Z Kolosea

Skloň se Bože, laskavě s námi, kteří se 
chystáme projít zastavení křížové cesty. 


1. Kristus je odsouzen 

Moc odsuzuje pokoru. Dav křičí. Pilát je 
zbabělec. I naše doba ještě jednou odsuzuje 
Krista nenávistí, násilím, nespravedlivou 
diskriminací. 
Nedopusť, Pane, abychom se dali zaslepit a 
znovu tě odsoudili v chudém, bezbranném, 
utlačovaném a opuštěném člověku dnešní doby. 



2. Kristus bere na sebe kříž

Je těžké pochopit touhu, s níž Kristus 
bere kříž. Boží láska promění kříž ve znamení 
Syna člověka. Kříž je prvním písmenem Boží 
abecedy. Kříž je zanmením  Boha, který otevírá náruč ke 
všem lidem. 
Přijď, kříži, znamení Velkého Krále, přijď Tvé království. 


3. Kristus padá poprvé

Padl na zem, kterou stvořil. 
Zpupnost, luxus, když Ježíš bere kříž, 
začínáme vidět opačně. Je to Bůh, který se 
hroutí na zem. Je to Bůh, který ti myl nohy 
ve večeřadle. 
Přijmeš-li kříž, křesťane, stáváš se 
větším podle Boží míry. 



4. Kristus potkává svou matku

Matka a Syn na sebe pohlédli. V žádných 
očích se nikdy více lásky nenahromadilo. 
V očích Matky se však zrcadlí i Otec a jeho 
vůle. 
Ježíši, pronikni svým pohledem i mne, 
přijmi mne, chci se dát zcela tobě, do tebe 
klást všechno své zalíbení. 



5. Šimon z Cyreny pomáhá Kristu

Pane, Ježíši, tvá matka se přidává se 
Šimonem k tvému kříži. A toto je i naše 
hodina, abychom se my k tobě připojili a 
pomohli ti nést kříž, břemeno zla, hladu, 
nemoci a opuštěnosti. 
Kéž je to i naše oslava, že ti bereme kříž 
z ramen našich bližních. 



6. Veronika podává Kristu roušku


Byl povolán muž, aby ti pomohl. 
Nyní vystupuje žena s ženskou odvahou i 
něhou. Ty jí odplácíš. 
Na Veroničině roušce je trojí obraz: 
První je obraz výsměchu - trnové koruny. 
Kéž naše ruce nikdy nepletou novou trnovou 
korunu výsměchu čistotě a nevinnosti. 
Druhý je obraz rouhání - kéž jsou naše ruce 
čisté od ran bližním. 
Třetí je obraz zrady - není tak viditelný, je 
to otisk Jidášova polibku. Ten zraňuje 
nejhlouběji, není tak vidět. 
Ježíši, kéž mi tvé rty nemusí nikdy opakovat 
výčitku: "Příteli, kvůli tomu jsi přišel?" 
 


7. Kristus padá podruhé


Při prvním pádu říkáš, že velikostí 
člověka je pokora. Tento druhý pád je soucit. 
Soucit s tím, kdo je pokořován, uvězněn, 
mučen, hladový, pronásledovaný, zraněný na 
těle nebo v srdci, umírající, kdo padl 
uprostřed výsměchu lidského davu. 
Pane, pomáhej mi vystoupit až na tuto 
úroveň soucitné lásky. 



8. Kristus potkává ženy


On zapomenul na svou bolest a ohlašuje 
Jeruzalému jeho dny: 
Co se bude dít na dřevě suchém...?! 
Ale ohlásil i naše dny: národy ve válce, lež, 
hrozby, teror, násilí proti násilí. 
Ženy celého světa - ne pláč, ale odpuštění, 
ne pláč, ale vše odpouštějící láska a vše 
chápající láska, neboť jen tak lze dosáhnout 
opravdového pokoje. 


