Nemodlíme se, abychom "splnili povinnost" a měli klidné svědomí, anebo si užívali vnitřní harmonie z pouze estetického hlediska.

 

 

 

 

 

Proste, a bude vám dáno...

Když se modlíme, bojujeme  za náš národ. Modlím se tak? Nebo mě to unavuje, nudí a snažím se do toho moc nezaplétat, hlavně ať projdu životem v pohodě? Jsem jako Abrahám v přímluvě odvážný?Nebo jsem na tom uboze jako Jonáš a stěžuji si na hlouposti a na "muže a ženy, kteří nedovedou rozeznat pravici od levice", na oběti pohanské kultury?
Ježíš v evangeliu mluví jasně: "Proste, a bude vám dáno, hledejte, a naleznete, tlučte, a bude vám otevřeno." Abychom dobře rozuměli, uvádí příklad muže, který o půlnoci obtěžuje souseda se žádostí o tři chleby, aniž by se znepokojoval, že vypadá jako nevychovanec. Šlo mu o jen o to,  aby získal jídlo pro hosta. A jestliže se jedná o špatné načasování, podívejme se na kananejskou ženu, která riskuje, že ji učedníci vyženou a která o sobě mluví jako o "psovi". Nakonec dosáhne svého-uzdravení dcery. Ta žena uměla v modlitbě opravdu statečně bojovat.

 

Ježíš nás uvádí do tajemství Trojice

Za  vytrvalost a neúnavnost v modlitbě Pán slibuje jistý úspěch, "protože kdo prosí, dostává, kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno"; a vysvětluje nám, v čem spočívá důvod úspěchu: Bůh je Otec. "Je mezi vámi otec který by svému synovi dal hada, když jej prosí o rybu? A když prosí o vejce, dá mu štíra? Jestli tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí!" Pánův slib týkající se naší důvěry a vytrvalosti v modlitbě překračuje naše představy: kromě toho, co žádáme, nám dá Ducha svatého. Když nás Ježíš nabádá k vytrvalé modlitbě, uvádí nás do lůna samotné Trojice a prostřednictvím svého svatého lidství nás vede k Otci a zaslibuje Ducha svatého.

 

Upraveno podle knihy 
od papeže Františka Promluvy z Argentiny
kterou vydalo KNA