Kdybyste měli víru…

Hlavní stránka / Texty / Články / Kdybyste měli víru…

12.5.2015

Kdybyste měli víru… „Všechno je možné tomu, kdo věří“ (Mk 9,23). Ježíš prohlásil, že kdybychom měli víru jako hořčičné zrnko, poručili bychom třeba celé hoře a ona by se přemístila (srov. Mt 17,20).

 

Velká víra nebo Bůh?

Jinde Pán říká, že „všechno je možné tomu, kdo věří“ (Mk 9,23), a ještě mnoho jiných výroků o víře a o vyslyšení modlitby. I apoštol Jakub, když mluví o prosbách za moudrost (a přímluva je také druh prosby), vybízí k bezvýhradné důvěře, přičemž nedostatek důvěry vidí jako velkou překážku vyslyšení modlitby:
Když je někdo z vás pozadu v moudrosti, ať prosí Boha, a bude mu dána, protože Bůh všem dává štědře a bez vyčítání. Jen ať prosí s důvěrou a vůbec nepochybuje! Neboť kdo pochybuje, podobá se mořskému vlnobití: vítr jím zmítá sem a tam. Takový člověk se nesmí domnívat, že od Pána něco dostane (Jak 1,5-7). 

 Z toho mnozí křesťané usuzují, že k tomu, aby byla přímluvná modlitba účinná, je zapotřebí velké víry. Když se ale podíváme na výrok o přemístění hory trochu blíže, Ježíš přece mluví o hořčičném zrnu, které je jedním z nejmenších semínek, a právě k němu přirovnává víru, kterou modlitebník potřebuje.  Kdosi to vyjádřil paradoxním výrokem: „Nepotřebujeme větší víru, ale většího Boha!“ A skutečně, aby byla modlitba účinná, musí před naším vnitřním zrakem povyrůst Bůh, k němuž se modlíme.

 

Víra není mentální křeč

Víra tedy nemá nic společného s „duchovními svaly“, s nějakou mentální křečí, kdy si vymyslím, jak by věci měly dopadnout, a pak na tom trvám.
Když třeba někdo „uvěří“, že Bůh jej chce fyzicky uzdravit, a bere to tak, že uzdravení závisí právě na jeho neochvějné víře, děsí se i náznaku pochybnosti. Ta  by jeho víru v uzdravení mohla  zviklat, a proto si třeba opakuje nahlas pořád dokola veršík z Bible, který hovoří o uzdravení. V horším případě pro jistotu vyhodí i léky, aby byla jeho víra úplně čistá. Tohle ovšem není víra, ale duchovní křeč (přesněji řečeno duševní křeč, protože s Duchem má pramálo společného).

 

Přenést důraz na  Boha

V jakékoli prosbě je třeba pozvednout oči k výšinám, jak říká Izaiáš, neboli přenést důraz z naší „velké víry“, potažmo z pocitu „velkého modlitebníka“ na velikého Boha. Nejde o slovní hříčku: tímto vnitřním postojem se sice radikálně zmenší moje vlastní důležitost v celé akci, ale jakoby rozvážu ruce Boží všemohoucnosti. „On musí růst, já však se menšit“ (Jan 3,30). Ne nadarmo se Boží smlouva s Abrahámem, mužem víry, uzavírala za jeho spánku (srov. Gn 15,17). Hospodin mu dal jasně najevo, že svoji věrnost garantuje on sám, nebude podmíněna ničím: „Ale i když my jsme nevěrní, on zůstává věrný, protože nemůže zapřít sám sebe“ (2 Tim 2,13).

 

Se svolením upraveno podle knihy
Kateřiny Lachmanové Síla přímluvné modlitby
kterou vydalo KNA

Autor: Kateřina Lachmanová  |  Štítky: víra, prosebná modlitba, Bůh, důvěra, jak se modlit?, modlitba, problémy s modlitbou, uzdravení  |   Sekce: Články   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články

Nejčtenější články za 30 dní

25.7.2017
Odříkávat modlitby nestačí

8.8.2017
Modlitba důvěry

15.8.2017
Kdo je maličký, ať přijde ke mně




Sdílet na Facebook
Sdílet na TwitterSdílet na LinkedInPoslat odkaz emailemVytisknout tuto stránku

RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

Web o křesťanské modlitbě 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.