Střelná modlitba

Ježíši, smiluj se nad námi! (Lk 17,13)
Bože, slituj se nade mnou hříšným. (Lk 18,13)
Přijď, Pane Ježíši! (Zj 22,20)

Pravidelné návraty k Bohu

Ten, kdo se modlí, se učí stavět proti svým pokušením, pokleskům a emocím střelnou modlitbu. Osvojuje si reflex pravidelných návratů k Bohu, který představuje vzácnou kombinaci zažitých, samovolných hnutí, s vědomými, stále znovu opakovanými úkony vůle. Ať už se takové úsilí zdá přehnané, nebo tvoří přirozenou součást zdravého návyku, tato opětovná hnutí pozornosti a hluboké úcty ke stále přítomnému a blízkému Bohu jsou vždy vyslyšena. Sčítají se, hromadí a pozvolna přispívají k naší proměně.  Převzato z: osobní modlitba

Otcové církve "vymysleli" tyto modlitby, aby vyloučili roztěkanost. Mniši v Thebaidě se často modlívali "krátké a jakoby úkradkem vrhnuté" modlitby. Dodnes se jedná o krátká zvolání, někdy vyslovená nahlas, jindy tiše, jindy jenom procítěná v duchu. Jsou mnohem upřímnější, než dlouhé a strojené modlitby. Nebrání nám v nich roztržitost ani únava, protože jsou krátké. Na začátku dne nebo práce se hodí: "Všechno pro tebe, nejsvětější srdce Ježíšovo". Když se pozdvihuje hostie, hodí : "Pán můj a Bůh můj". Rodí ze spontánního citu, použijeme slov, která se nám třeba právě namanou. Mniši rádi používali slov žalmů, zvolání "Bože, pospěš mi na pomoc" má dodnes své místo na začátku modlitby breviáře. Střelné modlitby se hodí zvláště při práci; kdo pracuje s dobrým úmyslem, modlí se, říká Tomáš Špidlík. Není tedy radno ani potřeba práci přerušovat a modlit se, zvláště při práci duševní. Tyto modlitby nám pomáhají obnovovat dobrý úmysl, který vyprchává během činnosti, jako střela svou vahou padá k zemi. Potřebuje nový impuls. (Prameny světla , Tomáš Špidlík, Refugium). Převzato z : úvod do duchovního života