Modlitba, půst, almužna

Hlavní stránka / Texty / Články / Modlitba, půst, almužna

1.3.2017

Modlitba, půst, almužna Půst, modlitba a almužna jsou prostředky, kterými se zejména v době postní snažíme lépe disponovat pro Boha.

 

 

 

 

Modlitba

Modlitba je prvním plodem rozpoznání hříchu  a Božího milosrdenství. Modlitbou se člověk vedený láskou pozvedá a tíhne po spojení se svým Pánem. Modlitba tedy není v první řadě naší povinností, jak to často chápeme (musím se modlit ráno a večer), ale je to náš největší poklad, který bychom si měli hlídat a vážit, jako si vážíme každé chvilky s tím, koho máme rádi. A tady je přece někdo ještě větší, samotný Bůh, který nám naslouchá. Jak veliký je to dar, že s Ním můžeme mluvit kdykoli chceme. V Matoušově evangeliu nás Ježíš poučuje, jak by tato modlitba neměla vypadat:  Modlitba je naše osobní intimní setkání s Hospodinem. Ztrácí svou hodnotu když ji konáme jen proto, abychom se ukázali v očích ostatních lidí.
„ A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagógách a na nárožích, aby byli lidem na očích; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. Když ty se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.“ (Mt 6,5-6)
Při modlitbě nemusíme používat množství slov: „Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte.“ (Mt 6,7-8)

Modlitba nás otvírá k přijetí Boží vůle a proměňuje naše srdce tak, že jsme schopni přijímat druhé a odpouštět. Modlitba nás učí lásce, ke které nás Ježíš vybízí- „ Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují.“ (Mt 6,44)
Ovocem modlitby, která vyjadřuje lásku k Bohu a k bližnímu, jsou půst a almužna. Ty jsou jako Křídla, která vynášejí modlitbu k uším Stvořitele. (J. Bandini – Sacramentarium gregorianum)


Půst

Půst zintenzivňuje modlitbu, je modlitbou tělem i duší. Tady ale máme asi největší problém. Protože pro dnešního člověka se půst zdá pouze potlačováním těla a vidí v něm spíš nějakou úchylku. Církev navíc na půst v podstatě zapomněla. Z postu se často stává postoj čistě duchovní... Na tělesný půst se před nedávnem shlíželo téměř opovržlivě a přitom se ani nepozorovalo, že s tělesným postem zmizel i duch postu... Ztratilo se pochopení pro hodnotu postu...
Pro křesťany byly v minulosti postní dny dobou větší bdělosti pro Boha. Půst spojoval křesťany v jedno společenství. Nebylo to žádné soukromé asketické dílo, nýbrž určitá forma společné modlitby a bdění. Během celé postní doby se nepilo víno a nejedlo maso. Na víc, kromě pátku, se postilo i v pondělí a ve středu. Kdo se postí pro lidské uznání, nezakusí pozitivní účinky postu. Půst ho nepromění, neosvobodí a neotevře pro Boha. U postu platí stejná pravidla, jako u modlitby. Neměli bychom to dělat proto, aby nás ostatní obdivovali:
„A když se postíte, netvařte se utrápeně jako pokrytci; ti zanedbávají svůj vzhled, aby lidem ukazovali, že se postí; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. Když ty se postíš, potři svou hlavu olejem a tvář svou umyj, abys neukazoval lidem, že se postíš, ale svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.“ (Mt 6,16-18)
Půst zintenzivňuje modlitbu, především prosebnou. Můžu spojit modlitbu a půst v jedno. Když mám nějaký důležitý úmysl, můžu za něj prosit Boha právě postem. Svým postem tak vyznávám, že tu sám nic nezmohu, že jsem odkázán jedině na Boží pomoc. Myslím, že právě ve spojení postu s modlitbou můžeme najít jeho. Zvlášť když je pro nás modlitební úmysl důležitý, budeme se úplně jinak postit na tento úmysl.