9. Kristus padá potřetí

Třetí pád je člověk zdrcený bídou. Člověk 
na hranici utrpení, ve vyčerpanosti, uštvaný 
poměry, nevyléčitelnou nemocí, zoufalý, 
zaprodaný člověk. 
Nezoufej! Kristus je teď tvým Šimonem! 
Nezoufej! On je ti po boku. 
Nezoufej! Třikrát padl, aby tě nenechal 
samotného. 



1O. Ježíši svlékají oděv

Padáme na kolena před nahotou svlečeného. 
Už nemá nic. Ale zůstává Pravda, Světlo. 
Teď může opakovat: "Toto je moje tělo, které 
se za vás vydává." Třiatřicetiletý muž bude 
obětován. V naprosté chudobě při narození i 
umírání. 
Dej, abychom pochopili a plnili slova: 
"Měl jsem hlad a dali jste mi najíst,... byl 
jsem nahý a oděli jste mne..." 


11. Ježíš přibit na kříž

Útok krutosti, podlosti, zloby a 
nenávisti. Na dřevo pokládají záda, rozbitá 
bičováním. Hřeb shrnuje všechna bloudění 
světa. 
Cožpak ruce nerozdávaly dobro, nežehnaly, 
neuzdravovaly?! Nenávist však přibíjí i nohy. 
Katané zastavili poutníka. Pronásledovatelé 
si myslí,že zničí pronásledovaného. 
Ale zapomněli, že řekl: "Až budu povýšen 
od země, přitáhnu všechny k sobě." 


12. Kristus umírá

Podle Lukáše je to šestá hodina - hodina 
Nového zákona. Král rozděluje království: 
Rozděluje šaty vojákům, ráj lotru, Matku 
Janovi, nám dědictví- tělo a krev, církvi 
vodu a žízeň. 
Pro sebe si nechá hořký doušek: "Bože, proč 
jsi mě opustil!?" Nikdo neklesl tak nízko, 
aby neslyšel tento výkřik. 
To je poslední odkaz - dědictví. A nebe se mu 
otevřelo. 
A to je i tvůj poslední testament: oblékni 
se v zásluhy Beránka. Otec pozná v tobě svého 
syna a otevře ti nebe. 


13. Ježíš sňat a položen na klín Matky

V Betlémě jsi porodila v radosti, zde jsi 
Matkou v utrpení. Josef v Betlémě dává 
Ježíše do jeslí, Josef z Arimatie ho pokládá 
mrtvého do klína. 
Vždyť jsi říkala: Fiat, staň se. Byla jsi slzou 
vedle krve. 
Moci tě nazývat Matkou, znamená otevřít 
bránu nebes. 



14. Tělo Ježíše uloženo do hrobu

Toto je hodina osamění a opuštěnosti. 
Manželky, sirotci, matky, osamělí, osušte 
slzy! Třetího dne andělé odvalí kámen a on 
vyjde z hrobu. 
Vzhůru srdce, synové lidí! Neboť toto 
porušitelné tělo se musí odít 
neporušitelností a smrtelné tělo 
nesmrtelností. Kéž je to naše naděje, naše 
nerozborná naděje. 

 
Každodenně trpí a umírají lidé v našem okolí. 
To je Pán, jenž v nich pokračuje ve své oběti, 
oběti Otci za spásu světa. Křížová cesta je 
vlastně cestou života. Pravý křesťan by na to 
neměl nikdy zapomínat. 

Štítky: křížová cesta, cesta, kříž, modlitba

Nejčtenější články za 30 dní

1.12.2017
Vyhlížíme toho, který osvěcuje a proměňuje náš život

10.12.2017
Rosu dejte nebesa shůry

13.11.2017
Svoboda v modlitbě




Sdílet na Facebook
Sdílet na TwitterSdílet na LinkedInPoslat odkaz emailemVytisknout tuto stránku

RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

Web o křesťanské modlitbě 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.