Je dokonáno

1. Ježíš na smrt odsouzen

 
Je rozhodnuto. Lidé, kterým tak málo ležel 
na srdci zákon Boží lásky, ti přisoudili 
místo na kříži. Až příliš hlasitě jsi volal 
své "Běda vám," až příliš jsi otřásl jejich 
autoritou. Těm, co se jen ohánějí prázdnými 
slovy o pravdě, byl a stále zůstává tvůj 
život trnem v oku. Příliš pravdivě, příliš 
hmatatelně jsi ukázal, co znamená podřídit se 
v lásce vůli Otce, co znamená milovat 
bližního jako sebe sama. I jim, jsi přinesl 
svou radostnou zvěst. Ale oni ze strachu o 
své postavení tě uznali viným. 
Náš dobrý Pane, tvoje slova: "jestliže 
pronásledovali mne, budou i vás 
pronásledovat", zůstávají i po dvou 
tisíciletích tvrdou realitou našeho života. 
Stovky lidí jsou pronásledovány, 
diskriminovány pro své přesvědčení, stavěny 
před soudy, které ze slova pravdy a 
spravedlnosti učinily jen prázdnou formuli 
své každodenní praxe. Stovky lidí jejichž 
jedinou vinou je, že vydali svědectví Lásce, 
že postavili svůj život do služeb dobra, 
všeho pozitivního a krásného, jež jsi vložil 
do nejvnitřnější podstaty člověka. Možná i 
my se jednou octneme před falešným soudem a 
z úst lidí, které jsi nám přikázal milovat, 
uslyšíme lživé "vinen". Ty jsi před soudem 
mlčel a nám říkáš: "...nestarejte se, čím a 
jak byste se hájili. Duch Svatý vás naučí..." 
Duch lásky ochotně přijatý v každé životní 
situaci, v každém okamžiku prostého všedního 
dne. A život naplněný touto láskou bude 
našim obhájcem, před nímž neobstojí žádný 
lidský soud. 

2. Ježíš bere na sebe kříž 


V té chvíli, Ježíši, kdy ti vojáci 
vkládali na ramena kříž, pocítil jsi větší 
tíhu, než byla váha samotného dřeva. Váha 
kříže byla znásobena našimi vinami. Vinou 
Piláta, který pošlapal své svědomí,vinou 
Jidáše, který zradil tvou lásku, vinou tisíců 
nespravedlivých, lhostejných a dalších 
provinilců. 
Vinu každého jednoho z nás. Kolik lásky asi 
musí hořet v srdci, které se stane ochotným 
vzít na sebe vinu miliónů. 
Pane, je snadné mluvit o věrnosti, 
vyznávat velkou víru, slibovat oddanost, či 
snad dokonce celý svůj život. Ale teprve, 
když na ramena dolehne kříž, když člověk 
pocítí tíhu bolesti, opuštěnosti a vlastní 
slabosti tehdy utrpení neúprosně odhalí 
ochotu zapřít sám sebe, jít za tebou i tehdy, 
kdyby snad z lidského hlediska bylo lepší 
nepálit si prsty, stáhnout se zpět a uzavřít 
se do klidu a pohodlí. Mít tuto sílu a ochotu 
zapřít sám sebe, překřičet zdi vlastního já, 
znamená především mít velkou lásku pramenící 
z pevného spojení s tebou. 
Pane, dej nám spočinout ve chvíli zkoušek na 
tvém srdci. 



