Úspěšná modlitba?

Ježíšova modlitba činí z naší modlitby účinnou prosbu

"Otče, děkuji ti, žes mě vyslyšel. Věděl jsem sice, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal." (Jan 11,41)

Ježíšova modlitba činí z křesťanské modlitby účinnou prosbu. On je jejím vzorem, modlí se v nás a s námi. Protože srdce Syna nehledá nic jiného než to, co se líbí Otci, jak by mohlo srdce adoptivních dětí přilnout spíše k darům než k Dárci?Ježíš také prosí za nás, místo nás a v náš prospěch. Všechny naše prosby byly jednou provždy shrnuty do jeho výkřiku na kříži a vyslyšeny Otcem v jeho vzkříšení, a proto se nepřestává za nás u Otce přimlouvat. Je-li naše modlitba v dětinné důvěře i odvaze rozhodně spojena s Ježíšovou, dosáhneme všeho, oč prosíme v jeho jménu; a ještě mnohem víc než tu či onu věc: samého Ducha svatého, který zahrnuje všechny dary. (KKC 2740-2741) 

Pocity při modlitbě

Někdy máme pocit, že nám je s Bohem v modlitbě nesmírně dobře, že nám to „jde“, a kdybychom měli čas, modlili bychom se hodiny denně. Někdy-a to je asi pro mnoho lidí častější případ- cítíme únavu, vnitřní prázdnotu, nemůžeme se soustředit, nebaví nás to, máme pocit, že mluvíme do zdi…a hlavně máme pocit, že se modlíme „špatně“. Naše pocity nám jistě mohou mnohé ukázat a je třeba je brát vážně, nicméně příjemný pocit není kritériem pro modlitbu, ani pro duchovní život. Sv. Ignác z Loyoly mluví ve svých duchovních cvičeních o stavech útěchy a neútěchy, které nám mohou posloužit jako ukazatele na cestě, ale pojem útěcha neznamená jednoduše dobrý pocit: " «Útěchou» nazývám, když vzniká v duši nějaké vnitřní hnutí, kterým se duše rozhoří láskou ke svému Stvořiteli a Pánu, že nemůže nadále v sobě milovat žádnou stvořenou věc na světě, nýbrž jen ve Stvořiteli jich všech. Stejně tak, když prolévá slzy, jež ji dojímají láskou k svému Pánu, ať již z bolesti nad svými hříchy nebo nad utrpením Krista, našeho Pána, nebo nad jinými věcmi, které jsou přímo zaměřeny na jeho službu a chválu. «Útěchou» nazývám vůbec veškerý vzrůst naděje, víry a lásky a každou vnitřní radost, která volá a přitahuje k nebeským věcem a k vlastní spáse své duše tím, že jí dává pokoj a mír v jejím Stvořiteli a Pánu."  (více k tomuto tématu naleznete zde).
 
Vyprahlost v modlitbě přichází dříve či později a může mít různé příčiny: někdy je na vině naše roztržitost, nedobrý život. Přichází ale i tehdy, snažíme-li se opravdu sloužit Bohu, pravidelně mu věnujeme svůj čas v modlitbě, atd. Má očistit naši modlitbu od sobectví, abychom v ní nesetrvávaly jen pro blahý pocit. Přichází akcedie -omrzelost, tzv. polední démon, jak tento stav popisují pouštní otcové. Celková nechuť dělat něco pro Boha, naslouchat mu, modlit se, atd. Pokud zakoušíme tyto pocity, může se nám zdát, že naše modlitba není úspěšná, stejně tak jako náš život s Bohem…ale opak může být pravdou.

Další texty k tématu viz: čekání na zázrak , to co cítíme nejsme my