/ Modlitba v životě / Seznam modliteb / Modlitby rozdělené podle formy, způsobu / Litanie
Litanie
V běžném životě se s něčím, co se litaniím podobá, můžeme setkat u zamilovaných, nebo u rodičů malých dětí: mnoho krásných oslovení , která následují jedno za druhým. Samozřejmě nikoho ani nenapadne dávat těmto slovním projevům název litanie. Téměř každý alespoň jednou slyšel či četl slavné dílo Vítěslava Nezvala Manon Lescaut, ve kterém zaznívá (něco jako) nádherná litanie: Manon je můj osud. Manon je můj osud. Manon je všecko, co neznal jsem dosud. Manon je první a poslední můj hřích, nepoznat Manon, nemiloval bych. Manon je motýl. Manon je včela. Manon je růže hozená do kostela.
Ale když se řekne: litanie, někdo si představí jenom nekonečnou nudu, provázenou táhlým kvílením a refrénem „oroduj za nás“, který se často ani nedá poslouchat zásluhou chabého hudebního nadání zpívajících.
Proto zejména během měsíce května naskakuje některým zbožným katolíkům kopřivka, neboť je čeká každý den v kostele litanie k Panně Marii, kterou se neodváží vynechat (co by řekl pan farář, ostatní věřící,..); členové některých řeholních společenství ji ani s dobrým svědomím vynechat nemohou, ač by rádi.
Může to být i jinak? A jaký je vlastně smysl této modlitby? Je to soubor zvolání (tzv. invokací), nahromaděných na počest jedné osoby či jejích vlastností (Otce, Syna, Ducha svatého, nebo P.Marie a svatých). Tato zvolání mají charakter naléhavé prosby, úpěnlivého vzývání.
Litanie je tedy především modlitbou zamilovaných. Těžiště této modlitby (jako ostatně každé jiné) je ve vztahu. Těžko se například Loretánskou litanii bude modlit s uspokojením člověk, který P.Marii „nemusí“, případně je mu ukradená.
Neznamená to ale, že litanie má význam jen jako vyjádření citu, kterým srdce přetéká…invokace (= zvolání) církví schválených litanií mají velmi solidní teologický základ, dlouhou tradici, lze nad nimi meditovat. Ten, kdo vřelými city nepřetéká, může s úspěchem rozjímat nad jejich významem a přiblížit se tak Bohu, P.Marii,…