Liturgická modlitba

Liturgie hodin

neboli modlitba církve či breviář je modlitbou s hlubokou tradicí. Vznikla z touhy mnichů modlit se každý týden všech  z 150 biblických žalmů. tato modlitba se postupně vyvíjela a modifikovala, naposledy byla upravna na Druhém vatikánském koncilu (1962-1965) ji začali modlit kněží i laici, a  žalmy byly rozděleny do měsíčho cyklu. Během dne se věřící mohou modlit breviář několikrát tak, aby tím byly osvěceny jednotlivé úseky dne: uvedení do první moditby dne (invitatorium), ranní chvály (laudy), modlitba během dne (tercie, sexta, nona), večerní chvály (nešpory), modlitba před spaním (kompletář), modlitba se čtením (matutinum). Každá z těchto denních částí obsahuje hymnus, žalmy a kantikum (hymnický úryvek starozákonní či novozákonní), čtení z Písma, závěrečnou modlitbu. 

Více k jednotlivým částem breviáře najdete zde.
Celý breviář ke stažení zde.
Pokud se chcete modlit breviář spolu s rádiem Proglas, bližší info zde

Věřící, kteří slaví denní modlitbu církve, se spojují s Kristem, naším veleknězem, prostřednictvím modlitby žalmů, rozjímání Božího slova, modlitby hymnů a požehnání, aby byli přidruženi k jeho neustálé a všeobecné modlitbě, která oslavuje Otce a vyprošuje dar Ducha svatého pro celý svět. (KKC 1196)

Kristovo tajemství, jeho vtělení a jeho velikonoce, které slavíme v eucharistii, především v nedělním shromáždění, proniká do času každého dne a proměňuje jej prostřednictvím denní modlitby církve, „posvátného officia“. Toto slavení, věrné apoštolské výzvě „neustávat v modlitbách“, „je sestaveno tak, aby Boží chvála posvětila celý průběh dne i noci“. Tvoří „veřejnou modlitbu církve“, v níž věřící (klerici, řeholníci i laikové) vykonávají královské kněžství pokřtěných. Denní modlitba církve slavena „formou schválenou“ církví „je opravdu hlas Nevěsty, která promlouvá k Ženichovi, ba ještě více: je to modlitba, kterou Kristus spolu se svým Tělem přednáší Otci“. (KKC 1175)
 

Mše svatá

Modlitba církve se je jakoby prodloužením modlitby Krista, jeho díkůvzdání Otci, které se zpřítomňuje při každé mši svaté (eucharistické hostině). Ve mši svaté se církev spolu s Kristem skrze Ducha svatého odevzdává Otci v díkůčinění a  přináší oběť chvály. Skrze Kristovu obě't zároveň církev prosí o požehnání pro všechny lidi, pro celý svět. Za svět vzdává díky, za stvoření a  vykoupení i posvěcení; spojuje se tak s nebeskou církví, která neustále chválí Otce, Syna i Ducha svatého. Také prosí Otce, aby seslal svého Ducha, který promění chleba a víno v tělo a krev Krista, aby ti, kdo přijmou tento proměněný chléb (eucharistii) byli jedno tělo a jedna duše v Kristu. 

Eucharistie je také obětí církve. Církev, jež je Kristovým tělem, má účast na oběti své Hlavy. Je s Kristem sama celá obětována. Spojuje se s jeho přímluvou u Otce za všechny lidi. V eucharistii se stává Kristova oběť také obětí údů jeho Těla. Život věřících, jejich chvála, jejich utrpení, jejich modlitba, jejich práce jsou spojeny s Kristovou chválou a modlitbou, s jeho utrpením a prací i s jeho bezvýhradnou obětí, a tím získávají novou hodnotu. Kristova oběť, přítomná na oltáři, poskytuje všem generacím křesťanů možnost být spojeni s jeho obětí. V katakombách je často církev znázorňována jako modlící se žena s rozepjatými pažemi v modlitebním postoji. Jako Kristus rozepjal své ruce na kříži, tak skrze něho, s ním a v něm se církev obětuje a prosí za všechny lidi. Celá církev je spojena s Kristovou obětí a s jeho přímluvou. (KKC 1368-9)

Více o mši svaté naleznete zde.
Přehled o pořadu bohoslužeb Římskokatolické církve v ČR naleznete zde
Pokud chcete sledovat bohoslužby na TV Noe, bližší info zde
Pokud chcete poslouchat bohoslužbu na rádiu Proglas, bližší info zde