Všechny lidské city se stávají modlitbou, jakmile je s úctou a vírou vložíme Bohu do rukou. Když je takto předložíme před jeho tvář a obětujeme mu je, neztratí svou intenzitu ani tíži. Budou však touto obětí proměněny.

 

Lidé se modlí spontánně, přirozeně a instinktivně. Ateismus je novodobá záležitost, která je ne-rozumná v pravém smyslu toho slova.

Představovat si vesmír a svět bez Boha totiž není logické, ačkoliv je to představa velice rozšířená.

Jakmile však existenci Boha připustíme, byť zatím nejasně a mimo racionální argumentaci, vyplyne z toho i to,

že rozpoznáme jeho všemohoucnost a obrátíme se k němu s prosbou.

Zde jsou základy modlitby.

Bible nám podává svědectví o tomto hnutí srdce, jež nelze než považovat za přirozeně lidské.

Jeho vrchol nalezneme v žalmech: ty v sobě shrnují celé množství situací, jež člověk může zažít, a vyjadřují ty nejhlubší vášně, jež lze zakusit:

důvěra, láska, nenávist, žárlivost, strach, vzpoura, msta, radost, prosba o pomoc, štěstí… Všechny tyto lidské city se stávají modlitbou,

jakmile je s úctou a vírou vložíme Bohu do rukou. Když je takto předložíme před jeho tvář a obětujeme mu je, neztratí svou intenzitu ani tíži.

Budou však touto obětí proměněny.

 Apoštolové a první křesťané navázali na tradici židovské modlitby tvořenou žalmy a nasloucháním Božímu slovu.

Křesťanská modlitba je od svých počátků vystavěna na synaxi (tj. shromáždění věřících), jež do středu vnitřního života staví Eucharistii.

Tu provází recitace žalmů zpaměti a opakování invokace: střelné modlitby, jež v několika slovech soustřeďuje všechno podstatné na osobní duchovní cestě každého

věřícího.

 

 

Se svolením upraveno podle textu
Doma Samuela, novodvorského opata
Tváří v tvář Bohu
vydalo nakladatelství TRAPISTKY C.