Modlitba je účinná vždy, ale není to kouzelná hůlka (papež František)

Hlavní stránka / Texty / Články / Modlitba je účinná vždy, ale není to kouzelná hůlka (papež František)

6.6.2016

Modlitba je účinná vždy, ale není to kouzelná hůlka (papež František) Na generální audienci 25. května proslovil papež František katechezi na podobenství "O soudci a vdově" z Lukášova evangelia.

 

 

 

Z evangelia podle Lukáše (18,1-8)

Vypravoval jim podobenství, aby ukázal, jak je třeba stále se modlit a neochabovat: „V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál a z lidí si nic nedělal.
V tom městě byla i vdova, která k němu ustavičně chodila a žádala: ‚Zastaň se mne proti mému odpůrci.‘ Ale on se k tomu dlouho neměl.
Potom si však řekl: ‚I když se Boha nebojím a z lidí si nic nedělám, dopomohu jí k právu, poněvadž mi nedává pokoj.
Jinak mi sem stále bude chodit, a nakonec mě umoří.‘“ 
A Pán řekl: „Všimněte si, co praví ten nespravedlivý soudce!
Což teprve Bůh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá?
Ujišťuji vás, že se jich brzo zastane. Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?“

 

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Evangelní podobenství, které jsme právě vyslechli, obsahuje důležité poučení: „Je třeba stále se modlit a neochabovat“. Nejde tedy o to modlit se občas, když se mi chce. Nikoli.
Ježíš říká, že „je třeba stále se modlit a neochabovat“ a podává příklad o vdově a soudci. Soudce je mocná osobnost. Je povolán vynášet rozsudky na základě Mojžíšského Zákona.
Proto biblická tradice doporučovala, aby soudci byli lidé bohabojní, důvěryhodní, nestranní a nepodplatitelní(srov. Ex 18,21).

Naproti tomu tento soudce se „Boha nebál a na lidi nedal“. Byl to soudce ničemný a bezohledný, který nebral v potaz Zákon, ale dělal, co se mu zachtělo, podle svého zájmu. A na něho se obrací vdova, aby jí zjednal spravedlnost. Vdovy spolu se sirotky a cizinci byli nejslabšími kategoriemi společnosti. Práva, která jim zajišťoval Zákon, mohla být snadno pošlapána, protože šlo o lidi osamocené a bezbranné a stěží je mohli uplatnit. Samotnou chudou vdovu nikdo nehájil, mohli ji ignorovat a upřít spravedlnost. Tak také sirotek, cizinec, přistěhovalec. I v té době byla tato problematika velmi živá.

Vzhledem k soudcově lhostejnosti užívá vdova svoji jedinou zbraň a nepřetržitě se dožaduje, aby se jí soudce zastal, a předkládá svůj požadavek spravedlnosti. A touto svojí vytrvalostí dosahuje cíle. Soudce ji totiž nakonec vyslyší, avšak ne proto, že by byl pohnut milosrdenstvím nebo svědomím. Jednoduše přiznává: „Zastanu se té vdovy, protože mě obtěžuje; jinak sem bude ustavičně chodit a trápit mě“.
Z tohoto podobenství vyvozuje Ježíš dvojí závěr. Pokud vdova dokázala přesvědčit nepoctivého soudce svým ustavičným dožadováním, tím spíše se Bůh, který je dobrý a spravedlivý, „zastane svých vyvolených, kteří k němu volají ve dne v noci“, nenechá je „dlouho čekat“, ale „zastane se jich rychle.“ .

Proto Ježíš vybízí, že je třeba se modlit a „neochabovat“. Všichni zakoušíme chvíle únavy a malomylnosti, zejména když se naše modlitba jeví jako neúčinná. Ježíš nás však ujišťuje: narozdíl od nespravedlivého soudce Bůh vyslyší svoje děti neprodleně, i když to neznamená, že tak učiní v tom čase a tím způsobem, jak bychom chtěli. Modlitba není kouzelná hůlka! Modlitba pomáhá uchovávat víru v Boha a svěřovat se mu, i když nerozumíme Jeho vůli. Sám Ježíš, který se hodně modlil, je nám v tom příkladem. List Židům uvádí, že „v době, kdy jako člověk žil na zemi, přednesl s naléhavým voláním a se slzami vroucí modlitby k tomu, který měl moc ho od smrti vysvobodit, a byl vyslyšen“ (Žid 5,7). Toto sdělení se naprvní pohled jeví jako nepravděpodobné, protože Ježíš na kříži zemřel.

List Židům se však přece nemýlí: Bůh opravdu Ježíše vysvobodil ze smrti a umožnil mu nad ní plně zvítězit, avšak cesta k tomuto vítězství vedla skrze smrt! Zmínka o vroucí modlitbě odkazuje k Ježíšově modlitbě v Getsemanech. Ježíš, kterého se zmocnila úzkost, prosí Otce, aby jej zbavil hořkého kalicha utrpení, ale svojí modlitbou, jež je prostoupena důvěrou v Otce, se plně svěřuje do Jeho vůle: „Avšak ne jak já chci – říká Ježíš – ale jak ty chceš“ (Mt 26,37). Předmět prosby se stává druhořadým, důležitý je především vztah s Otcem. Takto působí modlitba: proměňuje touhu a utváří ji podle Boží vůle, ať už je jakákoli, protože kdo se modlí, uchází se především o sjednocení s Bohem, který je milosrdnou Láskou.

Podobenství končí otázkou: „Ale nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?“. Touto otázkou jsme všichni varováni: nesmíme upustit od modlitby, i když se zdá nevyslyšena. Modlitba uchovává víru a bez ní víra vrávorá! Prosme Pána o víru, která se stává ustavičnou a vytrvalou modlitbou, jako u oné vdovy z podobenství; víru, která se živí touhou po Jeho návratu. A v této modlitbě zakoušejme soucit Boha, který jako Otec, pln milosrdné lásky, jde v ústrety svým dětem.

Převzato z webu radiovaticana

Autor: papež František  |  Štítky: důvěra, bible, prosebná modlitba, modlitba, problémy s modlitbou, spravedlnost, víra, vztah  |   Sekce: Články   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články

Nejčtenější články za 30 dní

27.10.2017
Společenství svatých

31.10.2017
Máte dost halloweenu? Zkuste všechny svaté!

13.11.2017
Svoboda v modlitbě




Sdílet na Facebook
Sdílet na TwitterSdílet na LinkedInPoslat odkaz emailemVytisknout tuto stránku

RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

Web o křesťanské modlitbě 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.