Nemůžeme někomu slíbit modlitbu a potom věc odbýt jedním Otčenášem a Zdrávasem. Nikoli. Řekneš-li někomu, že se za něho budeš modlit, musíš se vydat na cestu. To si žádá trpělivost.
„Odvaha a trpělivost jsou typické vlastnosti přímluvné modlitby“ – zdůraznil papež František v homilii při mši v kapli Domu sv. Marty. Podnětem bylo první liturgické čtení z knihy Exodus (32,7-14), jež líčí, jak se Mojžíš přimlouvá u Hospodina za svůj lid.
Mojžíš se prorocky snaží odvrátit Hospodina od hněvu, kterým vzplanul proti lidu, jenž „odpadnul od slávy živého Boha, aby se klaněl zlatému býčkovi. V tomto smělém dialogu argumentuje Mojžíš připomínkou toho, co Hospodin pro svůj lid učinil, když jej vyvedl z Egypta, dovolává se Abrahama, Izáka a Jakuba. Z jeho slov řečených Bohu tváří v tvář vysvítá prorokova láska k lidu.
Mojžíš se nebojí říci pravdu, nepřistupuje na hru úplatků, nevyužívá možnosti prodat svoje svědomí, když odmítne Hospodinovu nabídku: »Nebraň mi, ať vzplane můj hněv proti nim, ať je vyhubím; z tebe však udělám veliký národ« (Ex 32, 10). Bohu se Mojžíšův postoj líbí – dodal Petrův nástupce. Boha totiž dojímá, když vidí duši, člověka, jak se usilovně modlí a za něco prosí.“
„Žádné úplatky. Jsem s lidem. A jsem s Tebou. Toto je přímluvná modlitba, která argumentuje a má odvahu a trpělivost promlouvat zpříma k Pánu. V přímluvné modlitbě je nezbytná trpělivost. Nemůžeme někomu slíbit modlitbu a potom věc odbýt jedním Otčenášem a Zdrávasem. Nikoli. Řekneš-li někomu, že se za něho budeš modlit, musíš se vydat na cestu. To si žádá trpělivost.“
V každodenním životě bohužel nejsou řídké případy, kdy jsou nadřízení ochotni obětovat podnik kvůli svým vlastním zájmům, aby dosáhli zisku. Mojžíš se však nepouští cestou „úplatkové logiky“. Je s lidem a bojuje za lid. Písmo svaté je plné příkladů vytrvalosti a schopnosti ubírat se trpělivě vpřed: kananejská žena či slepec v Jerichu.
„K přímluvné modlitbě je zapotřebí dvou věcí: odvahy, odhodlanosti (parrésia) a trpělivosti. Chci-li, aby Pán mou prosbu vyslyšel, musím jít a klepat na dveře, klepat na srdce Boží. A klepat na své srdce, protože moje srdce je do toho zapojeno! Jestliže moje srdce není zapojeno, pokud jde o onen požadavek, onoho člověka, za něhož se mám modlit, nebude mít odvahu, ani trpělivost.“
Cesta přímluvné modllitby spočívá v tom, že se zapojujeme, bojujeme, pokračujeme a postíme se.
„Pán ať nám daruje tuto milost. Milost modlit se před Bohem svobodně jako děti, modlit se s naléháním a trpělivostí. Ale především s vědomím toho, že mluvím se svým Otcem a že můj Otec mi naslouchá. Pán ať nám pomáhá činit pokroky v přímluvné modlitbě.“
Převzato z webu radiovaticana