Jirka

Co pro vás osobně znamená modlitba?

Pro mne jde především o vztah. Nemohu se modlit nějak anonymně. Bůh mne povolal na společnou cestu životem s ním, a když tak jdeme, tak spolu komunikujeme.

Jak a kdy jste s osobní modlitbou začínal? Jak se vaše modlitba od té doby změnila, existují nějaké zásadní mezníky v jejím vývoji?

Začal jsem v den, kdy jsem poprvé navštívil kněze, který mne pak připravoval na křest. Bylo to skoro před 30 lety.
Dalším rozhodujícím mezníkem bylo, když mi Bůh dal jasnou odpověď na moji modlitbu. Tehdy pro mne začal dialog. Do té doby mi připadalo, že trpím samomluvou, ale poslušně jsem se modlil.
Za dalších pár měsíců jsem prožíval velmi těžké chvíle. Bylo to na slavnost Ježíše Krista Krále a já jsem tehdy musel udělat zásadní rozhodnutí a odevzdání pro můj život a vztah k Bohu. Tehdy se pro mne On stal milující bytostí, které není ve vesmíru rovno.

Měl jste někdy s modlitbou problémy? Jaké?

No někdy jsem zůstal na té naší společné cestě stát fascinován pohledem na lesk moderních model. A Pán se nezastavil a pokračoval v cestě dál. Měl jsem pak co dělat, abych ho dohonil.

Kdo nebo co Vás na cestě modlitby zásadně ovlivnil(o), nebo inspirovalo?

První byla moje prababička a to když jsem byl velmi malý. Byl to jediný veřejně se modlící člověk, kterého jsem tehdy znal. Od ní jsem získal vědomí, že Bůh existuje a asi díky jsem o této věci nemněl nikdy vážné pochybnosti. Zemřela, když mi bylo osm. Druhý byl již zmíněný kněz, který mne připravoval na křest. Od něj jsem doslova nasával poznání jaký Bůh je. A pak jsem se setkal s mnoha skvělými lidmi ve společenstvích. Nedovedu si bez nich představit, že by to nějak šlo. Tedy žít si víru a modlitbu jen sám pro sebe.

Co byste doporučil člověku, který se chce začít modlit, a neví jak na to?

Těch cest bude jistě mnoho, ale já znám jen to, čím jsem si sám prošel. Tedy rozhodnout se, přijmout pozvání a vyrazit na cestu společně s Bohem a pokud možno tak i s ostatními ze společenství. Bylo by pak divné, kdyby dva vedle sebe šli a cestou spolu nemluvili. Jen je potřeba vědět, že cestu určuje On.

Jaká vidíte úskalí nebo nebezpečí v modlitebním životě? Může být modlitba i špatná?

To co bylo špatné, byla moje tvrdohlavost, když jsem si prosazoval svoji cestu a nutil jsem Boha, aby se mnou tudy šel. Pokud člověk ale zažije na cestě zklamání (za které až tak moc sám nemůže) a vyrazí směrem na Emauzy, tak je dobré si všimnout, že Pán jde trpělivě s ním a celou cestu mu naslouchá.

Modlitba a normální život – jak to jde skloubit? Co si počít s biblickou výzvou: „Bez ustání se modlete“ ?

Když vyrazí člověk na vandr a vůbec neví, kam jde, tak prostě normálně nežije. Já tu výzvu „Bez ustání se modlete“ nechápu jako nárok. Vím, že někteří lidé, kterých si vážím, to jako nárok pociťují. Já to chápu jako povzbuzení, abych se nebál za Bohem přijít kdykoliv, i když mi „něco“ ve mně říká, že teď není ta vhodná chvíle. A pak druhá věc. Já osobně, když poznám, že mne má někdo opravdu rád, tak mám spíš problém zavřít pusu, zvlášť když jdeme spolu dlouhou cestou. Ta výzva je pro mne povzbuzení. Jako by mi Bůh tím říkal: „Ale klidně mluv, já tě rád poslouchám. Nemám nic lepšího na práci“.

Pro mnoho lidí, co se chtějí pravidelně modlit, je problém najít si na modlitbu čas. Jak to řešíte Vy a co byste doporučil ostatním?

Určitě jsou období, kdy člověk toho má tolik, že jede „na doraz“, ale alespoň u mne je to spíš výjimka než pravidlo. Tehdy je to těžké, ale stejně to řeším tak, že vstanu o 30 min. dřív. Není to tak drastické, zvlášť pokud člověk předchozí den večer vynechá dvě  hodiny hloupostí, které k ničemu nevedou.