„Pane, nauč nás modlit se...“ LK 11,1

27. 5. 2017 , Edita Steinová

Kdo jsi, Světlo?

Kdo jsi, Světlo?

Kdo jsi, světlo, jež mne naplňuje a osvětluje temnotu mého srdce? Vedeš mne jako matka za ruku a kdybys mne pustil, nesvedla bych udělat ani krok.

 

 

 

Jsi prostor, který kolem dokola obklopuje mé bytí
a ukrývá je v sobě. Kdyby Tě opustilo, kleslo by do propasti nicoty,
z níž je pozvedáš k bytí. Ty, který jsi mi bližší než já sama sobě  a niternější než mé nejhlubší nitro
a přece  neuchopitelný a nepostižitelný a přesahující každé jméno:
Duchu svatý - Věčná lásko.

Nejsi mana, jež ze srdce Synova přechází do srdce mého, pokrm andělů a blahoslavených?
On, který se ze smrti pozdvihl k životu, probudil i mne k novému životu, ze spánku smrti,
a dává mi den ode dne  nový život. Jednou mne jeho plnost úplně zaplaví, život z tvého života,
ano ty sám: Duchu svatý - Věčný živote.

Jsi paprsek, jenž dolů ze soudcova trůnu vyšlehne a pronikne do noci duše, která sama sebe nikdy nepoznala? Milosrdný- neúprosný vniká do skrytých záhybů. Vyděšena pohledem na sebe samu dělá duše místo svaté bázni, počátku oné moudrosti, jež přichází z výsosti a na výsosti nás pevně zakotvuje - tvému působení, které nás nově tvoří:
 Duchu svatý - Pronikavý paprsku.

Jsi plnost Ducha  a síla, kterou Beránek rozlamuje pečetě od věčného Božího úradku? Vysláni Tebou, ženou se poslové soudu světem a oddělují ostrým mečem říši světla od říše tmy. Pak bude nebe nové a nová i země, a všechno se dostane na své pravé místo tvým dechem:
Duchu svatý - Vítězná sílo.

Jsi píseň lásky a svaté bázně, co věčně zní okolo Božího trůnu.  A co v sobě spojuje všech bytostí čistý zvuk? Souzvuk, jenž připojuje k hlavě údy, v níž každý oblažen nachází svého bytí tajemný smysl
a jásavě se rozlévá, v tvém proudění:
Duchu svatý - Věčný jásote.