Korunka k Božímu milosrdenství

Modlitba Korunky k Božímu milosrdenství je založena na viděních polské řeholnice sv. Marie Faustyny Kowalské (1905-1938, kanonizována r. 2000). Modlitba byla formálně schválena papežem Janem Pavlem II. v roce 2001. Je součástí Novény k Božímu milosrdenství, ale modlívá se i odděleně od ní. Podle vidění sestry Faustyny, jak si je zaznamenala ve svém deníku, obdrží při smrti všichni, kteří se tuto korunku modlí, velkou milost. V jejím vidění jí Pán Ježíš řekl, že před tím, kdo se modlí tuto korunku, nebude stát ve chvíli jeho smrti jako soudce, ale jako milosrdný Spasitel. Je to mocná modlitba k vyprošení obrácení hříšníků a osvobození z moci zla. Pán Ježíš Faustyně dle jejích vidění slíbil, že touto modlitbou může být dosaženo cokoliv, co je v souladu s jeho vůlí. Je velmi vhodné se tuto modlitbu modlit ve tři hodiny odpoledne, kdy podle tradice Pán Ježíš zemřel; zvláště v pátek a v době postní.

Korunka se modlí na klasickém růženci:

Začíná znamením kříže „Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“ a pokračuje modlitbami Otče náš, Zdrávas, Věřím v Boha. Dále se pětkrát opakuje desátek, složený z modlitby „Věčný Otče, obětuji Ti Tělo a Krev, Duši a Božství Tvého nejmilejšího Syna a našeho Pána Ježíše Krista, na smír za hříchy naše i celého světa“ na zrnkách pro Otče náš a desetkrát opakované věty „Pro jeho bolestné utrpení smiluj se nad námi a nad celým světem“ na zrnkách pro Zdrávas. Korunka je pak zakončena modlitbou, která se skládá z třikrát opakovaného: „Svatý Bože, Svatý Silný, Svatý nesmrtelný, smiluj se nad námi a nad celým světem.“