Můžeme být lidmi víry, kteří ale ztratili milosrdenství pod nánosem soudů, kritik. Svědectví o tom podává úryvek z bible, komentovaný papežem Františkem (při kázání z Domu sv. Marty 12.1.2016).

Komentovaný úryvek pochází z první knihy Samuelovy (1 Sam 1/9-18). Hlavními protagonisty jsou: Anna – stísněná žena, která trpí kvůli své neplodnosti a v slzách prosí Boha, aby jí daroval syna; kněz  Eli, který sedí na prahu svatyně a z dálky ji roztržitě pozoruje.
 

Anna se modlila ve svém srdci

Ve scéně, kterou popisuje kniha Samuelova, zaznívají nejprve slova Anny, a potom myšlenky kněze, který vnímal její tichý nářek nebezpečně povrchně: podle něj byla pouze opilá. Ale zatím, jak se později ukázalo, tento její nářek způsobil, že Bůh učinil vytoužený zázrak.
Anna se modlila ve svém srdci, pohybovaly se jí pouze rty, ale hlas nebylo slyšet. To je odvaha ženy víry, která se svou bolestí, se svými slzami, žádá od Boha milost. Mnoho dobrých žen je v církvi, mnoho! Jdou a modlí se… Ale vzpomeňme na jednu velikou, na svatou Moniku, která svými slzami dosáhla milosti obrácení pro svého syna, svatého Augustina. A takových je mnoho.

 

Bojovat na kolenou

Kněz Eli je ubohý člověk, ke kterému cítím jistou sympatii, protože i v sobě nacházím chyby, které mi dovolují se k němu přiblížit a dobře ho chápat. S jakou lehkostí soudíme lidi, jak často v sobě nenajdeme respekt, abychom se ptali: co má vlastně ve svém srdci? Nevím to, tak nic neříkám… Když chybí milosrdenství srdce, člověk vždycky smýšlí zle, a nechápeme toho, kdo se zatím modlí s úzkostí a bolestí v srdci a svěřuje tuto bolest a úzkost Bohu. Takovou modlitbu poznal Ježíš na Olivové hoře, kde prožil bolest a úzkost, že se potil krví. Nic Otci nevyčítal: Otče, jestli chceš, odejmi to ode mne, ale buď vůle tvá. A Ježíš odpověděl stejným způsobem jako Anna: mírností. Někdy se modlíme, prosíme Pána, ale nedojdeme k zápasu s Pánem, v slzách, prosbě, prosbě o milost.

 

Modlitba dělá zázraky

Papež vzpomínal také  na příběh člověka z Buenos Aires, kterému umírala devítiletá dcera, a on šel v noci na pouť k Panně Marii z Luján; strávil tam noc přilepený na dveřích svatyně a prosil o milost uzdravení. A ráno potom, když se vrátil do nemocnice, našel svou dceru uzdravenou.
Modlitba dělá zázraky. Dělá je také pro křesťany, ať jsou to laici, ať jsou to kněží, ať jsou to biskupové, kteří ztratili zbožnost, milosrdenství. Modlitba dělá zázraky a brání srdci, aby se zatvrdilo, aby zapomnělo na milosrdenství.
Modlitba věrných proměňuje církev: nejsme to my, papežové, biskupové, kněží, kdo posouvá církev dál, ale jsou to svatí.

 

Zpracováno podle webu radiovaticana