3. Ježíš padá pod křížem  poprvé 


Bylo toho asi příliš mnoho. Výslechy, 
bití, týrání. Zeslabený lidský organismus, 
jehož přirozenost jsi přijal, se zdráhá 
překročit hranice svých možností. Zakolísání. 
Pád. Někoho možná v té chvíli přepadl 
soucit, jiní se jen pohrdavě usmáli: "Podívejte 
se, prohlašoval se Božím Synem, chtěl bořit 
chrám a v třech dnech ho postavit a nyní zde 
leží zcela bezmocně." 
Jenže tvé srdce, Ježíši, nebylo zlomené. 
Hořela v něm v té chvíli stejná láska jako 
tenkrát, když jsi uzdravil prvního nemocného, 
prvního hříšníka. Když jsi obnovil život tam, 
kde již vše odumřelo a podlehlo smrti, když 
jsi hlásal radost zarmouceným a pokoj 
nepokojným srdcím. Silou této lásky, větší 
než lidská slabost, jsi dokázal vstát a jít 
dál. 
Pane, také se občas ocitáme v situaci, kdy 
se cítíme zlomeni, opuštěni, kdy zvlášť silně 
pocítíme vlastní nedostatečnost. Nebo máme 
pocit, že veškerá naše námaha byla zbytečná, 
že pravda, za kterou jsme bojovali, zůstane i 
nadále umlčena, že svět zla a nenávisti 
řídící se pravidlem oko za oko a zub za zub, 
nezměníme, že se ztratíme v soukolí 
konzumní společnosti. To vše někdy tvrdě 
přitiskne k zemi. Ale v této chvíli nejsme 
zlomeni, ještě něco zůstalo. Víra v tebe, 
naděje ve tvé vítězství a láska, která nám 
pomůže znovu vstát. 
Pane, dej nám naději ve tvé vítězství. 



4. Ježíš se potkává se svou Matkou 


Krátké přerušení utrpení, které se zdá 
být nekonečné. Mlčenlivá rozmluva srdcí, 
která si byla tak blízká. Ne, to nebylo 
loučení. Oba jste v této chvíli věděli víc 
než hlučící dav kolem. O Otci v nebesích, 
o jeho lásce k lidem, kterým poslal svého 
Syna, aby spasil svět. Maria. Již dávno řekla 
Bohu své "ano", již dávno odevzdala svůj 
život do jeho vůle. A i to poslední, co jí 
zůstalo, svou bolest, ti v tom okamžiku 
odevzdala. Své utrpení promění láskou. 
Pane, dovedeme s dojetím rozjímat nad 
čistým vztahem mezi tebou a tvou matkou. 
Obdivujeme krásné vztahy ve Svaté rodině. Ale 
jak to vypadá kolem nás! Máme kolem sebe 
takové rodiny, které jsou hlubokým zdrojem 
života? Je mnoho skutečností, které nás 
přesvědčují o opaku.
Ježíši, sešli všem těm, které jsi povolal do 
manželství, kterým jsi určil, aby byli dárci 
a nositeli života, tvého Ducha lásky. Lásky, 
která se nedívá na své vlastní potřeby, ale 
na potřeby druhých, která se dovede obětovat, 
aby život kolem mohl růst. 
Pane, oživ naše rodiny duchem své lásky. 


5. Šimon pomáhá Ježíšovi nést kříž 


Ve chvíli, kdy se i otrlým vojákům zdálo, 
že kříž je pro tebe příliš velkou zátěží, 
protlačil se asi Šimon davem vpřed, aby lépe 
viděl, co se vlastně děje. Ne, nechtěl nést, 
ale možná, že ho nakonec nedonutil hrubý 
nátlak vojáků, ale pohled na tvé utrpení. 
Pohled na neznámého člověka, sraženého až na 
dno lidské existence. Tím nevědomky začal 
naplňovat tvůj zákon lásky, který jsi světu 
přinesl. Zákon lásky k těm, kteří jsou na tom 
nejhůř, kteří nemají čím odplatit. 
Ježíši. Lásko, kolik je v našem okolí těch 
potřebných, prosících, těch kterým se život 
stal také křížovou cestou, protože z něho 
odstranili jeho nejzákladnější článek, tebe, 
Boha, nekonečnou lásku. A nesnesitelnou 
prázdnotu, která po tobě zůstala, vyplňují 
bezcenné náhražky. 
Je v našem okolí hodně těch, kteří potřebují 
ulehčit tíhu svého kříže. Jsou mezi mladými a 
starými, v dílnách, ve školách, obchodech i 
na ulici. Jejich kříži neulehčíme slovy, 
otřelými frázemi, kritikou nebo sebevětší 
výmluvností. Prázdné místo v jejich srdci 
vyplníme jen tehdy, když tě objeví v našem 
jednání, když v konkrétních případech našeho 
každodenního života poznají tvou lásku, 
kterou jsi nám dal, která je naší životní 
silou. 
Pane, pomoz nám vydávat pravdivé svědectví. 



