Způsoby, formy modlitby

Bůh mluví k člověku svým slovem. A právě slovy pronášenými v duchu anebo nahlas naše modlitba nabývá konkrétní formy. Ale nejdůležitější věcí přitom je, aby srdce bylo sjednoceno s tím, k němuž mluvíme. „Vyslyšení naší modlitby nezávisí na množství slov, nýbrž na horlivosti našich duší.“ (KKC 2700)

I když každý chválí svůj způsob modlitby, nemá nikdo právo pohrdavě mluvit o způsobech modlitby, které nezná. (Sv.Řehoř Naziánský, in: Francisco de Osuna, Ponoření, A.M.Wenzlová)

Modlitba může být soukromá, společná, liturgická

Člověk se může modlit sám v ústraní, nebo společně s ostatními. Modlitba, kterou se obracíme k Bohu při liturgických úkonech nebo při modlitbě breviáře, se nazývá liturgická. 

Katechismus katolické církve rozlišuje tyto druhy - formy modlitby:

 a, Velebení, klanění
 b, Prosebná modlitba
 c, Přímluvná modlitba
 d, Modlitba díkůvzdání
 e, Modlitba chvály

 Dále můžeme rozlišovat formy modlitby  například takto:

 a, ústní modlitba
 b, střelná modlitba
 c, rozjímání- meditace, vnitřní modlitba
 d,  kontemplace
 e, lectio divina
 f, modlitba  Ježíšova  (jednotlivé formy podrobněji viz rozcestník, pod heslem: ostatní)