Boží přítomnost

Hlavní stránka / Texty / Články / Boží přítomnost

16.2.2016

Boží přítomnost Modlitba je blízkost Nejsvětější Trojice přebývající v naší duši. To je základní údaj o křesťanské modlitbě, tedy ne o modlitbě člověka jako stvořené bytosti, ale jako syna Božího. Milost vytváří mezi Bohem a námi nový vztah: „V nás přebývá Bůh a my v Bohu“ (1 Jan 4, 15).

 

 

 

Bůh přebývá uprostřed svého lidu

Několik výroků svatého Jana ukazuje onu mimořádnou reciprocitu: „Zůstávejte ve mně jako já ve vás“ (Jan 15, 4). „Přijdeme k němu a uděláme si u něho příbytek“ (Jan 14, 23).

Tajemství příbytku je jedním z velkých tajemství Starého zákona. Bůh přebývá uprostřed svého lidu. Příbytek znamená stálou přítomnost jako základ důvěrnosti a veškeré výměny vztahů. Toto tajemství se v plnosti projevuje v Kristu, ve kterém přebývá Bůh: „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi“ (Jan 1, 14). A to tajemství pokračuje v nás, kdo jsme „chrámy Ducha“.
 Neuvěřitelná skutečnost: Bůh přebývá v nedostupné hlubině naší duše. Toto přebývání není ničím hmotným, je to výraz nového vztahu úzké důvěrnosti; Trojice je v nás neustále oživujícím základem, který nám sděluje život Ducha. Přítomnost Trojice v naší duši je něčím víc, než je přítomnost Boha ve vesmíru. Jsou tři formy Boží přítomnosti: Boží přítomnost ve vesmíru, Boží přítomnost v židovském lidu a v jeruzalémském Chrámě, a konečně přítomnost Trojice v Kristu a v jeho údech, v důvěrnosti naší duše: „V Něm totiž žijeme, hýbáme se a jsme“ (Sk 17, 28).

 

Bůh je nám přítomný, ale my přítomní nejsme

Modlitba tedy spočívá v tom, že nás činí přítomnými Tomu, který je přítomen nám. Modlit se znamená dávat bedlivý pozor na jeho přítomnost. Přítomnost je spíš věcí pozornosti než věcí fyzické blízkosti; je to především duchovní akt. Pomysleme na nepřítomnost lidí fyzicky přítomných například v metru a na přítomnost nepřítomných, které máme rádi, na přítomnost, která přesahuje hranice smrti. Jeden starý venkovan, jehož cituje farář arský, popisoval svoji modlitbu takto: „On se dívá na mě a já se dívám na něj“; a La Bruyère řekl: „Být s lidmi, které člověk má rád, mluvit k nim nebo k nim vůbec nemluvit, ale být s nimi, všechno je to jedno.“ Když dvě bytosti, které se milují, jsou jedna vzhledem k druhé přítomné, sám fakt této vzájemné přítomnosti vrchovatě naplňuje srdce. V okamžiku, kdy zde je Bůh, je mé srdce vrchovatě naplněno. Co jiného potřebuji? To je mlčení lásky.

Abychom sestoupili do svatostánku své duše, kde přebývá Bůh, je třeba projít třemi zónami: zónou roztržitosti, kterou lze dosti snadno překonat; potom zónou, kde člověk nachází sám sebe se svými dobrými pocity nebo se svými výčitkami svědomí (tam se obvykle zastavíme, neboť tato zóna se dá překonat velmi nesnadno); nakonec hlubinou nás samých, kde přebývá Trojice a kam se musíme vycvičit sestupovat přímo, tak jako kámen padá na mořské dno. Zde si právě modlitba vyžaduje svou část cvičení. Tím, že se modlíme, odhalujeme překážky a dospíváme k tomu, že nacházíme konkrétní postoje modlitby. Pro modlitbu je vždy nezbytná zkušenost.

 

Upraveno podle textu
Jeana Daniélou Modlitba a Trojice
uveřejněném v periodiku Communio

Autor: Jean Daniélou  |  Štítky: Nejsvětější Trojice, jak se modlit?, růst v modlitbě, vnitřní modlitba, cesta, láska, modlitba- co to je?  |   Sekce: Články   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články

Nejčtenější články za 30 dní

25.7.2017
Odříkávat modlitby nestačí

8.8.2017
Modlitba důvěry

15.8.2017
Kdo je maličký, ať přijde ke mně




Sdílet na Facebook
Sdílet na TwitterSdílet na LinkedInPoslat odkaz emailemVytisknout tuto stránku

RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

Web o křesťanské modlitbě 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.