6. Veronika podává Ježíšovi roušku 


Dívat se na lidské utrpení a bídu, není a 
nemůže být lhostejné žádnému člověku, který 
zcela neodhodil své svědomí. Zvláště ženě, 
která přivádí na svět život, v jejímž srdci 
jsou daleko jemnější struny, u níž pohled na 
zbitého, ztýraného člověka, vyvolává 
nejhlubší soucit. Čin Veroniky, Ježíši, byl 
jakousi oázou v nekonečné poušti lhostejnosti, 
nenávisti a zla. Svým vděčným přijetím její 
služby jsi dal jasně najevo, komu jsou 
otevřeny brány do Božího království. Ne těm, 
kdo o lásce jen mluví, ne těm, kdo se postí, 
konají pravidelné modlitby, ale nevidí 
nespravedlnosti kolem sebe. Ale těm, kteří 
slovu "miluji" dokázali dát konkrétní podobu 
ve službě životu. 
Pane, jak často skrýváme své křesťanství 
za prázdná slova, otřelé fráze, pochybnou 
zbožnost pod heslem: "co by tomu řekli lidé." 
Dovedeme rozhořčeně odsuzovat chybné jednání 
a mravní úpadek, s pohrdáním pohlížíme na ty 
kteří mají odlišný názor, na ty, kteří v tebe 
nevěří. Ale podat pomocnou ruku, i když z toho 
budou nepříjemnosti, udělat něco víc než svou 
povinnost, obětovat se pro druhého, milovat 
nepřátele, to jsou poněkud nepohodlná hesla 
pro náš ideál "svatosti". Kdybychom dokázali 
pohlédnout na svět Veroničiným pohledem 
lásky, možná bychom si všimli, že chudobní, 
kteří nosí tvou tvář, nejsou jen ti, jejichž 
život je ochuzen o vlastní smysl. Možná 
bychom poznali tvou tvář ve všech obětech alkoholu, 
ve všech bezpáteřních úřednících, v 
pohaslých očích šestnáctiletých dívek, 
oloupených o krásu mládí, ve strnulém pohledu 
mladíka, jehož domovem se stala hospoda, v 
tisících opuštěných, kteří s vděčností 
přijmou každý kousíček lásky. 
Pane, nauč nás milovat. 



7. Ježíš padá podruhé 


Bylo to někde u bran Jeruzaléma. Nové 
klopýtnutí, nový pád. Kolikrát ještě? Jak 
dlouho bude ještě trvat cesta? Kdy přestanou 
nadávky, bití, kdy zmizí nenávist, která 
kolem propukla v plné síle? Člověk by se asi 
v takovéto situaci položil. Nebo by začal 
chrlit hrozby, pomsty, nadávky, nenávist na 
své utlačovatele. Ale ty jsi věděl, Ježíši, 
že musíš vstát a jít dál, přesto, nebo právě 
proto, je jsi znal konec této cesty, protože 
jsi znal své poslání. 
Pane, často se nám zdá, že kříž, který 
máme nést, je nad naše síly, že nestačíme na 
úkol, před který jsi nás postavil, že nám 
chybí schopnosti... Zapomínáme na tvá slova, 
kterými nás ujišťuješ: "Budete-li mít 
víru...stane se." Co to znamená? Budete-li 
mít víru, církev bude živa  i tam, kde je oloupená o svá práva a svobodu. 
Budete-li mít víru, dokážete postavit proti 
ateistické výchově k sobectví mou Lásku, 
dokážete každý na svém místě ve svém okolí, 
mezi lidmi, s nimiž se setkáváte, šířit ideál 
ryzího lidství, ideál lásky, která tolik 
chybí tomuto světu. 
Pane, dej nám pevnou víru. 



