Vnitřní modlitba ve službě života

Hlavní stránka / Texty / Články / Vnitřní modlitba ve službě života

4.11.2015

Vnitřní modlitba ve službě života K požadavkům, které se dnes kladou na vnitřní modlitbu, patří i pozornost ke konkrétnímu, každodennímu životu a jeho hodnotám.

 

Těžkosti života pozemského pověsit na hřebík?

Zejména v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století bylo vzneseno mnoho výhrad vůči modlitbě obecně, a vnitřní modlitbě zvlášť, neboť mnoha lidem, a to i praktikujícím křesťanům, se zdálo, že modlitba a meditace odcizují člověka všedním záležitostem a odvádějí ho od řešení zásadních společenských problémů. A i když mezitím postmoderní doba znovu objevila hodnotu lidské niternosti a s ní rovněž potřebu meditace, ani současný člověk nepřestává být velmi citlivý na tuto otázku, a vnitřní modlitbu je tak ochoten přijmout pouze pod podmínkou, že mu nebude hrozit nebezpečí jistého „neplodného intimismu“.

A s tímto nárokem nelze než souhlasit. Vždyť v minulosti se těm, kdo chtěli meditovat, nezřídka radilo, aby opustili své problémy a starosti a v době určené pro modlitbu se zaměřili pouze na „rozjímanou látku“. Tím se ale skutečně rodila tendence oddělovat vnitřní modlitbu od praktického života, činit z ní jakousi „oázu v poušti“, která láká k tomu, aby se v ní člověk usadil a nepokračoval v cestě suchopárem všedního dne. A zároveň se tím vybízelo k něčemu naprosto nereálnému: odložit těžkosti pozemského života, jako se jednoduše pověsí kabát na věšák. Ale copak to jde?

 

Modlitba nemůže být hluchá a slepá k potřebám života 

Nádherným příkladem toho, jak se modlitba dává do služeb života, je perikopa o Ježíšově duchovním rozlišení na začátku jeho veřejného působení. Evangelista Marek nám představuje, jak po velmi rušném prvním „apoštolském“ dni, kdy nejprve vyhnal zlého ducha z posedlého v synagóze v Kafarnau (srov. Mk 1, 23nn), následně uzdravil Šimonovu tchyni (srov. Mk 1, 29nn) a nakonec posloužil mnoha dalším nemocným a posedlým (srov. Mk 1, 32nn), si Ježíš potřebuje před Otcem utřídit, co se přihodilo, a rozhodnout se, co má dělat dále. Proto se časně zrána uchyluje do ústraní a když jej učedníci hledají, aby jej přiměli vrátit se a pokračovat v terapeutické činnosti, Ježíš má jasno: musí jít i jinam, protože přišel hlásat radostnou zvěst, nikoli uzdravovat (srov. Mk 1, 35–38).

Je tedy scestné (byť se tak, zvláště v minulosti, namnoze dělo!) radit těm, kdo se vydávají na cestu vnitřní modlitby, aby na začátku modlitby odložili veškeré své starosti a problémy. Jednak je to nemožné, jednak by to i v případě „úspěchu“ vedlo k odcizení konkrétnímu životu. Je tedy třeba naopak povzbuzovat k tomu, abychom modlitbu začínali s plným vědomím toho, kým jsme a co právě prožíváme, a veškeré starosti, ale i radosti, plány apod. ochotně přinášeli před Boha. Tak vnitřní modlitba poslouží nejen k vlastnímu setkání s Pánem, což jistě zůstane vždy jejím prvořadým smyslem a cílem, nýbrž se stane i příležitostí k rozlišení budoucnosti, k zorientování se v životní situaci, v níž se zrovna nacházíme.

 

Upraveno podle textu
Vojtěcha Kohuta v periodiku Communio
Vydalo KNA

Autor: Vojtěch Kohut  |  Štítky: vnitřní modlitba, jak se modlit?, život, člověk, nitro, rozlišování  |   Sekce: Články   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články

Nejčtenější články za 30 dní

18.4.2019
Ježíšova velekněžská modlitba

25.3.2019
Pane, ty víš, co je lepší...

20.4.2019
Na zemi je dnes veliké ticho...




Sdílet na Facebook
Sdílet na TwitterSdílet na LinkedInPoslat odkaz emailemVytisknout tuto stránku

RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

Web o křesťanské modlitbě 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.