„Pane, nauč nás modlit se...“ LK 11,1

18. 10. 2018 , Clive Staples Lewis

Potřebuji Boha, ne své představy o něm

Potřebuji Boha, ne své představy o něm

Nevadí, že všechny mé fotografie zemřelé manželky jsou špatné. Ani – aspoň nijak zvlášť – nevadí, že má vzpomínka na ni je nedokonalá. Obrazy, ať už na papíře nebo v mysli, nejsou samy o sobě důležité. Mají význam pouze jako spojovací články. Zítra ráno mi kněz podá malou, kulatou, studenou oplatku bez chuti. Je to nevýhoda, nebo je to v určitém smyslu výhoda, že si nemohu namlouvat ani nejmenší její podobnost s tím, s čím mě spojuje?

 

 

 

 

Špatné fotky a vzpomínky

Potřebuji Krista, nikoli něco, co se mu podobá. Chci svou ženu, ne cosi, co je jako ona. Opravdu dobrá fotografie by se nakonec mohla stát pastí, hrůzou a překážkou. Musím předpokládat, že obrazy nejsou zcela zbytečnou věcí, protože jinak by nebyly tak oblíbené. Nezáleží moc na tom, zda jde o malby a sochy mimo mysl, nebo o imaginativní konstrukce v mysli. Pro mě však z toho plyne výrazné nebezpečí: obrazy svatých se snadno stávají svatými obrazy – posvátnými předměty. Má představa o Bohu není božsky nedotknutelná; potřebuje občas prožít otřes. A je to on sám, kdo s ní pokaždé zatřese! Vždyť Bůh sám je ohromným obrazoborcem. Nemohli bychom říci, že toto otřásání obrazu a představami je jednou ze známek jeho přítomnosti?

Kristovo vtělení

 Vrcholným příkladem je Kristovo vtělení: rozbíjí všechny dřívější představy o Mesiáši. Většinu lidí obrazoborectví „uráží“; a blaze těm, koho ne. Ale totéž se děje i v našich osobních modlitbách. Obrazoborecká je i veškerá realita. Žena, kterou zde na zemi milujete, již v tomto životě neustále vítězí nad pouhou vaší představou o ní. A vy po ní toužíte, chcete ji mít nablízku – se vší její sebeobranou, chybami i neočekávanými projevy, tedy v její pevně zakotvené a nezávislé reálnosti.

A právě toto máme milovat dál, i poté, až zemře – nikoli nějakou představu nebo vzpomínku. Jenže ono „toto“ je teď pro nás nepředstavitelné. V tomto ohledu se má žena a všichni zemřelí podobají Bohu, v tomto smyslu se láska k ní stala – ovšem jen do jisté míry – stejnou láskou, jakou miluji jej. V obou případech je nutno, abych vztáhl své milující paže a ruce (očí tentokrát nelze použít) po realitě, napříč všemi proměnlivými fantasmagoriemi svých myšlenek, vášní a představ. Nesmím zůstat sedět uspokojen samotnou fantasmagorií a vzývat ji místo něj – nebo ji milovat místo ní.

Toho člověka znám!

Ne mou představu o Bohu, ale Boha. Nikoli moje fantazie o své ženě, nýbrž ji samotnou. Ano – a také ne mou představu o mém bližním, nýbrž svého bližního. Nedopouštíme se však často této chyby u lidí, kteří jsou dosud naživu – třeba ve stejném pokoji s námi? Nestává se mnohdy, že hovoříme a jednáme nikoli s člověkem, jaký ve skutečnosti je, nýbrž s (téměř přesným) obrazem, který jsme si o něm vytvořili ve své mysli? A on se zatím od této naší představy pořádně odchýlí, ještě než si toho stačíme povšimnout.

Ve skutečném životě – a to je jeden z prvků, jimiž se život liší od románů – budou jeho slova a skutky, pohlédneme-li na ně zblízka, stěží vždy dokonale zapadat do jeho „charakteru“, totiž do toho, co my nazýváme jeho charakterem. Vždycky bude mít v ruce nějakou kartu, o které jsme nevěděli. Proč myslím, že takto jednám s ostatními lidmi? Proto, že se často setkávám s jejich zcela zřetelně podobným jednáním vůči mně. Všichni si o sobě navzájem myslíme: „Toho člověka mám přečteného.“ A přitom si možná – už zase – celou tu dobu jen stavím domeček z karet. Je-li tomu tak, pak mi ovšem Bůh tu mou stavbu opět zbourá. Bude ji bořit tak často, jak uzná za potřebné. Ledaže by mě považoval za beznadějný případ a nechal by mě, abych si své lepenkové paláce stavěl v pekle navždy, „na svobodě mezi mrtvými“.

 

 

Upraveno podle knihy 
Svědectví o zármutku od C.S.Lewise
kterou vydalo nakladatelství Návrat domů
Více z této knihy naleznete zde

Rekolekce s J. Augystynem v Praze: Eucharistie – zdroj lásky, odvahy a radosti života

(16. 10. 2019) Pastorační středisko Arcibiskupství pražského pořádá ve dnech 8.–9. listopadu 2019 rekolekce s P. Józefem…

Výročí narození sv.Terezie

Výročí narození sv.Terezie
(13. 10. 2019) Dne 15.10. tohoto roku si církev připomněla 500 let od narození sv. Terezie z Avily.

Novéna ke sv. Terezii Veliké (z Avily, od Ježíše)

Novéna ke sv. Terezii Veliké (z Avily, od Ježíše)
(7. 10. 2019) Novénu se můžeme modlit jako přípravu na svátek sv. Terezie z Avily, tedy od 7. do 15. října, nebo v kterékoli jiné dny…

Panny Marie růžencové (7.10.)

(6. 10. 2019) Celý měsíc říjen je zvláštním způsobem zasvěcen Panně Marii a modlitbě růžence. 

Modlitba k andělu strážnému

Modlitba k andělu strážnému
(1. 10. 2019) „Hle, já posílám před tebou anděla, aby tě chránil na cestě a přivedl tě na místo, které jsem určil. Cti ho a…

Modlitba ke svaté Terezii od Dítěte Ježíše

Modlitba ke svaté Terezii od Dítěte Ježíše
(30. 9. 2019) První den v říjnu si připomínáme učitelku církve sv. Terezii z Lisieux, která svůj život zasvětila modlitbě. Její…

Modlitba za vlast

Modlitba za vlast
(28. 9. 2019) Pane života, spolu s ostatními užívám bohatství naší vlasti a těším se z jejích krás.

Modlitba ke svatým archandělům

Modlitba ke svatým archandělům
(28. 9. 2019) Po slavnosti svatého Václava, 29. září, si připomínáme archanděly Michaela, Gabriela a Rafaela.

Svatováclavský chorál

(25. 9. 2019) Patronem naší země je odjakživa sv. Václav, a jedna z nejznámějších modliteb za vlast je právě svatováclavský chorál.…

Novéna ke sv. Františkovi z Assisi

Novéna ke sv. Františkovi z Assisi
(24. 9. 2019) František, jeden z nejznámějších a nejoblíbenějších světců vůbec, milovník Ježíše Krista ukřižovaného, chudoby a…