8. Ježíš mluví k plačícím ženám 


Ježíši, doposud jsi celou cestu mlčel. Ale 
při pohledu na plačící ženy jsi musel 
promluvit: "Ne, nade mnou neplačte, já jsem 
proto přišel na svět, abych šel touto cestou, 
abych toto všechno trpěl. Za vás, za vaše 
hříchy, za hříchy vašich synů, kteří včera 
volali "hosana" a dnes "ukřižuj". Nad nimi 
plačte, ne nade mnou. Já jim odpustím i na 
kříži. Ale oni uzavřeli svá srdce, oni 
nechtějí poznat pravdu stejně jako ji neznáte 
vy, i když tu nade mnou pláčete. Změňte své 
smýšlení, očistěte svá srdce a naleznete 
život." 
Pane, jak jsou tvá slova i pro nás 
aktuální: "...plačte sami nad sebou a nad 
svými dětmi." Rodina, výchova. Jak jsou tyto 
skutečnosti našeho života ochuzeny o zásady, 
které ty jsi světu přinesl. Výchova v 
prostředí vzájemné lásky a porozumění, 
vlastní příklad rodičů, výchova na zásadách 
respektování osobní svobody jednotlivce. Kde 
jsou příčiny rostoucí kriminality mládeže, 
proč stoupá počet sebevražd mladých lidí, 
proč mládež utíká k alkoholu, drogám, 
sexuálnímu vyžití? Kdo nese vinu? Rodina 
společnost, či každý z nás? 
Pane, každý z nás nese kus zodpovědnosti 
za život lidí kolem nás. Sešli nám svého 
Ducha, abychom dokázali být světlem a svítit 
na cestu bloudícím, abychom se stali kvasem, 
který změní tento svět. 
Ježíši, bratře, sešli nám svého Ducha. 


9. Ježíš padá potřetí 


Další pád se dal zcela logicky očekávat a 
byl jen otázkou času. Dav mu ani nevěnuje 
pozornost. Vojáci mají jedinou starost: abys 
došel. A konec cesty se blíží. Je třeba vstát 
a vypít poslední kapky utrpení. Ale proč? 
Nebylo to všechno přece jen zbytečné? Má to 
smysl ještě vstát? Ano, a ty jsi to věděl. Ne 
proto, že oni to chtěli, vidět tě na kříži, 
ale protože to byla vůle tvého Otce, který je 
chtěl vidět v ráji. 
Ježíši, často stojíme před otázkou, jaký 
smysl má tolik utrpení, tolik bolesti, tolik 
odříkání. Zda by nebylo lepší žít někde v 
ústraní, v klidu a pohodlí, nemít žádné 
starosti, žádné problémy.Tvoje slova: 
"Kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mne, není 
mne hoden..." a "kdo by chtěl svůj život 
zachránit, ztratí jej..." - ta pak nejsou moc 
příjemná našim uším. A přece to je zkušebním 
kamenem našeho života, tady se tříbí láska. 
Brát denně svůj kříž a měnit utrpení v lásku. 
Pane, dej nám sílu jít za tebou. 


1O. Ježíš zbaven šatu 


Konec cesty. Golgota. Trochu náhlá změna 
během několika dní. Když jsi před pár dny 
přijížděl do Jeruzaléma, chtěli tě učinit 
králem. Provolávali ti slávu, házeli květy. 
Nyní z toho nezůstalo nic. Vše je pryč a 
poslední, co ti ještě zbylo, tvůj oděv, berou 
si vojáci jako svou odměnu - zisk ze své 
profese. Jak je to paradoxní. Stejný oděv, 
jaký uzdravil ženu, jež se ho dotkla vírou, 
se stává vojákům výhrou v loterii. Nezůstalo 
ti nic a přece jen jsi byl v té chvíli 
bohatší, protože jsi se cele rozdal. 
Ježíši, jak smutný je pohled do našeho 
okolí. Otroctví majetku, služba majetnosti. 
Peníze se stávají jediným bohem lidí. pro 
peníze jsou lidé ochotni zradit přítele, 
umlčet své svědomí, za peníze zaprodají lásku 
a své city, k honbě za majetkem vychovávají 
své děti. A co je nejsmutnější? Jak často se 
mezi ně zařazujeme i my, kteří si říkáme 
křesťané. Vyšel snad z módy tvůj požadavek 
rozdat vše, co máme a jít za tebou? A nebo 
jsme ho špatně pochopili? Ano, rozdat vše 
neznamená zbavit se všeho majetku, sednout si 
a čekat, že nás nasytíš a oblečeš. Rozdat se, 
znamená vnitřně se osvobodit od závislosti a 
bohatství. Dát vše, co máme, co jsme obdrželi 
jako tvůj dar, jako hřivny od tebe, od služeb 
člověka. Ať už je to auto nebo jen obyčejné 
kolo, velký plat, či poslední dvacetikoruna v 
kapse, nebo schopnost vytvářet hodnoty či 
přinést dobrou náladu. 
Pane, uč nás rozdávat se druhým. 


