„Pane, nauč nás modlit se...“ LK 11,1

2. 2. 2016 , José Tolentino Mendonça

Aby Tvé království přišlo dříve, než ho čekáme

Aby Tvé království přišlo dříve, než ho čekáme

Království je dar, avšak vyžaduje zároveň námahu a úsilí o pokojné a přitom rázné násilí. Jistěže nejde o násilí meče, ani to není svár, který zasévá ďábel. Když Ježíš hovoří o násilí, má na mysli skutečnost, že Boží království se v nás musí stát silou. Potřebujeme sílu, abychom ho dokázali krok za krokem budovat. Boží království nepřijde samo od sebe, budeme-li jen trpně přihlížet.

 

 

 

Přijď království tvé

„Zákon a Proroci sahají až k Janovi. Od té doby se hlásá radostná zvěst o Božím království, a kdekdo se na něm dopouští násilí“ (Lk 16,16).  „Neboj se, malé stádce! Váš Otec rozhodl, že vám dá království“  (Lk 12,32),
Musíme se modlit: „Přijď království tvé, Pane! Tvé království ať převládne nad veškerým naším chladem, neplodností, pouští, nad našimi nezdary a slabostmi, ať se stane pučícím jarem, obnovou života.“ Úkol budovat království od nás vyžaduje úsilí a tvořivost až do posledního dechu… Tento lehký neklid musíme cítit každý den svého života. Pokud se o budování Božího království nezasazujeme, horlivě místo něho budujeme království vlastní.
Je třeba, abychom řekli skutečné „ano“ a skutečné „ne“. Boží království takové odhodlání vyžaduje: nepřichází k nám jako hotová věc, ale ve stavu budování a vznikání.

 

Boží království hlásáme, nejsme ale jeho majiteli

Boží království vyžaduje celý náš život, všechny jeho chvíle, veškerou naši sílu. Vynucuje si naši energii a pot. Nechce od nás nic, jen nás samotné, vyžaduje, abychom v něm byli přítomni. Zároveň však nikdy nesmíme zapomenout na to, že nám Boží království nepatří – žádá si nás, a přitom nás přesahuje. Máme se podílet na jeho existenci, ne ho vlastnit. Jsme těmi, kdo Boží království hlásají, a ne jeho majiteli.

„Přijď království tvé.“ Ježíš už přišel, žil a zjevil se, už navázal niterný vztah se všemi lidmi. I dnes však stále přichází, stále znovu se zpřítomňuje a mluví k srdcím všech lidí prostřednictvím své církve, kterou oživuje Duch Zmrtvýchvstalého. Církev je Kristovou svátostí. Tvoří jednotu s tajemstvím Vtělení, které dosud nebylo dokončeno. Blaise Pascal napsal: „Tajemství Kristova utrpení pokračuje až do konce časů.“ Můžeme však také říct: tajemství Pánova vtělení pokračuje až do konce časů. Ježíšovo poslání se stále píše v nás a skrze nás.

 

Zpřítomňovat jméno, které neseme

Prosit o příchod Božího království znamená prosit o to, aby jméno, které neseme, jméno každého křesťana, v sobě obsahovalo životaschopnost samotného Krista. Znamená to také, že jsme si vědomi svého podílu na Kristově službě. Byli jsme pomazáni, abychom toto království ve světě zpřítomňovali – království spravedlnosti a pokoje, království radosti a naděje, království odpuštění a lásky, království jásotu, království smíření.

 

Volám k tobě, neboť vše je teprve na počátku
a vytrvat je třeba tak dlouho.
Prosím tě, abys přišel a osvobodil mě,
abys mě očistil jediným pohledem svých očí, a víc nic.
Je toho tolik, co nechci spatřit.
Prosím tě, abys byl přítomností.
Prosím tě, abys vše naplnil.
A tvé království aby přišlo dřív, než ho čekáme.
Kéž se vylije na zem
a vyraší zde mohutně jako jaro.

 

Upraveno podle knihy
José Tolentino Mendonça Otče náš, jenž jsi na zemi,
kterou vydalo KNA