A

Bl. Alžběta od Nejsvětější Trojice

Můj Bože v Trojici, tobě se klaním, pomoz mi zapomenout úplně na sebe, abych mohla spočinout v tobě, nehybná a pokojná, tak jako by má duše již byla na věčnosti! Ať nemůže nic porušit můj mír, a způsobit, abych vyšla z tebe, můj Nezměnitelný, ale ať mě každá minuta unáší dále do hlubin tvého tajemství! 
Upokoj mou duši, udělej si z ní své nebe, svůj milovaný příbytek a místo svého spočinutí. Ať tě tam nikdy neponechávám samotného, ale ať jsem celá stále tam, zcela bdělá ve víře, zcela ti oddaná, zcela odevzdána tvé tvůrčí síle. 
Můj milovaný Kriste, z lásky ukřižovaný, chtěla bych být chotí tvého srdce, chtěla bych tě zahrnout slávou, chtěla bych tě milovat … až k smrti. Ale cítím svou nemohoucnost, a proto tě prosím, abys mě oděl v sebe, abys mou duši ztotožnil se všemi hnutími své duše, abys mě ponořil v sebe, abys mě uchvátil, abys mě nahradil sebou tak, že by můj život byl jen vyzařováním tvého života. Vstup do mne jako Klanitel, jako Smírce i jako Spasitel. Věčné Slovo, Slovo mého Boha, chci svůj život trávit nasloucháním tobě, chci se stát plně vnímavou tak, abych se od tebe všemu naučila a pak navzdory všem temnotám, prázdnotám, nemohoucnostem stále hleděla jen na tebe a přebývala ve tvém velkém světle. Má Hvězdo milovaná, upoutej mě tak, abych nemohla nikdy opustit tvoji tvář. 
Stravující Ohni, Duchu lásky, sestup do mne, aby se v mé duši jakoby vtělilo Slovo, ať jsem pro ně další lidskou bytostí, v níž znovu uskuteční celé své tajemství. 
Skloň se, Otče, ke svému ubohému tvorečkovi, ukryj jej do svého stínu, spatřuj v něm jen svého Milovaného, ve kterém jsi nalezl všecko své zalíbení. 
Moji tři, moje Všecko, má Blaženosti, nekonečná Samoto, Nesmírnosti, v níž se ztrácím, tobě se vydávám jako kořist, ukryj se ve mně, abych se já mohla ukrýt v tobě, v očekávání, že ve tvém světle uzřím hlubinu tvé vznešenosti.

 

Arrupe Pedro

Nauč mne cítit s trpícími, ubohými, slepými, zmrzačenými, malomocnými;
ukaž mi, jak jsi zjevil svoje nitro – to najhlubší – když jsi plakal, když jsi prožíval smutek a úzkost do té míry, že jsi se krví potil že jsi potřeboval od adělů útěchu.
Hlavně si přeji poznat jak jsi nesl poslední bolest kříže a také opuštění od svého Otce.
Amen.

 

Sv. Augustin- Vyznání

Pozdě jsem si tě zamiloval, 
kráso tak dávná a přece tak nová, 
pozdě jsem si tě zamiloval!
Ty jsi byl uvnitř a já venku, 
a tam jsem tě hledal,
a já šeredný, 
vrhl jsem se na všecky krásné tvory, jež jsi stvořil.
Ty jsi byl se mnou, 
ale já jsem nebyl s tebou.
Vzdalovalo mne od tebe vše to, co by vůbec nebylo,
kdyby nebylo tebou.
Ty jsi volal, křičel a přehlušil jsi mou hluchotu.
Ty jsi se skvěl, zářil a zahnal jsi mou slepotu.
Tvá vůně mě zaujala, 
vdechl jsem ji a dychtil jsem po tobě.
Okusil jsem tě a lačním a žízním po tobě.
Dotkl ses mne a vzplanul jsem touhou po tvém míru.

Štítky: modlitba, svatí

Nejčtenější články za 30 dní

1.12.2017
Vyhlížíme toho, který osvěcuje a proměňuje náš život

10.12.2017
Rosu dejte nebesa shůry

13.11.2017
Svoboda v modlitbě




Sdílet na Facebook
Sdílet na TwitterSdílet na LinkedInPoslat odkaz emailemVytisknout tuto stránku

RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

Web o křesťanské modlitbě 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.