Magnificat - Velebí má duše Pána

Hlavní stránka / Texty / Články / Magnificat - Velebí má duše Pána

22.5.2019

Magnificat - Velebí má duše Pána Lk 1,46-55

 

 

 

 

 

Velebí má duše Hospodina                                            Magnificat anima mea Dominum

a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli                    et exsultavit spiritus meus in Deo salutari meo

neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici                      quia respexit humilitatem ancillae suae

od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení    Ecce enim ex hoc beatam me dicent    

                                                                                          omnes generationes

že mi učinil veliké věci ten, který je mocný                       quia fecit mihi magna, qui potens est

jeho jméno je svaté                                                           et sanctum nomen eius

a jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení    et misericordia eius a progenie in progenies

k těm, kdo se ho bojí                                                    timentibus eum

mocně zasáhl svým ramenem                                        fecit potentiam in bracchio suo

rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně.                      dispersit superbos mente cordis sui

mocné sesadil z trůnu a ponížené povýšil               deposuit potentes de sede et axaltavit humiles

hladové nasytil dobrými věcmi                                       esurientes implevit bonis

a bohaté propustil s prázdnou                                       et divites dimisit inanes

ujal se svého služebníka Izraele                                 suscepit Israel puerum suum

 pamatoval na své milosrdenství                                 recordatus misericordiae suae

jak slíbil našim předkům                                            sicut locutus est ad patres nostros

 Abrahámovi a jeho potomkům navěky.                  Abraham et semini eius in saecula.

 

Výklad

(převzato z webu Vojtěch Kodet):

 

Velebí má duše Hospodina

tímto výkřikem chvály a radosti zaměřuje Maria svou mysl přímo na Boha; pozvedá se nad celý svět, a dokonce sama nad sebe; upíná svůj pohled k prameni světla; předstupuje před Boží tvář. To připomíná andělský zpěv „Sláva na výsostech Bohu“ a „Posvěť se jméno tvé“ z Otčenáše. I my, když se nás dotkne určitá milost, pociťujeme potřebu pozvednout se nade všechny věci, zájmy a požadavky a poděkovat Bohu samotnému za to, kým pro nás je, a ne za to, co nám dává; za to, že existuje, „za jeho velikou slávu“, jak shodně říkáme při zpěvu Gloria (Sláva na výsostech Bohu).

 

Neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici

 Maria neopěvuje svou ctnost pokory; nejedná se zde o subjektivní pokoru, ale o pokoru objektivní, tedy o skutečné nepatrnosti a bezvýznamnosti stvoření před Bohem, které Maria uznává. Také Ježíš se jednoho dne modlil k Otci takto: „Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými a odhalil jsi je maličkým“ (Mt 11,25). Od tohoto okamžiku se celý Mariin chvalozpěv soustřeďuje na toto téma: Bůh, který odmítá pyšné a vyvyšuje ponížené. Jako by její pohled upoutaly dvě skutečnosti: Bůh, Svatý, Všemohoucí a ona, malá a neznámá otrokyně Pána. Tato nekonečná vzdálenost mezi nimi ji však nijak nedrtí a nepokořuje, protože je zcela naplněná Božím milosrdenstvím a shovívavostí: Bůh se něžně jako otec sklání k této uznané a pravdivě přijaté nepatrnosti. Evangelijní pokora se zde představuje ve své pravé podobě, tedy jako způsob, jak stát před Bohem, spíše než způsob, jak stát před druhými nebo před sebou samotnými.

 

Rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně…, mocné sesadil z trůnu…, bohaté propustil s prázdnou

 tato slova Matky jsou téměř zaměnitelná se slovy Syna: „Běda vám, boháči..., běda vám, kdo jste nyní nasyceni“ (Lk 6,24). Tato kategorie nasycených nezahrnuje jenom skupinu materiálně bohatých lidí, ale také těch, kdo jsou „sytí“ a spokojení s vlastní pozicí, vlastním způsobem života: jednoduše se sebou samými. Z toho můžeme vyvodit, kdo jsou oni „hladoví“: jsou to ti, kdo mají hlad a žízeň po spravedlnosti Boží (Mt 5,6), protože se nespoléhají na vlastní spravedlnost; jsou to ti, kdo mají oči upřeny na Pána, aniž by jejich ruce zůstaly nečinné, a dělají, co je v jejich silách a moci, aby naplnili Otcovu vůli a zabezpečili si i materiální pokrm, když ho mají zapotřebí.

 

 

 

Sekce: Články   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články

Nejčtenější články za 30 dní

4.6.2019
Modlit se v Duchu svatém

30.5.2019
Nanebevstoupení Páně

16.6.2019
Bůh v trojici jediný




Sdílet na Facebook
Sdílet na TwitterSdílet na LinkedInPoslat odkaz emailemVytisknout tuto stránku

RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

Web o křesťanské modlitbě 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.