11. Ježíš přibíjen na kříž 


Zdá se to kruté, nelidské a bestiální. Ale 
přece je to skutečnost. Vojáci s chladnou 
profesionální rutinou tě přibíjejí na kříž. 
Asi by se hájili tím, že plnili jen svou 
povinnost, rozkazy svých nadřízených nebo 
přání farizeů, kteří se v té chvíli radovali, 
jisti si svým vítězstvím. Jak hluboce dokáže 
člověk klesnout při obhajobě vlastních zájmů. 
Ježíši, metody nelidskosti Římanů či Židů 
nebyly a nejsou jednou výjimkou v historii 
lidstva. Lidské sobectví plodící násilí se 
táhne jako nitka celými dějinami lidstva. Na 
konci této řady stojí dnešní pokračovatelé 
této cesty, kterými jsou představitelé všech 
států, kde je pošlapávána lidská důstojnost a 
svoboda člověka zůstává jen papírovým heslem. 
Patří sem i nejnovější forma pronásledování 
tvé církve v zemích, kde se děje největší zločin: zbavování 
člověka jeho lidství, svobody a 
samostatnosti. Ale počínání novodobých 
farizeů, kteří se snaží přibít tvou církev na 
kříž, je stejně marné jako byla snaha těch, 
kdo si přáli tvou smrt na kříži. Tvá církev 
bude žít stejně jako ty žiješ stále mezi 
námi. Dej nám sílu, abychom se nezalekli, 
abychom neohli záda, abychom vždy dokázali 
vydávat pravdivé svědectví lásce, která 
přišla na tento svět. 
Pomoz nám vytrvat v dobrém do konce. 



12. Ježíš na kříži umírá 


Náš dobrý Pane, visíš na kříži a modlíš se 
za ty, kdo tě na něj přibili. Větší lásku už 
nemá nikdo. Ale oni to nepochopili. I když se 
dívali, neviděli, naslouchajíce neslyšeli. Jen 
jeden z nich, jeden ze zločinců, kteří byli 
spolu s tebou ukřižováni, pochopil daleko 
více než zástup zvědavců pod křížem, pochopil 
velikost tvé lásky a uvěřil. A odměnou jsou 
mu slova: "Ještě dnes budeš se mnou v ráji." 
A pro tuto jeho jistotu a jistotu tisíců 
těch, kteří uvěřili tvé lásce, musel jsi 
vypít ještě poslední kapky utrpení, než jsi 
odevzdal definitivně svého ducha do rukou 
Otce v nebesích. 
Ježíši, když se tě ptali, které přikázání 
je největší, odpověděl jsi: "Přikázání lásky 
k Bohu a lidem." Ty sám jsi touto cestou šel 
a pro tuto lásku jsi obětoval i svůj život. 
Tato cesta, jakkoli se zdá být těžká, je a 
musí být cestou každého z nás, každého kdo 
bere tvá slova vážně a upřímně, kdo nechce 
žít svůj život nadarmo. Je to cesta lásky k 
člověku i k tomu nejubožejšímu, cesta za 
hranice vlastního sobectví, za hranice smrti, 
cesta k bohatě naplněnému životu. K životu, k 
jakému jsi Bože, stvořil první lidi v ráji. 
Ježíši, dej, ať se tvá láska stane životním 
programem všech těch, kteří se křtem stali 
příslušníky tvé církve, údy tvého těla, ale 
i těch, kteří tě neznají, ale upřímně hledají 
pravdu a spravedlnost, kteří usilují o lepší 
a lidštější svět. 
Pane, pomoz nám plnit svůj život podle tvé 
vůle. 