Půst nesmí být přednější než blíženská láska. Půst má sloužit blíženské lásce. Co člověk postem ušetří, to má dát potřebným. Půst nás uschopňuje k soucitu a milosrdenství. Testem správného užívání postu je styk s druhými a mluvení o nich. Mluvím-li o druhých zle, nepochopil jsem ze smyslu postu nic a bylo by lépe postu zanechat. Půst bez milosrdenství není nic , jak říká  sv. Augustin.

Půst v sobě skrývá určitá nebezpečí, vytratí-li se z něj správná míra. Prvním nebezpečím je jistá negace života Dalším nebezpečím je negativní postoj k tělu. Ještě jedním nebezpečím je přehánění. K postu musím přistupovat ve svobodě ducha. Nikdy nezáleží na vnějším úspěchu, ale vždy jde o to, zda mě půst dělá člověkem citlivějším, laskavějším a milosrdnějším. Ne jde o výkon: “Dokázal jsem to!“ Třeba jsem nejedl celý pátek, ale při tom jsem byl celý den naštvány tak, že nikdo se mnou nemohl vydržet.


Almužna

Obrácení ve vztahu k Bohu (modlitba) a k sobě samému (půst) nás vede k obrácení ve vztahu k druhým – tady je místo na almužnu. Almužna, to nám asi v uších příliš dobře nezní, proto možná bude lepší, když řekneme skutky lásky nebo dělení se s bratry. Almužna to je náš dar pro druhé, naše otevřené srdce a oči k tomu, co právě potřebují. V tom smyslu může být almužnou i naše odpuštění – jak o tom mluví sv. Augustin.
Ovocem almužny je odpuštění našich hříchů: „Rozdejte chudým, co je v mísách, a hle, všechno vám bude čisté.“ (Lk 11,41) „Především mějte vytrvalou lásku jedni k druhým; vždyť láska přikryje množství hříchů.“ (1 P 4,8) „Milosrdenství vytrhuje ze smrti a očišťuje od každého hříchu.“ (Tb 12,9)
Ne jenom ten, kdo dá hladovému najíst, kdo dá žíznivému napít, ale almužnu dává i ten, kdo odpustí hříšníkovi… Almužna má mnoho možností, a když je využijeme, všechny nám pomáhají k odpuštění hříchů – sv. Augustin. Zase ale platí stejné pravidlo jak s modlitbou a půstem:
„Varujte se konat skutky spravedlnosti před lidmi, jim na odiv; jinak nemáte odměnu u svého Otce v nebesích. Když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost, jako činí pokrytci v synagógách a na ulicích, aby došli slávy u lidí; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice, aby tvé dobrodiní zůstalo skryto, a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.“ (Mt6,1-4)
 

Přiblížit se ke Kristu

Modlitba, půst a almužna je naším křesťanským úkolem zvlášť v postní době - ano to určitě! Ale ještě více jsou naší šancí a naší cestou, kterou se můžeme přiblížit ke Kristu a odstranit naše hříchy. Je však potřeba pamatovat na to, že pokud chybí láska – posty, umrtvování, popel na hlavě, obětí ztrácí svůj smysl: „A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.“  (1Kor 13,3)
 

 

Upraveno podle textu P. Kryzstofa Dedeka z webu pastorace

Autor: Krzysztof Dędek  |  Štítky: skrytost, bible, cesta, hřích, milosrdenství, modlitba, pokání  |   Sekce: Články   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články

Nejčtenější články za 30 dní

1.12.2017
Vyhlížíme toho, který osvěcuje a proměňuje náš život

10.12.2017
Rosu dejte nebesa shůry

13.11.2017
Svoboda v modlitbě




Sdílet na Facebook
Sdílet na TwitterSdílet na LinkedInPoslat odkaz emailemVytisknout tuto stránku

RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

Web o křesťanské modlitbě 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.