Lectio divina

Duch řekl Filipovi: "Běž k tomu vozu a jdi vedle něho!" Filip k němu přiběhl a když uslyšel, že ten člověk čte proroka Izaiáše, zeptal se: "Rozumíš tomu, co čteš?" On odpověděl: "Jak bych mohl, když mi to nikdo nevyloží!" (...) "Vylož mi prosím, o kom to prorok mluví - sám o sobě, či o někom jiném?" Tu Filip začal od toho slova z Písma a zvěstoval mu Ježíše. (Sk 8,29-35)

Modlitba a Písmo patří k sobě

„Pane, nauč nás modlit se“. To byla prosba, s níž se učedníci obrátili na Ježíše bezprostředně poté, co ho spatřili se modlit (Lk 11,1). Už jejich prosba byla modlitbou, a velmi účinnou. Slova „Pane, nauč nás modlit se“ svědčí o tom, že se to můžeme naučit pouze skrze modlitbu. Chtít se naučit modlit se tedy znamená být konfrontován s jakýmsi druhem bezvýchodné situace: jedinou osobou, která nás skutečně může naučit modlit se, je ta, k níž si přejeme modlit! Učíme se tedy modlit se modlením. Knížka vás to nenaučí, i kdyby byla mnohem větší. Oč může jakákoliv kniha či průvodce nanejvýš usilovat, je poskytnou několik pokynů a povzbuzení. Modlitba je vztah s Bohem…Lectio divina je individuální nebo společná četba kratšího či delšího úryvku Písma, vnímaného jako Boží slovo a rozvíjeného působením Ducha svatého v rozjímání, modlitbě a kontemplaci. Modlitba a Písmo náleží k sobě: jsou nebo by měly být neoddělitelné. Lze říci, že mezi nimi existuje vztah vzájemné závislosti.

Studium Písma musí být neseno modlitbou

Modlitba, má-li být autentickou, osobní odpovědí na slovo osobního Boha, potřebuje Písmo. Písmo vyzývá k modlitbě stejně, jako jakékoli pozvání vyzývá k odpovědi.Studium Bible bylo v Ježíšově době jedním z charakteristických znaků zbožného Žida. Očekávat, že se se stejným charakteristickým znakem setkáme u zbožného křesťana, by bylo velmi přehnané. Vždyť Ježíš sám si byl dobře vědom, že samo studium není zárukou otevřenosti vůči Božímu slovu. Ježíš, Slovo Boží učiněné tělem, poznal smutnou ironii odmítnutí některými z největších znalců Písma té doby: "Zkoumáte Písma, protože vy myslíte, že v nich máte věčný život - a právě Písma svědčí o mně, ale nechcete přijít ke mně, abyste měli život" (Jan 5, 39-40)... Ježíš samozřejmě nebyl "antiintelektuál". Neodmítal pečlivé studium Písma, ale žádal, aby takové studium bylo provázeno otevřeným, modlitbou naplněným postojem. Lidská inteligence, jak už bylo řečeno, nás sama o sobě věcem Božím nenaučí. Musí být provázena dětskou důvěrou. Toto je smysl Ježíšovy modlitby: "Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že když jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými, odhalil jsi je maličkým." Písmo vybízí k modlitbě, zároveň je však pravdou, že modlitba je totálně závislá na Písmu. Modlitba, jak jsme zdůraznili, je ve svém jádru odpovědí na Boží iniciativu, "ano" na Boží pozvání. V Bibli se především v hloubce setkáváme s Boží iniciativou a s Božím pozváním. Vše, co bylo řečeno o modlitbě, směřuje k závěru, že v modlitbě jde spíše o naslouchání než o mluvení. Slova Písma nás především vyzývají, abychom naslouchali tomu, co Bůh říká, a abychom to slyšeli. (převzato z knihy  Modlit se s Písmem)