitána Wilfrida Stinissena, zamýšlí se v něm právě nad touto modlitbou pravoslavných křesťanů:

Na Modlitbě Ježíšově  je nejvýznamnější to, že je  konkrétní odpovědí na výzvu svatého Pavla: „Bez přestání se modlete“ (1 Sol 5,17). „Při každé příležitosti proste a modlete se, jak to vnuká Duch. Buďte v tom velmi bdělí a vytrvale se modlete za všechny křesťany“ (Ef 6,18). Modlitba Ježíšova bere vážně podobenství o vdově a soudci. Ježíš v ní vysvětluje, že se máme ustavičně modlit (srov. Lk 18,1-8). Vdova poslouchá Ježíšovu radu: „Proto bděte a modlete se v každé době, abyste mohli všemu tomu, co se má stát, uniknout a obstát před Synem člověka“ (Lk 21,36). 

Čím větší pokroky děláme na cestě modlitby, tím lépe chápeme, že existuje jen jediná rada, kterou je třeba neustále opakovat těm, kteří v modlitbě dělají první krůčky: Jdi dál, vydrž, neztrácej odvahu! Svatý Jan Klimak prohlašuje, že Bůh vždycky posílá dar modlitby těm, kdo se modlí s vytrvalostí. Vzpomeňme na pavouka, který souká síť, a i když mu ji něco mnohokrát zničí, začne ji spřádat vždycky znova. Je to tichá, umíněná a pružná vytrvalost. Pokora totiž nikdy neztrácí odvahu, to je příznačné pro pýchu.Mnozí by rádi věděli, jak se mají modlit. Je ale mnohem důležitější nabýt hlubokého přesvědčení, že se člověk při modlitbě nesmí poddávat znechucení. Může dostat spoustu dobrých rad, které mu pomohou začít, a vůbec není na škodu, má-li přesto pocit, že se neumí modlit. Ten pocit bude dokonce podle míry dosaženého pokroku sílit. Proto není správné snažit se tomuto pocitu vyhýbat. Nic vlastně není tak nebezpečné jako uspokojení z modlitby a dojem, že se jí člověk naučil.Pak lze pochopit, proč starec ruskému poutníku radí Modlitbu Ježíšovu stále opakovat a nestarat se o její čistotu či dokonalost. Dejme Bohu to, co mu můžeme dát, a sice svou dobrou vůli, právě v opakování stejných slov. Někdy se nám zdá, že se modlíme pouze ústy, vytrvalá modlitba našich rtů nám však přece jen nakonec pronikne do srdce.

„Bez modlitby nelze najít cestu k Pánu (…), osvítit srdce světlem Kristovým a spojit se s ním pro naši spásu bez předchozí časté modlitby,“ praví starec. „Říkám časté, neboť dokonalost a správnost modlitby jsou mimo naše možnosti, jak říká svatý Pavel: ‘Vždyť ani nevíme, oč se máme vlastně modlit’ (Řím 8,26). Tedy pouze častost, ustavičnost je ponechána našim možnostem jako prostředek k dosažení čistoty modlitby.“((82/)) Postupně se naše situace změní natolik, že se budeme okamžitě ve všem obracet na Boha; v těžkostech, v pokušení i v radosti k němu budeme spontánně volat a děkovat mu. Přesně tak nás to učí žalmy nebo třeba kniha Job. Ano, celá Bible. Svědkové víry, které tak nadšeně opěvuje list Židům, nikdy nehledí na sebe. Vždycky mají „oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k dokonalosti“ (Žid 12,2). V lidském životě může být všechno příležitostí k modlitbě a přimknutí se k Bohu.  (W. Stinissen, Křesťanská hlubinná meditace, KNA)

Štítky: jak se modlit?, čas

Nejčtenější články za 30 dní

25.7.2017
Odříkávat modlitby nestačí

8.8.2017
Modlitba důvěry

15.8.2017
Kdo je maličký, ať přijde ke mně




Sdílet na Facebook
Sdílet na TwitterSdílet na LinkedInPoslat odkaz emailemVytisknout tuto stránku

RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

Web o křesťanské modlitbě 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.