„Pane, nauč nás modlit se...“ LK 11,1

Křížové cesty

Společné modlitby křížové cesty v době postní v pražské arcidiecézi se můžete zúčastnit zde 

  • Biblická

    Pane Ježíši, ty jsi řekl: Kdo chce za mnou přijít, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě. Chceme tě tedy následovat a jít věrně za tvým křížem cestou, kterou jsi musel projít a která je předurčena také nám, neboť učedník nemůže jít jinou cestou než jeho pán.
  • Nemáme čas

    Nemáme čas. Pane, stěžujeme si, že nemáme čas, nikdy nemáme dost času, honíme se, pospícháme, stále doháníme čas, přepracovaní, uštvaní... Moc nám chybí čas. A Ty, Pane? Je nám jasné, že všechen tvůj čas, všechen čas tvého života byl jen pro nás! Ukaž nám, Pane, teď, až půjdeme s Tebou cestou kříže, jak je to doopravdy s časem.
  • Buďte milosrdenství

    Úvod: Bože, chci konat pobožnost křížové cesty tvého Syna. Dej, aby byla Tobě k oslavě a nám všem k duchovnímu užitku.
  • Jestliže pšeničné zrno nepadne do země...

    Úvod: "Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo - odumře-li však, přinese hojný užitek. Kdo má svůj život rád, ztratí ho, kdo však svůj život na tomto světě nenávidí, uchová si ho pro život věčný. Jestliže mi kdo chce sloužit, ať mne následuje."
  • O smyslu kříže

    Vydáváme se Pane za tebou, na cestu kříže. Nechceme jít jako četní indiferentní diváci na tvé historické cestě, ani nechceme jít jen jako jeruzalémské ženy - s citem a pláčem - ale chceme jít s otevřeným a chápavým srdcem Marie a Jana, kteří stáli pod křížem. Chceme se snažit pochopit alespoň trochu, co je kříž, a do svého života ho přijmout a prosíme, dej nám k tomu potřebné milosti.
  • Ovoce Ducha

    Pane, chceme Tě doprovázet na křížové cestě a všímat si při ní ovoce tvého Ducha, které jsi nám získal. I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů vydá ovoce. A na něm spočine duch Hospodinův: Duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské síly, duch poznání a bázně Hospodinovy. (Iz 11,1n) Bratři, dáte-li se však vést Božím Duchem, nejste již pod zákonem. Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezcudnost, modlářství, čarodějnictví, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly, závist, opilství, nestřídmost, a podobné věci. Řekl jsem už dříve a říkám to znovu, že ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na Božím království. Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací. Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe se svými vášněmi a sklony. Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit. Nehledejme prázdnou slávu, nebuďme jeden k druhému vyzývaví, nezáviďme jeden druhému. (Gal 5,18-26)
  • Ve spojení s papežem

    Ježíš položil život za to, abychom mohli být členy Boží rodiny. Všechny nás spojil svou krví a my tak tvoříme spolu s Ním jedno tělo-Církev. Otcovskou péčí o ni pověřil sv. Petra a jeho nástupce. Je naší výsadou i povinností modlit se za ty, kdo jsou pověřeni doprovázet nás na cestě k Bohu. Chceme to udělat při této křížové cestě.
  • Cesta kříže a života

    Pane Ježíši, chceme v této chvíli jít křížovou cestu s tebou a zamyslet se nad tím, co nám chybí k tomu, abychom tě mohli plně následovat. Ať nám tato křížová cesta k tomu pomůže. Amen.
  • Se svatým Františkem z Assisi

