„Pane, nauč nás modlit se...“ LK 11,1

29. 6. 2019 , Enzo Bianchi

Přístup k Písmu v církvi může budit rozpaky...

Přístup k Písmu v církvi může budit rozpaky...

O některých úskalích dnešního přístupu k "lectio divina" - meditativní četbě Písma svatého - očima italského řeholníka, zakladatele nové mnišské komunity v Bose.

 

 

 

 

V církvi se rozmáhají přístupy k Písmu, jež budí rozpaky: jsou někdy nedostatečné a nepřiměřené, mnohdy ohrožující svrchovanost Božího slova, jeho ústřední postavení a duchovní plodnosti.

Vydává se záplava knih a pomůcek pro kazatele i věřící, které mají usnadnit chápání slova, přičemž způsob užívání této produkce, nepřiměřené už co do množství, je podezřelý. Předně, tento typ publikací podporuje u jednotlivce i společenství pasivitu vzhledem k Písmu, neboť zprošťuje kazatele i posluchače jakéhokoli osobního úsilí.
Lze dokonce říci, že současná záplava pomůcek a příruček s hotovými promluvami i lectiones divinae může, paradoxně, od přímého kontaktu s Biblí odvádět. Nahrazuje totiž osobní přípravu, jistě namáhavé, ale nezbytné vlastní úsilí při pronikání do smyslu textu, a především modlitbu nad textem.

Jak by se sdělení mohlo stát oživujícím slovem a pokrmem pro různé křesťany a místní církve, když je předáváno ústy člověka, který si jej s větší či menší námahou vypůjčil od některého vzdělaného exegety nebo teologa? Jak by se kazatel neměl červenat při pronášení textu, jenž nebyl předmětem jeho studia, rozjímání ani modlitby?
A pak naříkáme, že v dnešní době se Boží slovo nedotýká shromáždění, že to vypadá, jako by naráželo na neprostupné stěny a hradby! Ale jde ještě vůbec o mocné „Slovo“ Boží, zvěstované kazatelem, svědkem věrným a přímým, který se nebojí těžkostí, jež s sebou slovo nese?

Se svolením převzato z knihy
Enzo Bianchi Modlit se Boží slovo
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství