Józef Augustyn

  • A odpustˇ nám naše viny... (článek) A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. Naše odpuštění bližním slouží Bohu jako vzor odpuštění, které on chce udělit nám. Je to zvláštní, že Bůh „napodobuje“ člověka. Odpouští podle toho, nakolik odpouští člověk. Nemá-li se stát naše odpuštění bližním povrchním a nic neznamenajícím gestem, musí mu předcházet vědomí vlastních zranění způsobených lidmi.
  • Čtvrthodinka upřímnosti (stránka)
  • Děkování jako oslava života (článek) Díkůčinění vyplývá ze struktury lidské osoby. Člověk dostává život i vše, co jej tvoří. Díkůčinění je akceptací života. V řečtině výraz „díkůčinění“ pochází ze slov eu (velmi, dobře) a charidzomai (činit dobro), nebo charis (to, co působí radost). „Děkovat někomu“ tedy znamená působit mu potěšení, velkou radost. Díkůčinění samo pramení ze zkušenosti opravdové radosti a potěšení ze života. Nedostatek díkůčinění v životě člověka svědčí o nedostatku životní radosti. Komu se nechce žít, ten za život neděkuje.
  • Nosíme v sobě hlubokou touhu po modlitbě, nedáváme jí ale prostor v našem životě (článek) Překážkou není nedostatek času, neboť časem nezřídka plýtváme na záležitosti málo prospěšné, ale především nedostatek naší vnitřní harmonie.
  • Odpustit znamená víc než zapomenout (článek) Ten, kdo se cítí být zraněný a odpouští těm, kdo mu zranění způsobili, odhaluje hloubku vlastního zranění, které ovlivňuje jeho myšlení, city a jednání vůbec. Nepřiznaná zranění působí vnitřní neuspořádanost a chaos, zraňují a působí křivdy jiným. Nejprve je třeba prosit o odpuštění Boha.Odpuštění je něco víc než zapomenutí na spáchanou křivdu. Ve skutečnosti člověk sám nedokáže ze svého vědomí „vymazat“ křivdu, jež mu byla způsobena. Pokus o odstranění bolestivých zkušeností z vědomí silou vůle je určitým druhem represe.
  • Předstíráme chválu, nebo to myslíme vážně? (článek) Ježíš nás varuje před díkůčiněním, při němž člověk pouze předstírá, že chválí Boha, ale ve skutečnosti chválí sebe sama. Farizej v příběhu o farizeji a celníkovi používá při modlitbě slovo „děkuji“, ale v celém kontextu se vše nese ve zcela jiném duchu: Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník. Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám (Lk 18,11-12).
  • Zpytování svědomí nemá vést člověka k beznaději nebo depresi (článek) Aby zpytování svědomí – modlitba láskyplné pozornosti – byla vůbec možná, je nutná předcházející zkušenost Boží lásky. Ne naopak. Praxe denního zpytování svědomí předpokládá naši hlubokou víru v to, že Bůh je zamilovaný do člověka.

Sekce: Autorský rejstřík   |   Tisk   |   Poslat stránku známému

Nejčtenější články za 30 dní

25.7.2017
Odříkávat modlitby nestačí

8.8.2017
Modlitba důvěry

15.8.2017
Kdo je maličký, ať přijde ke mně




Sdílet na Facebook
Sdílet na TwitterSdílet na LinkedInPoslat odkaz emailemVytisknout tuto stránku

RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

Web o křesťanské modlitbě 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.