Ježíšova velekněžská modlitba

Hlavní stránka / Texty / Články / Ježíšova velekněžská modlitba

12.4.2017

Ježíšova velekněžská modlitba Když přišla „ta hodina“, Ježíš se modlí ke svému Otci (Jan 17,1-26). Je to jeden z klíčových okamžiků jeho života. Ježíš ví, že bude ukřižován, zemře a vstane z mrtvých.


 

 

Po těch slovech Ježíš pozvedl oči k nebi a řekl: „Otče, přišla má hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe,stejně jako jsi učinil, když jsi mu dal moc nad všemi lidmi, aby vše, co jsi mu svěřil, dal jim: život věčný. A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil.
A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve než byl svět.

Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi ze světa dal. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje slovo zachovali. Nyní poznali, že všecko, co jsi mi dal, je od tebe; neboť slova, která jsi mi svěřil, dal jsem jim a oni je přijali. Vpravdě poznali, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že ty jsi mě poslal. Za ně prosím. Ne za svět prosím, ale za ty, které jsi mi dal, neboť jsou tvoji; a všecko mé je tvé, a co je tvé, je moje. V nich jsem oslaven.

Již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já jdu k tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal; nechť jsou jedno jako my. Dokud jsem byl s nimi, zachovával jsem je v tvém jménu, které jsi mi dal; ochránil jsem je, takže žádný z nich nezahynul, kromě toho, který byl zavržen, aby se naplnilo Písmo. Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě na světě, aby v sobě měli plnost mé radosti.

Dal jsem jim tvé slovo, ale svět k nim pojal nenávist, poněvadž nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda. Jako ty jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. Sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli vpravdě posvěceni.

Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří; aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že ty jsi mě poslal.
Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno – já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne.
Otče, chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já; ať hledí na mou slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval již před založením světa.

Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal a také oni poznali, že jsi mě poslal. Dal jsem jim poznat tvé jméno a ještě dám poznat, aby v nich byla láska, kterou máš ke mně, a já abych byl v nich.“

 

Otče, přišla má hodina

Přišla „ta hodina“ a Ježíš všechno opouští. Evangelium říká, že pozvedl své oči k nebi a modlil se: „Otče,…“ Ježíšova modlitba v Janově evangeliu je ukázkou rozhovoru mezi Ježíšem a jeho Otcem. Plná pravdy, lásky, ale také bolesti. Je neoddělitelná od Ježíšova života, jeho oběti na kříži za každého z nás i od vzkříšení a nanebevstoupení, kdy je i Ježíšovo lidství přijato do Boží slávy. Je neoddělitelná od Ježíšových učedníků, od církve. To je také důvod, proč je téma jednoty ve velekněžské modlitbě tak naléhavé. Prosí za jednotu. Tato modlitba se často nazývá velekněžská, ačkoli je to spíše modlitba na rozloučenou. Ježíš se loučí se svými učedníky, jsou to poslední slova, která před nimi pronáší. Její strukturu můžeme rozdělit do pěti částí: 1. retrospekce 2. prosba za oslavení 3. prosba za učedníky 4. za budoucí církevní obec 5. prosba za dovršení a zdokonalení učedníků.

Jom kippur

 Abychom Ježíšově velekněžské modlitbě lépe rozuměli, musíme si alespoň trochu vysvětlit podstatu židovského svátku Jom kippur (den smíření). Je to jeden z největších židovských svátků. V tento den smíření velekněz přináší smírnou oběť nejprve za sebe, potom za celou kněžskou třídu a nakonec za společenství celého Božího lidu. Smyslem je, aby všechen izraelský lid po chybách, kterých se dopustil v uplynulém roce, byl znovu smířen s Hospodinem a mohl si opět uvědomit, že je vyvoleným národem, svatým lidem.
Ježíšova velekněžská modlitba má strukturu této židovské slavnosti. Ježíš se den před svojí smrtí obrací k Otci, a nabízí sám sebe jako oběť. Ježíš, velekněz, dává sebe jako oběť, modlí se za sebe, za apoštoly a za všechny, kteří budou v něho věřit. Za církev budoucích časů. Ježíšova modlitba má obětní a také přímluvný charakter. Když Ježíš říká svému Otci: „Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe“, nehledá tím svoji vlastní slávu. Ježíš nám v této modlitbě ukazuje, co to je věčný život. Je to skutečné poznání Otce jako jediného pravého Boha a toho, který poslal svého Syna Ježíše.

Oslav mě svou slávou

 „Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe.“ Oslavení pro sebe žádá Ježíš jako náš velekněz. Je úplně poslušný Otci, a tím se naplňuje jeho synovství. Toto je symbolem nového kněžství, které spočívá právě v kříži. Pro křesťana je kříž skutkem lásky. Ježíš je oslaven. Protože láska je opravdovou Boží slávou. A do tohoto kněžství jsme ponořeni také díky svému křtu a dostáváme dar všeobecného kněžství. Tímto máme vstupovat do poslušnosti a plné lásky vůči Otci skrze Ježíše Krista.
Dalším bodem Ježíšovy modlitby je přímluva za učedníky. Přimlouvá se za své učedníky, aby byli připraveni dát svobodný souhlas k tomu, aby Otec mohl skrze ně ukazovat Boží jméno lidem, aby skrze ně mohl být přítomen ve světě, uprostřed lidstva.
V Ježíši se Otec ukázal těm lidem, se kterými Ježíš žil. Po jeho smrti a zmrtvýchvstání tato Boží přítomnost na zemi pokračuje skrze jeho učedníky. Vrcholem Ježíšovy, a tím i Otcovy, přítomnosti je jeho oběť. Je to velikonoční tajemství Ježíšovy smrti a zmrtvýchvstání. A pro nás je vrcholem Ježíšovy přítomnosti v našem životě vlastní posvěcení, do kterého nás Ježíš zve: Neboj se, staň se svatým. Jsi posvěcen. Posvěcovat, učinit někoho svatým, může jedině Bůh. Posvětit, zasvětit (osobu) či požehnat (věc) znamená převést nějakou osobu nebo věc do Božího vlastnictví. Je to jakoby vyjmutí nějaké skutečnosti z běžného užívání. Tato věc či osoba je  darována druhým – zasvěcená osoba existuje pro druhé. Posvětit se – darovat se Bohu, znamená nebýt už sám pro sebe, ale pro druhé.

 

Upraveno podle webu katecheti

Informace o Zeleném čtvrtku naleznete na webu velikonoce


 


 

Štítky: velikonoce, oběť, Ježíš, modlitba, vztah  |   Sekce: Články   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články

Nejčtenější články za 30 dní

1.12.2017
Vyhlížíme toho, který osvěcuje a proměňuje náš život

10.12.2017
Rosu dejte nebesa shůry

13.11.2017
Svoboda v modlitbě




Sdílet na Facebook
Sdílet na TwitterSdílet na LinkedInPoslat odkaz emailemVytisknout tuto stránku

RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

Web o křesťanské modlitbě 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.