13. Ježíš sňat z kříže 


Maria. Na co jsi asi myslela, když jsi 
seděla pod křížem s mrtvým tělem svého syna 
v náručí. Možná na to, jak to všechno začalo. 
Na anděla, který ti přišel sdělit Boží plán, 
na betlémskou noc, pastýře u jesliček, na 
obavy při útěku do Egypta na šťastná léta v 
Nazaretě, kde jste spolu žili pod jednou 
střechou, na pouť do Jeruzaléma, tři dny 
strachu a hledání, na svatbu v Káni, na 
zástupy ubožáků, na zlobu farizeů, Jidášovu 
zradu, poslední slova na kříži. A tvou 
vlastní duší pronikl meč. Bolest naplnila tvé 
srdce, které však nikdy nepřestalo zpívat 
Magnificat. 
Buď pozdravena, Maria, jsi plná milosti a 
pravdy, Pán je s tebou a ty jsi s ním. Jsi 
požehnaná mezi ženami a požehnaný je i plod 
života tvého, náš bratr Ježíš Kristus. 
Jsi svatá, Maria, jsi matkou Boží i matkou 
naší. Pros za nás hříšné, slabé, klopýtající, 
chybující. Vypros nám milost Ducha Svatého, 
aby zapálil naše srdce pro ideál království. 
Srdce nás všech, ať mladých či starých, 
srdce, která chtějí zůstat věčně mladá. Vezmi 
nás pod svou ochranu a veď nás, své děti, na 
cestě k Bohu, našemu Otci v každou chvíli 
našeho života i v hodinu naší smrti, v 
hodinu, kdy staneme před tváří Boží. 

 


14. Ježíš položen do hrobu 


Ve chvíli, kdy tě tví přátelé kladli do 
hrobu, nedívali se zřejmě do budoucnosti 
příliš optimisticky. Ale nemysleli na tvá 
slova o vzkříšení. Jejich mysl naplňoval 
smutek z obavy - co bude dál? Co bude s 
námi, co bude s Izraelem?! Běžný pohřeb podle 
tehdejších zvyků, trochu smutku a vzpomínek. 
To že by bylo vše, co mělo zůstat z 
velkolepého Božího plánu, z příchodu 
Spasitele na svět? Ne! Oni všichni, stejně 
jako apoštolové, stejně jako zástupy těch, 
kteří ti věřili, již za několik dní poznali, 
že jejich naděje nebyly marné, že tvá slova o 
vzkříšení se stala skutkem, že jsi nám 
otevřel cestu k životu. 
Ježíši, i my žijeme obklopeni spoustou 
starostí, s obavami pohlížíme do budoucnosti, 
žijeme svůj život příliš úzkostlivě. Tvé 
vzkříšení v nás nevyvolává radost, 
velikonoční "Aleluja" nezní radostně v našich 
srdcích. Je smutné, když i křesťané mluví o 
smrti jako o konci svého života. Cílem našeho 
života není přece smrt, ale život. O to přece 
usilujeme, proto snášíme bolesti a trápení, 
za to bojujeme, abychom měli život, my 
všichni děti jednoho Otce, "vždyť není-li 
vzkříšení z mrtvých, marná je naše víra." 
K tomu nám Pane, pomoz, abychom žili a 
nezemřeli ve svých srdcích, abychom svým 
životem dokázali zvítězit nad smrtí.

Štítky: křížová cesta, cesta, kříž, modlitba

Nejčtenější články za 30 dní

25.7.2017
Odříkávat modlitby nestačí

8.8.2017
Modlitba důvěry

15.8.2017
Kdo je maličký, ať přijde ke mně




Sdílet na Facebook
Sdílet na TwitterSdílet na LinkedInPoslat odkaz emailemVytisknout tuto stránku

RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

Web o křesťanské modlitbě 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.