    Od časů svatého Františka, velkého ctitele Kristova utrpení, jenž také sám na svém těle nosil znamení ran Ukřižovaného, byla pašijová spiritualita ve františkánském řádu velmi silně a trvale přítomná. Od roku 1312 měli menší bratři kustodiální práva v péči o svatá místa v Jeruzalémě, kde podporovali i uctívání Křížové cesty. Po skončení křižáckých výprav se pobožnost křížové cesty šíří na křesťanském Západě, nejdříve v německých zemích a dnešním Holandsku; později ve Španělsku a v Itálii, až nakonec v roce 1688 vyslovila Generální kapitula v Římě doporučení zřizovat křížové cesty ve všech klášterech a kostelech spravovaných františkánským řádem a obrátila se na spolubratry o podporu této užitečné pobožnosti. V 17. století vyšlo ve Španělsku a v Itálii více knih věnovaných této pobožnosti, jejich autory byli převážně františkáni a kapucíni. Počet jednotlivých zastavení (statio), který kolísal mezi 7 – 34, se v tomto období ustálil na čtrnácti. Církevní potvrzení této pobožnosti ve formě udělení odpustků dal františkánům již papež Inocenc XI. v roce 1686, přičemž šlo o ty samé odpustky, jaké se daly získat na svatých místech v Jeruzalémě. Papež Benedikt XIII. v roce 1726 rozšířil možnost jejich získání pro všechny věřící, kteří tuto pobožnost vykonají v některém z františkánských kostelů. Papež Benedikt XIV. (1742) doporučil zřizování křížových cest ve všech ostatních kostelech, pokud se na daném místě nenacházel františkánský kostel, a nakonec Pius IX. v roce 1871 zrušil i tuto podmínku. V tom období velmi vzrostla obliba této pobožnosti a stala se tak známou po celém křesťanském světě. Jejím největším propagátorem byl sv. Leonard z Porto Maurizio (1676 – 1751), který každou misii ukončil vytvořením křížové cesty s jednoduchými zastaveními v podobě prostých křížů. Na jeho popud nechal papež Benedikt XIV. v jubilejním roce 1750 zřídit Křížovou cestu i v římském Koloseu, památníku mnoha křesťanských mučedníků z časů jejich pronásledování v antickém Římě. Svatý Leonard napsal i knihu rozjímání a modliteb ke křížové cestě, která se šířila v mnohých překladech. Pěstování pobožnosti křížové cesty bylo důvodem vzniku kalvárií, které jsou architektonickými díly cennými svou umělecko – historickou a krajinářsko – estetickou hodnotou. První kalvárie na našem území vznikaly často z iniciativy jezuitů, případně místní šlechty nebo městské rady. Právo posvětit nově vytvořenou křížovou cestu měli jen knězi františkánské řehole; v současné době je toto právo rozšířeno na správce kostela, případně i jiného kněze. Původně byla pobožnost Křížové cesty zaměřená na kontemplaci Kristova vykupitelského utrpení za naše hříchy a sledovala vzbuzení spásonosné lítosti a vůle k obrácení. V současnosti se často kontempluje spíše zpřítomnění tohoto utrpení v nás či ve světě anebo má jiné zaměření, sledující poučení a posilnění víry, naděje a lásky. Františkánská podoba Křížové cesty je zaměřená na sledování Krista v duchu svatého Františka a představuje spíše příklad než normu. V každém zastavení je zachována jednotná struktura: biblický citát, myšlenka z františkánských pramenů a modlitba převzatá z liturgie Církve. I svatý František sestavoval svoje modlitby inspirovaný Písmem svatým, které poznával především v liturgické tradici Církve, z níž vyrůstala jeho osobní spiritualita. Je vhodné, když má pobožnost svoji ústřední myšlenku, z níž se odvíjejí rozjímání při jednotlivých zastaveních.

Modlitba sv. Augustina

Modlitba sv. Augustina
(27. 8. 2019) Jeho památku si připomínáme 28.8. Přijal křest jako dospělý při velikonoční vigilii z 24. na 25. dubna 387, slavené v…

Den modliteb za péči o stvoření

Den modliteb za péči o stvoření
(27. 8. 2019) Papež František vyhlásil 1. září jako den modliteb za stvoření. Každoročně slavený den modliteb je příležitostí uvědomit…

Svatá Monika-svědectví o modlitbě

Svatá Monika-svědectví o modlitbě
(26. 8. 2019) Téměř vše co o svaté Monice víme, pochází ze vzpomínek jejího syna, svatého Augustina, které zaznamenal v jednom z…

Zdráva buď, Královno nebe

(21. 8. 2019) Památku Panny Marie Královny zavedl papež Pius XII. listem "Ad caeli Reginam" v roce 1954, každoročně si ji…

Nanebevzetí P. Marie

Nanebevzetí P. Marie
(14. 8. 2019) Matka Boží Maria byla po dokončení běhu pozemského života s tělem i duší vzata do nebeské slávy - tuto nauku vyhlásil…

Modlitba ke svaté Kláře z Assisi

Modlitba ke svaté Kláře z Assisi
(10. 8. 2019) Kláro, když na tobě jako na mladé a urozené šlechtičně spočinula Pánova milost, přijalas ji jako nejcennější dar,…

Proměnění Páně

Proměnění Páně
(5. 8. 2019) Tento svátek, který se odedávna slavil ve východních církvích dne 6. srpna, byl rozšířen na celou církev r. 1457…

Modlitba za zpovědníky

Modlitba za zpovědníky
(3. 8. 2019) Svatý farář arský, vlastním jménem Jan Maria Vianney, je patronem kněží. Za svého života proslul jako duchovní rádce a…

Suscipe Domine (modlitba sv. Ignáce z Loyoly)

 Suscipe Domine (modlitba sv. Ignáce z Loyoly)
(30. 7. 2019) Sv. Ignác z Loyoly (1491-1556) je známý zejména jako zakladatel řádu jezuitů, byl velkým mystikem své doby.

Modlitba poutníka ke sv. Jakubovi

Modlitba poutníka ke sv. Jakubovi
(25. 7. 2019) Poutě do španělského Santiaga de Compostela ke hrobu sv. Jakuba, jehož svátek slavíme 25.7., se těší v poslední době…