Duchovní neklid

Hlavní stránka / Texty / Články / Duchovní neklid

24.8.2015

Duchovní neklid Jedná-li člověk nad rámec svých duchovních možností, lze hovořit o duchovním neklidu. V takovém případě se člověk snaží spasit druhé ještě dříve, než dokončil práci na spáse vlastní. Duchovní diagnóza takového jednání nám ukazuje, jak takový neklid nastává, když si člověk chce naložit nějaké duchovní břímě a spoléhá přitom pouze na vlastní přirozené schopnosti.

 

 

Všechno mohu v tom, který mi dává sílu

 Takové břímě pak zatěžuje nejen ducha, ale i nervový systém či mysl. Člověk pak trpí a namísto Krista hledá psychologa. K tomu dochází, když je člověk upřímný a vážně se snaží naplnit své poslání. V případě, že se člověk jen předvádí, odehrává se toto vše v těle. 
Duchovní činnost se musí zcela opírat o ducha, který zase dostává svou energii od Ducha Svatého. Když člověk dosáhne duchovní dospělosti, tedy když starý bojovný člověk, který falšuje Boží dílo, zemře, objeví se nový člověk, jemuž pomáhá milost a podpírá ho Duch Svatý. Jedině tehdy je člověk schopen přijmout neomezenou odpovědnost duchovní povahy a konat i ty nejobtížnější skutky, aniž by byl duchovně zneklidněn: „Všechno mohu v tom, který mi dává sílu“ (Flp 4,13); „Ale člověk produchovnělý může vynést úsudek o všem, sám však nepodléhá úsudku nikoho“ (1 Kor 2,15). Duchovní skutky totiž duchovnímu člověku neškodí, nematou ho ani mu nebrání ve spáse. Škodu naopak působí těm, kdo jsou nedospělí a ještě pod vlivem starého člověka.

 

Apoštol Pavel o tom jasně říká: „Bratři, já jsem s vámi nemohl mluvit jako s lidmi duchovními, ale jako s tělesnými, jako s dětmi nedospělými v křesťanské víře. Krmil jsem vás mlékem, ne tuhým pokrmem, protože byste ho nebyli snesli. Dokonce ani teď ho ještě nesnášíte, protože jste pořád ještě tělesní“ (1 Kor 3,1–3). Označuje členy korintské církve za „tělesné“ a „nedospělé“ proto, že jsou mezi nimi „závist, spory a rozdělení“. 
V jiném textu apoštol Pavel shrnuje, že pro ty, kdo se ještě nezbavili panství starého těla, bude toto tělo obtížnou překážkou při nesení břemena Božího zákona a věcí duchovních: „Protože nejsou podřízeni Božímu zákonu, ba ani být nemohou“ (Řím 8,7).

Je-li nějaká osoba stále ještě vázána na starého člověka, jenž jedná podle vlastních emocí, vnímavosti, mentálních schopností, inteligence, intuice a tak se chrání před nebezpečím proměny, a to pro naprostou absenci působení Ducha Svatého, pak když se zabývá věcmi duchovními, je to ke škodě jak Kristu, tak církvi. Ve službě takové osoby nebude totiž chybět „závist, spory a rozdělení“, jak o tom mluví apoštol. Věci duchovní budou mrtvé, samotná duchovní služba bude haněna a rozmnoží se mnohé skandály.

 

Plýtvání energií a časem

Důsledkem takového nezralého jednání je plýtvání energií a časem, v činech i ve slovech, jež jsou vždy projevem starého člověka, který jedná na základě falešné lásky, tělesných emocí, žádostí a nedovolených zisků, lživých tělesných potěšení, přehnaného připoutání k rodině, podléhá vášním, falešným radostem, falešným smutkům, neplodným a neužitečným psychickým obavám, destruktivnímu hněvu, nepřátelství, závisti, hádkám, pomluvám a neužitečným hovorům. Takovému člověku pak nezbývá dostatek energie a času na vykonávání samotné duchovní služby.
Z toho je zřejmé, jak skutečně důležité je nechat zemřít starého člověka dřív, než se přijme jakákoli odpovědnost duchovní povahy. Jen tak se lze vyhnout riziku, že Kristus bude ukazován jako poražený a církev bude zraňována kvůli osobám, které postrádají Ducha.

„Slyš, dcero, pohleď a naslouchej, zapomeň na svůj lid a otcův dům“ (Žl 45,11).
„Odejdi ze své země, ze své vlasti… do země, kterou ti ukážu“ (Gn 12,1).
„Ale jako tehdy ten narozený způsobem přirozeným (starý člověk) pronásledoval narozeného způsobem nadpřirozeným (nový člověk), tak je tomu i teď… Vyžeň otrokyni i jejího syna; nebude přece dědit syn otrokyně se synem (manželky) svobodné. Proto, bratři, nejsme dětmi otrokyně, ale (manželky) svobodné“ (Gal 4,29–31).

To znamená, že nejsme zrozeni z těla ani z vůle člověka, ale z Boha. Nejsme již více syny „maminky a tatínka“, ale syny církve bojující, syny kříže a vzkříšení.

 

Upraveno podle knihy
Matta el-Meskin Starý a nový člověk v nás
kterou vydalo KNA

Autor: Matta el-Meskin  |  Štítky: člověk, čas, Duch svatý, neřest, rozlišování, růst v modlitbě  |   Sekce: Články   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články

Nejčtenější články za 30 dní

1.12.2017
Vyhlížíme toho, který osvěcuje a proměňuje náš život

10.12.2017
Rosu dejte nebesa shůry

13.11.2017
Svoboda v modlitbě




Sdílet na Facebook
Sdílet na TwitterSdílet na LinkedInPoslat odkaz emailemVytisknout tuto stránku

RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

Web o křesťanské modlitbě 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.