I kdyby se naplnilo všechno, za co se lidé modlí (což se neděje), nedokazovalo by to účinnost modlitby, jak jí rozumí křesťané. Neboť modlitba je žádost. Podstatou žádosti je na rozdíl od nátlaku to, že jí může a nemusí být vyhověno. A jestliže nekonečně moudrá bytost naslouchá žádostem konečných a pošetilých tvorů, samozřejmě že jim někdy vyhoví, a jindy nevyhoví. Neměnný „úspěch“ v modlitbě by naprosto nedokazoval křesťanské učení. Dokazoval by něco, co by se mnohem spíše podobalo magii – moc určitých lidských bytostí ovládat nebo si vynucovat běh přírody.
Vnitřní hlas v mé mysli
Před několika lety jsem jednoho rána vstával s úmyslem dát si ostříhat vlasy, abych se dal do pořádku před cestou do Londýna; ale když jsem otevřel první dopis, bylo mi jasné, že do Londýna nemusím. Rozhodl jsem se tedy stříhání odložit. Ale pak má mysl zaslechla to nejnevysvětlitelnější jemné ponoukání, skoro jako hlas, který mi říkal: „Dej se přesto ostříhat. Jdi a dej se ostříhat.“ Nakonec už jsem to nemohl vydržet. Šel jsem. Mým holičem byl v té době křesťan a člověk, který měl mnoho problémů, v nichž jsem mu někdy se svým bratrem dokázal pomoci. V okamžiku, kdy jsem otevřel dveře holičství, řekl: „Ach, tak jsem se modlil, abyste dneska přišel.“ A opravdu, kdybych přišel třeba jen o den později, nemohl bych mu ničím prospět. Nad tím jsem užasl a žasnu nad tím dosud.
Přímý důkaz o účinnosti modlitby neexistuje
Ovšemže nelze v přísném smyslu dokázat příčinnou souvislost mezi holičovou modlitbou a mou návštěvou. Mohla to být telepatie. Mohla to být náhoda. Stál jsem u postele ženy, jejíž stehenní kost byla skrz naskrz prožrána rakovinou a která měla bující ložiska nemoci i v jiných kostech. Tři lidé ji museli zvedat na postel. Lékaři jí dávali pět měsíců života; sestry (které často mají lepší odhad)pár týdnů. Jeden dobrý člověk na ni vložil ruce a modlil se. O rok později pacientka chodila (také do kopce, divokým lesem) a člověk, který dělal její poslední rentgenové snímky, řekl: „Kosti jsou pevné jako skála. Je to zázrak.“
Ale opět tu není žádný jednoznačný důkaz. Medicína, jak připouštějí skuteční lékaři, není žádná exaktní věda. Nemusíme se dovolávat nadpřirozených vlivů, abychom vysvětlili selhání jejích předpovědí. Nejste nuceni věřit, pokud se tak nerozhodnete sami, v příčinnou souvislost mezi modlitbou a uzdravením.
Tady vyvstává otázka: „Jaký druh důkazu by mohl potvrdit účinnost modlitby?“ Věc, za kterou se modlíme, se může stát, ale jak můžeme vědět, že by se nestala i bez modlitby? A i kdyby ta věc byla nesporně zázračná, nevyplývalo by z toho, že k zázraku došlo v důsledku našich modliteb. Odpověď nepochybně zní, že nezvratný empirický důkaz vědeckého rázu nelze nikdy získat. Některé věci jsou prokázány neporušenou jednolitostí našich zkušeností. Gravitační zákon se zakládá na skutečnosti, že podle našich zkušeností se jím řídí všechna tělesa bez výjimky.
Modlitba není neselhávající trik
Avšak i kdyby se naplnilo všechno, za co se lidé modlí, což se neděje, nedokazovalo by to účinnost modlitby, jak jí rozumí křesťané. Neboť modlitba je žádost. Podstatou žádosti je na rozdíl od nátlaku to, že jí může a nemusí být vyhověno. A jestliže nekonečně moudrá bytost naslouchá žádostem konečných a pošetilých tvorů, samozřejmě že jim někdy vyhoví, a jindy nevyhoví. Neměnný „úspěch“ v modlitbě by naprosto nedokazoval křesťanské učení. Dokazoval by něco, co by se mnohem spíše podobalo magii – moc určitých lidských bytostí ovládat nebo si vynucovat běh přírody. Nepochybně jsou v Novém zákoně místa, která se zdají na první pohled zaslibovat neměnné splnění našich modliteb. Ale to nemůže být to, co se jimi opravdu myslí. Neboť v samém jádru příběhu se setkáváme s ohromujícím příkladem opaku. V Getsemane se nejsvatější ze všech modlitebníků třikrát modlil, aby od něj byl odňat jakýsi kalich. Nestalo se tak. Představu, že modlitba je nám doporučena jako nějaký neselhávající trik, můžeme tedy zavrhnout.
Se svolením upraveno podle knihy
C.S. Lewise Sloni a kapradí
vydalo nakladatelství Návrat domů
