Modlitba v životě
Po těch slovech Ježíš pozvedl oči k nebi a řekl: "Otče, přišla má hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe, stejně jako jsi učinil, když jsi mu dal moc nad všemi lidmi, aby vše, co jsi mu svěřil, dal jim: život věčný. A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil. A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve než byl svět."
(Jan 17,1-5)
Nejdůležitější však je, aby (...) na dně naší duše trval vztah k Bohu. Budeme se modlit tím lépe, čím více budeme v hloubi duše nasměrováni k Bohu. Čím více bude toto nasměrování nosným základem naší existence, tím více budeme lidmi pokoje. Tuto skrz na skrz tvarující orientaci, tichou přítomnost Boha na dně našeho myšlení, cítění a bytí, nazýváme ustavičnou modlitbou. Ona je také vposledku tím, co míníme láskou k Bohu, jež je současně nejniternější podmínkou i hybnou silou naší lásky k bližnímu. ( Benedikt XVI., Ježíš Nazaretský, Barrister & Principal, 2008)
Sekce: Modlitba v životě