Modlitba není jen opakování naučených slov.
Je setkáním s Bohem, které proměňuje srdce člověka i církev.
Co k ní ale opravdu potřebujeme? Podle evangelia jsou to tři věci…
1. Víra
První podmínkou opravdové modlitby je víra. „Neuvěříte-li…“ – říká Písmo. Věřit v modlitbu znamená modlit se s důvěrou. Nesmíme sklouznout do pouhé zvyklosti, kdy si ani neuvědomujeme, že opravdu stojíme před Pánem, že s ním mluvíme a že on je schopen vyřešit náš problém.
2. Vytrvalost
Druhou podmínkou, na kterou nás upozorňuje Ježíš, je vytrvalost. Často prosíme, ale milost nepřichází. Někdy proto, že ve skutečnosti nic zvláštního nepotřebujeme, jindy proto, že nám chybí víra.
Víra a vytrvalost totiž patří k sobě: máš-li víru, víš, že Pán dá, oč prosíš. A když tě nechává čekat, není to proto, že by se chtěl nechat přemlouvat, ale pro naše dobro – abychom modlitbu brali vážně. Ne mechanicky, ne jako papoušci s bezduchým opakováním slov. Sám Ježíš říká: „Když se modlíte, nebuďte povídaví jako pohané. Ti si totiž myslí, že budou vyslyšeni pro množství slov“ (Mt 6,7–8). Opravdová modlitba stojí na víře a vytrvalosti.
3. Odvaha
Třetí vlastností, kterou Bůh v modlitbě očekává, je odvaha. Možná se to zdá zvláštní – proč by měla být k modlitbě potřeba odvaha? A přece je: odvaha postavit se před Boha, prosit a jít vytrvale dál. Odvaha není jen pro apoštolát, ale také pro modlitbu.
Modlitba proměňuje
Modlitba dělá zázraky. Proměňuje srdce, proměňuje církev. Ne papežové, biskupové, kněží či řeholnice posouvají církev kupředu, ale svatí – lidé, kteří opravdu žijí s Bohem. A k tomu je povolán každý z nás. Svatými jsou ti, kdo mají odvahu věřit, že Bůh je Pán a že může učinit všechno.
