A

Bl. Alžběta od Nejsvětější Trojice

Můj Bože v Trojici, tobě se klaním, pomoz mi zapomenout úplně na sebe, abych mohla spočinout v tobě, nehybná a pokojná, tak jako by má duše již byla na věčnosti! Ať nemůže nic porušit můj mír, a způsobit, abych vyšla z tebe, můj Nezměnitelný, ale ať mě každá minuta unáší dále do hlubin tvého tajemství! 
Upokoj mou duši, udělej si z ní své nebe, svůj milovaný příbytek a místo svého spočinutí. Ať tě tam nikdy neponechávám samotného, ale ať jsem celá stále tam, zcela bdělá ve víře, zcela ti oddaná, zcela odevzdána tvé tvůrčí síle. 
Můj milovaný Kriste, z lásky ukřižovaný, chtěla bych být chotí tvého srdce, chtěla bych tě zahrnout slávou, chtěla bych tě milovat … až k smrti. Ale cítím svou nemohoucnost, a proto tě prosím, abys mě oděl v sebe, abys mou duši ztotožnil se všemi hnutími své duše, abys mě ponořil v sebe, abys mě uchvátil, abys mě nahradil sebou tak, že by můj život byl jen vyzařováním tvého života. Vstup do mne jako Klanitel, jako Smírce i jako Spasitel. Věčné Slovo, Slovo mého Boha, chci svůj život trávit nasloucháním tobě, chci se stát plně vnímavou tak, abych se od tebe všemu naučila a pak navzdory všem temnotám, prázdnotám, nemohoucnostem stále hleděla jen na tebe a přebývala ve tvém velkém světle. Má Hvězdo milovaná, upoutej mě tak, abych nemohla nikdy opustit tvoji tvář. 
Stravující Ohni, Duchu lásky, sestup do mne, aby se v mé duši jakoby vtělilo Slovo, ať jsem pro ně další lidskou bytostí, v níž znovu uskuteční celé své tajemství. 
Skloň se, Otče, ke svému ubohému tvorečkovi, ukryj jej do svého stínu, spatřuj v něm jen svého Milovaného, ve kterém jsi nalezl všecko své zalíbení. 
Moji tři, moje Všecko, má Blaženosti, nekonečná Samoto, Nesmírnosti, v níž se ztrácím, tobě se vydávám jako kořist, ukryj se ve mně, abych se já mohla ukrýt v tobě, v očekávání, že ve tvém světle uzřím hlubinu tvé vznešenosti.

 

Arrupe Pedro

Nauč mne cítit s trpícími, ubohými, slepými, zmrzačenými, malomocnými;
ukaž mi, jak jsi zjevil svoje nitro – to najhlubší – když jsi plakal, když jsi prožíval smutek a úzkost do té míry, že jsi se krví potil že jsi potřeboval od adělů útěchu.
Hlavně si přeji poznat jak jsi nesl poslední bolest kříže a také opuštění od svého Otce.
Amen.

 

Sv. Augustin- Vyznání

Pozdě jsem si tě zamiloval, 
kráso tak dávná a přece tak nová, 
pozdě jsem si tě zamiloval!
Ty jsi byl uvnitř a já venku, 
a tam jsem tě hledal,
a já šeredný, 
vrhl jsem se na všecky krásné tvory, jež jsi stvořil.
Ty jsi byl se mnou, 
ale já jsem nebyl s tebou.
Vzdalovalo mne od tebe vše to, co by vůbec nebylo,
kdyby nebylo tebou.
Ty jsi volal, křičel a přehlušil jsi mou hluchotu.
Ty jsi se skvěl, zářil a zahnal jsi mou slepotu.
Tvá vůně mě zaujala, 
vdechl jsem ji a dychtil jsem po tobě.
Okusil jsem tě a lačním a žízním po tobě.
Dotkl ses mne a vzplanul jsem touhou po tvém míru.

Štítky: modlitba, svatí

Nejčtenější články za 30 dní

18.4.2019
Ježíšova velekněžská modlitba

25.3.2019
Pane, ty víš, co je lepší...

14.4.2019
Ave crux




Sdílet na Facebook
Sdílet na TwitterSdílet na LinkedInPoslat odkaz emailemVytisknout tuto stránku

RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

Web o křesťanské modlitbě 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.