Józef Augustyn

  • A odpustˇ nám naše viny... (článek) A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. Naše odpuštění bližním slouží Bohu jako vzor odpuštění, které on chce udělit nám. Je to zvláštní, že Bůh „napodobuje“ člověka. Odpouští podle toho, nakolik odpouští člověk. Nemá-li se stát naše odpuštění bližním povrchním a nic neznamenajícím gestem, musí mu předcházet vědomí vlastních zranění způsobených lidmi.
  • Čtvrthodinka upřímnosti (stránka)
  • Děkování jako oslava života (článek) Díkůčinění vyplývá ze struktury lidské osoby. Člověk dostává život i vše, co jej tvoří. Díkůčinění je akceptací života. V řečtině výraz „díkůčinění“ pochází ze slov eu (velmi, dobře) a charidzomai (činit dobro), nebo charis (to, co působí radost). „Děkovat někomu“ tedy znamená působit mu potěšení, velkou radost. Díkůčinění samo pramení ze zkušenosti opravdové radosti a potěšení ze života. Nedostatek díkůčinění v životě člověka svědčí o nedostatku životní radosti. Komu se nechce žít, ten za život neděkuje.
  • Nosíme v sobě hlubokou touhu po modlitbě, nedáváme jí ale prostor v našem životě (článek) Překážkou není nedostatek času, neboť časem nezřídka plýtváme na záležitosti málo prospěšné, ale především nedostatek naší vnitřní harmonie.
  • Odpustit znamená víc než zapomenout (článek) Ten, kdo se cítí být zraněný a odpouští těm, kdo mu zranění způsobili, odhaluje hloubku vlastního zranění, které ovlivňuje jeho myšlení, city a jednání vůbec. Nepřiznaná zranění působí vnitřní neuspořádanost a chaos, zraňují a působí křivdy jiným. Nejprve je třeba prosit o odpuštění Boha.Odpuštění je něco víc než zapomenutí na spáchanou křivdu. Ve skutečnosti člověk sám nedokáže ze svého vědomí „vymazat“ křivdu, jež mu byla způsobena. Pokus o odstranění bolestivých zkušeností z vědomí silou vůle je určitým druhem represe.
  • Předstíráme chválu, nebo to myslíme vážně? (článek) Ježíš nás varuje před díkůčiněním, při němž člověk pouze předstírá, že chválí Boha, ale ve skutečnosti chválí sebe sama. Farizej v příběhu o farizeji a celníkovi používá při modlitbě slovo „děkuji“, ale v celém kontextu se vše nese ve zcela jiném duchu: Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník. Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám (Lk 18,11-12).
  • Zpytování svědomí nemá vést člověka k beznaději nebo depresi (článek) Aby zpytování svědomí – modlitba láskyplné pozornosti – byla vůbec možná, je nutná předcházející zkušenost Boží lásky. Ne naopak. Praxe denního zpytování svědomí předpokládá naši hlubokou víru v to, že Bůh je zamilovaný do člověka.

Sekce: Autorský rejstřík   |   Tisk   |   Poslat stránku známému




Sdílet na Facebook
Sdílet na TwitterSdílet na LinkedInPoslat odkaz emailemVytisknout tuto stránku

RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

Web o křesťanské modlitbě 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.