Inspirace a pomoc i pro náš život ve třetím tisíciletí

Níže uvádíme plné znění úvodu papeže Lva ke knize karmelitánského bratra Vavřince od Vzkříšení (1614-1691) česky přeložené jako “Žít v Boží přítomnosti”, pro nové italské vydání připravené Vatikánským nakladatelstvím, které se objevilo v knihkupectvích 19. 12. 2025. Jak Lev XIV. prozradil při tiskové konferenci při návratu z Libanonu, jde o text, který sám řadí mezi knihy, jež významně ovlivnily jeho duchovní život.

Prostá i náročná cesta duchovního života

Tato drobná knížka (“Žít v Boží přítomnosti”) se zaměřuje na zkušenost, nebo spíše praxi Boží přítomnosti, tak jak ji prožil a učil karmelitánský bratr Vavřinec od Vzkříšení (Laurent de la Résurrection), který žil v 17. století. Jak jsem měl možnost říci, spolu se spisy svatého Augustina a dalšími knihami je to jeden z textů, které nejvíce ovlivnily můj duchovní život a učily mě, jaká cesta může vést k poznání a lásce k Pánu.

Cesta, kterou nám bratr Vavřinec ukazuje, je prostá a náročná zároveň: prostá, protože nevyžaduje nic jiného než mít Boha v myšlenkách neustále před sebou, skrze malé vytrvalé projevy chvály, modlitby, prosby, uctívání, v každém činu a v každé myšlence, s horizontem, jehož zdrojem a cílem je pouze On. Náročná, protože vyžaduje proces očištění, askeze, odříkání a

obrácení nejvnitřnější části nás samých,
naší mysli a našich myšlenek,
daleko více než činů.

Již svatý Pavel o tom psal věřícím ve Filipech: „Mějte v sobě to smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš“ (Fil 2,5): tedy Bohu je třeba přizpůsobit nejen naše postoje a chování, ale právě naše smýšlení, naše vlastní cítění. V této niternosti nacházíme Jeho přítomnost, milující a vroucí přítomnost Boha, tolik „jinou“ a přece tak blízkou našemu srdci. Jak píše svatý Augustin, „nový člověk bude zpívat novou píseň“ (Discorsi 34,1).

Bůh kuchyňských hrnců

Zkušenost sjednocení s Bohem, popsaná v pojednání bratra Vavřince jako osobní vztah, který se utváří v setkáních a rozhovorech, skrýváních a překvapeních, důvěřivém a úplném odevzdáním se, připomíná zkušenosti velkých mystiků, především Terezie z Ávily, která také svědčila o této důvěrnosti s Pánem, takže mluvila dokonce o „Bohu kuchyňských hrnců“. Ukazuje nicméně cestu, kterou může následovat každý, právě proto, že je prostá a každodenní.

Bůh ho „oklamal“ a překvapil radostí

Stejně jako mnoho jiných mystiků také bratr Vavřinec promlouvá s velkou pokorou, ale také s humorem, neboť dobře ví, že každá pozemská záležitost, byť sebevíc velkolepá nebo dokonce dramatická, je velmi malá před nekonečnou láskou Pána. Proto může s ironií říci, že ho Bůh „oklamal“, protože on, který možná trochu domýšlivě vstoupil do kláštera, aby se obětoval a tvrdě odpykal hříchy svého mládí, našel místo toho život plný radosti.

Na cestě, kterou nám předkládá bratr Vavřinec, současně s tím, jak se Boží přítomnost postupně stává blízkou a zaplňuje náš vnitřní prostor, narůstá radost z toho, že jsme s Ním, rozkvétají milosti a duchovní bohatství a dokonce i každodenní povinnosti se stávají snadnými a lehkými.

Inspirace a pomoc i pro náš život ve třetím tisíciletí

Spisy a svědectví tohoto karmelitánského bratra ze 17. století, který s jasnou vírou prošel svízelnými událostmi svého století, které nebylo o nic méně násilné než to naše, mohou být inspirací a pomocí rovněž pro náš život, pro život mužů a žen třetího tisíciletí. Ukazují nám, že neexistují žádné okolnosti, které by nás mohly oddělit od Boha, že každé naše jednání, každá naše činnost a dokonce i každá naše chyba získávají nekonečnou hodnotu, pokud jsou prožívány v Boží přítomnosti a Jemu neustále předkládány.

Odevzdávat se Boží přítomnosti znamená okoušet předzvěst ráje

Celá křesťanská etika se dá skutečně shrnout do neustálého připomínání si skutečnosti, že Bůh je přítomen: On je tady. Tato paměť, která je něčím víc než pouhou vzpomínkou, protože zahrnuje naše smýšlení a city, překračuje veškerý moralismus a veškeré zjednodušování evangelia na pouhý soubor pravidel a ukazuje nám, že skutečně, jak nám Ježíš slíbil, zkušenost svěřování se Bohu Otci nám již zde na zemi dává stonásobnou odměnu. Svěřovat se Boží přítomnosti znamená okoušet předzvěst ráje.