„Rorate coeli desuper“ (Rosu dejte, nebesa, shůry) - jsou to první slova vstupní antifony ze čtvrté neděle adventní.

Text celého zpěvu  „Rorate coeli desuper“  je inspirován knihou proroka Izaiáše (45,8) a v době adventní je pro nás zvláště modlitbou touhy po Ježíšově příchodu. Je modlitbou chvály za jeho první příchod - narození, které si připomínáme o vánočních svátcích, prosbou o jeho příchod do našich srdcí a přípravou na jeho druhý příchod na konci časů.

Advent je odpradávna dobou ztišení, příležitostí sestoupit do vlastního nitra a udělta v něm místo Tomu, který přichází.

 

 

Roráte, caeli, désuper, et nubes pluant iustum

Dej rosu, nebe nad námi, ať z oblak skane spása

 

1. Ne irascáris, Dómine, ne ultra memíneris iniquitátis: ecce cívitas Sáncti  facta est desérta,  Sion desérta facta est,  Jerúsalem desoláta est: domus sanctificatiónis tuae et glóriae tuae, ubi laudavérunt te patres nostri.

Odlož hněv svůj, ó Pane náš, a zapomeň už na naše nepravosti. Hle, tvé svaté město je pouští, opuštěný je Sión, Jeruzalém je liduprázdný, to místo tobě zasvěcené, dům tvé slávy, kde k chvále tvé zpívali otcové naši.

 

2. Peccávimus, et facti sumus tamquam immúndus nos, et cecídimus quasi fólium univérsi, et iniquitátes nostrae quasi ventus abstulérunt nos: abscondísti fáciem tuam a nobis, et allisísti nos in manu iniquitátis nóstrae.

Pro hříchy své stali jsme se lidem nečistým a odpadli jsme jako zvadlé listí.  Jako vichr nás uchvátily naše viny,  když jsi před námi ukryl svou tvář  a vydal nás napospas nepravosti naší. Dej rosu, nebe nad námi, ať z oblak skane spása.

 

3. Vide, Dómine,  afflictiónem pópuli tui, et mitte quem missúrus es: emítte Agnum  Dominatórem terrae, de Petra desérti  ad montem fíliae Sion, ut áuferat ipse iugum captivitátis nostrae.

Pohlédni, Pane, na ponížení lidu svého, ať přijde ten, jenž přijít má. Pošli Beránka, ať vládne zemi, od Skály na poušti až k hoře siónské dcery. Ať on sám sejme jho poroby naší. Dej rosu, nebe nad námi, ať z oblak skane spása.

 

4. Consolámini, consolámini, pópule meus,  cito véniet salus tua:  quare moeróre consúmeris,  quia innovávit te dolor?  Salvábo te, nóli timére,  ego enim sum Dóminus Déus tuus,  Sanctus Israel, redémptor tuus.

Přijmi útěchu, přijmi útěchu, můj lide drahý,  neboť blízko je tvoje spása. Proč se stále trápíš v úzkostech, proč tě bolest svírá? Zachráním tě, neboj se, doufej! Vždyť já to jsem, já Hospodin, Pán a Bůh tvůj,  Izraelův Svatý a Spása tvoje.