„Pane, nauč nás modlit se...“ LK 11,1

17. 1. 2015

Modlitba a normální život?! (S.M. Sára)

Modlitba a normální život?! (S.M. Sára)

Na otázky ohledně modlitby odpovídá sestra Marie Sára od Ducha svatého z řádu bosých karmelitek.

Jak a kdy jste s osobní modlitbou začínala? Jak se vaše modlitba od té doby změnila, existují nějaké zásadní mezníky v jejím vývoji?

I když jsem nebyla ve víře vychovávaná, své první pokusy o osobní modlitbu jsem podnikala asi ve věku sedmi let. Nevím, v jaké fázi by se tyto každodenní pokusy daly nazývat křesťanskou modlitbou; až do svých patnácti let jsem byla nejen v modlitbě, ale v celém křesťanském životě naprostý samouk. Velký přerod v  životě s Pánem nastal v mých dvaceti letech v důsledku jedné těžké životní zkušenosti; od té doby jsem se také snažila věnovat denně modlitbě jistý vyhrazený čas. 
Mezníky, které modlitbu posouvají někam dál, pořád existují. Někdy to je konkrétní moment a  pamatuji si jeho konkrétní datum, jindy je to pozvolný vývoj, který můžu zaznamenat až s odstupem času.

A jak se má modlitba od té doby změnila? No, to sedmileté dítě se stalo čtyřicetiletou ženou. A podobně, jako rostou a zrají vztahy s druhými lidmi, tak, jak doufám,  nějak roste a zraje můj nejdůležitější životní vztah - vztah s Pánem.

 Měla jste někdy s modlitbou problémy? Jaké?

Problémy jsem měla, a často. A pořád je mívám. Mezi ty časté patří nechuť, lenost odtrhnout svůj pohled od sebe a zaměřit ho na Někoho, koho nevidím, nezakouším a nemohu nahmatat. Výmluvy, že něco jiného je určitě důležitější a to "něco" musím udělat zrovna teď (tj. v čase, který jsem se rozhodla Pánu věnovat). Vnitřní brebentění, diskuze a emoční připoutanosti.
V modlitbě mi brání například vztahové konflikty, ve kterých jsem ještě doopravdy neodpustila. A brání mi v ní také moje potřeba řídit sama sebe, která nedovoluje Pánu, aby modlitbu řídil On.

Celý rozhovor naleznete zde